VIDEO: Nebojte se Ashtangy v těhotenství

"Asi před třemi nebo čtyřmi lety jsem začala s Vinyasa jógou, to bylo ještě hodně pozvolna, cvičila jsem dvakrát týdně a moc se mi to líbilo. Učitelka, která tyto lekce vedla, měla ashtangovou průpravu a právě Ashtangou byly její hodiny inspirované. Přes ni jsem se později dostala přímo na ashtangové lekce Petry Vonšovské. A začala jsem chodit pravidelně, abych se zdokonalila v jednotlivých ásanách a naučila se celou sérii nazpaměť. A od té doby cvičím," popisuje svou jógovou cestu Vlaďka Hanušová.

Po roce intenzivního cvičení první série Ashtanga jógy přišla správná chvíle na seznamování se se sérií druhou. Jenže správná chvíle to tehdy byla i pro jiné životní události - Vlaďka otěhotněla. Na řadu samozřejmě přišla i otázka, zda s fyzicky náročnou jógovou praxí v těhotenství pokračovat, nebo ne, případně jak. Vlaďka ale ani na moment nezapochybovala. "V prvním trimestru jsem měla zákaz cvičení, to aby se miminko pěkně uhnízdilo. Takže jsem mu k tomu musela dát prostor a čas. Pak jsem se ale ke své jógové praxi moc ráda vrátila."

"Tím, že holka otěhotní, svět rozhodně nekončí, jógu můžeme opravdu praktikovat dál, hodně nám pomůže," vysvětluje Petra Vonšovská, učitelka Ashtanga jógy z AYSP. "V případě, že žena nikdy před otěhotněním Ashtangu nepraktikovala, odkázala bych ji spíš na jógu těhotenskou. Ale pokud má za sebou dlouhodobější ashtangovou praxi, pak není důvod přestávat. Tělo všechny ty pohyby zná a lehce přizpůsobená praxe mu udělá jen dobře. Znám ženy, které Ashtangu cvičily dva dny před porodem, nebo třeba i v období těhotenství dělaly stojku na rukách. Nicméně každý jsme jiný a každá žena těhotenství vnímá jinak. Takže nejdůležitější je poslouchat své tělo."

Po prvním trimestru Vlaďka opravdu do své jógové praxe opět naskočila. Jak to vypadalo, co musela omezit, co a jak přizpůsobit a jaké doporučení dostala od své učitelky? Podívejte se:

S odstupem času: jóga pro mě zafungovala významně

Vlaďce se pak narodil Beník, kterému je dnes zhruba půl roku. A aby téma bylo kompletní, požádali jsme ještě Vlaďku, aby se s námi ohlédla zpět a zkusila popsat přínosy jógové praxe v souvislosti s celým těhotenstvím, s průběhem porodu a s následnou rekonvalescencí.

Natáčeli jsme zhruba měsíc před tvým porodem a ty ses zrovna v té době rozhodla zvolnit svou pravidelnou ashtangovou praxi. Jak tedy tvé jógování probíhalo po našem natáčení dál? Až do porodu, jak jsi plánovala?

Na začátku jsem si fandila a myslela si, že budu cvičit až do úplného konce těhotenství. I moje učitelka mi vyprávěla o své známé, která dělala stoje na rukou pár dní před porodem. Když jsem ale při každé vinyáse zavadila svým opravdu velkým břichem o podložku a moje pádángušthásana (předklon ve stoji spatném s přitažením za palce na nohách - pozn. redakce) vypadala spíš jako prasárita pádóttanásana D (předkon ve stoji rozkročném s přitažením za palce na nohách - pozn. redakce), usoudila jsem, že to bylo velice naivní pomyšlení, a rozhodla jsem se poslední měsíc odpočívat. Navíc se dostavila únava, takže jsem byla ráda za každou chvilku vleže. Poslední dny (a že jsem rodila týden po termínu) byly z fyzického hlediska docela náročné.

Jak sama pro sebe vnímáš účinky jógové praxe v těhotenství? Co všechno u tebe jóga ovlivňovala?

Jóga zafungovala velice významně, a sice ve dvou rovinách. Za tu podstatnější považuji rovinu psychickou, totiž mé mentální rozpoložení a celkové vnímání toho daru dát život. Věděla jsem, že to, jak moc budu v pohodě, nebo ve stresu, ovlivní moje miminko. Těhotenství jsem tedy strávila v klidu (duševním) a v pocitu lásky.

Ačkoliv jsem studovala medicínu, tuším, že právě díky józe jsem věděla, že „moderní porodnictví“ není pro mě ta správná volba. Moje kamarádka jogínka, která rodila 8 měsíců přede mnou, mě přivedla na cestu přirozeného porodu. Chtěla jsem rodit v porodnici, ale musela jsem pečlivě vybírat. V průběhu těch dlouhých devíti měsíců jsem stačila přečíst řadu článků, shlédnout několik videí i film o přirozeném porodu (ten dokonce třikrát) a vytvořila jsem si tak vlastní představu o tom, jak chci své dítě přivést na svět a jak s ním chci prožít následné chvilky. Byla jsem ráda, že v hořovické porodnici můj porodní plán vlídně přijali. Díky tomu jsem se na porod jako takový moc těšila a snila jsem, jak to bude krásné, až budeme všichni spolu. Dokonce jsem věřila, že vše proběhne bez bolesti jako u některých jiných maminek. Kontrakce mi nakonec daly hodně zabrat, přesto jsem si ale odnesla jen pozitivní dojmy.

Druhá rovina, kterou u mě jóga ovlivnila, je samozřejmě ta fyzická. Byla jsem na tom lépe než většina maminek, které jsem měla možnost v porodnici poznat a jejichž příběhy jsem si tam vyslechla. Díky silnému břišnímu svalstvu mi šlo tlačení jedna báseň a malý byl venku, tuším, že hned na třetí zatlačení. Dokonce mě i doktorka s porodní asistentkou chválily, jak mi to pěkně jde! Nebylo tedy třeba použít kleště, nebo dokonce přistoupit k císařskému řezu, kterého jsem se obávala ze všeho nejvíce. Jen to posílené pánevní dno komentovaly jako „Ježišmarjá, takhle tuhé pánevní dno jsem snad ještě neviděla!“ (možná jen chtěly, abych souhlasila s nástřihem hráze, kdo ví).

Nakonec jsem ale za své tužší pánevní dno i silné břišní svalstvo vděčná, protože to výrazně urychlilo mou rekonvalescenci, která probíhala až nečekaně dobře. Už na oddělení šestinedělí jsem mohla sedět a plně se starat o Beníka. Po pár dnech jsme s manželem tlačili kočárek na krátké vycházce, bříško mi splasklo (zůstalo jen pár špíčků od mé neukojitelné chuti na sladké) a porodní poranění se rychle zahojilo.

Od porodu uplynulo zhruba půl roku. Můžeš prosím popsat, jak vypadal tvůj návrat k Ashtanze?

Nejdřív bylo potřeba přesvědčit línou mysl, která si zvykla na dny bez cvičení (měsíc na konci těhotenství a tři měsíce po porodu). Chvíli to trvalo, ale pak jsem se odhodlala začít. Řídila jsem se doporučením mé učitelky Petry Vonšovské, že i „pozdravy sluníčku a tři závěrečné pozice mohou být mou praxí“. Možná jsem na to šla moc racionálně a nejógově, ale vytvořila jsem si cvičební plán, řadu tabulek, které jsem si vytiskla na papír a pověsila na lednici, abych si mohla odškrtávat jednotlivé dny a motivovat se.

Ze začátku tohoto mého jógového návratu se mi nedařilo cvičit každý den, občas jsem musela svou praxi přizpůsobit mrňouskovi, ale jsem mile překvapená, jakou paměť mé tělo má. Zkrácené šlachy a oslabené svaly mi zkraje dávaly zabrat, ale s každým dalším cvičením jsem se cítila v pozicích lépe a lépe. Jedna z věcí, na kterou jsem se po porodu těšila, bylo skákání v průběhu vinyás, které jsem musela nahradit přechody. Rušilo mě přemýšlení o tom, kterou nohou mám právě vykročit.

Malý jogín Beník
Autor: 
Vlaďka Hanušová

Prvních čtrnáct dní jsem dala na radu učitelky Péti a cvičila pět pozdravů slunci A i B a pak tři závěrečné pozice. Druhých čtrnáct dní jsem poslední dva pozdravy nahradila stojnými pozicemi. Na dalších čtrnáct dní přibyly ostatní závěrečné pozice a pak už jsem chtěla naskočit do celé první série po pozici Navásána. Plány šly ale úplně stranou, po Navásánu jsem si zacvičila jen párkrát.

Pravidelně 6x týdně jsem cvičila až od chvíle, kdy jsem se dozvěděla o možnosti absolvovat na podzim učitelský trénink Ashtanga jógy s Manju Joisem. To bylo na začátku června. Necvičila jsem ale ani zkrácenou sérii po Navásánu, jen co mi malý Beník dovolil a co mi síly stačily. Takže často to byly pozdravy, stojné pozice a závěrečné pozice. Důležitá pro mě byla pravidelnost a fakt, že jsem svou praxi začala brát jako součást dne, nemusela jsem se do cvičení nutit.

Nicméně asi jsem se na svém novém začátku příliš přecenila, protože po měsíci cvičení, nejspíš v kombinaci s péčí o dítě, jsem dostala zánět do ramene. A protože klasická léčba spočívá pouze v podání kortikoidů, které jsou pro kojící matky tabu, musela jsem se jógy dočasně vzdát, aby mi ostrá bolest nebránila v manipulaci s dítětem. Zkouším teď jiné alternativy léčby, ale zatím zabírá pouze nezatěžování ramene. Vždy, když jsem si zacvičila, byť jen na chvíli, bolest se vrátila... Jakmile problém odezní, chci se určitě ke své praxi vrátit, abych mohla absolvovat učitelský trénink a v budoucnu se stát i jógovou učitelkou...

Petra dříve pracovala jako televizní reportérka, dnes má na starosti chod redakce Jógovin. V dětství závodně plavala a později pak o medaile bojovala na veslařském skifu. Jógově se považuje za věčného aštangového začátečníka. Má ráda hory, na kole i pěšky, a je spoluzakladatelkou jógového obchodu YogaGuru.cz

Kam dál?

MŮJ PŘÍBĚH: Jógová desetiminutovka stmeluje děti a dospělé
Nemine ráno, abychom se spolu s mými dvěma chlapečky nepohroužili do nejrůznějších...
PORADNA: Které pozice můžu a které nesmím cvičit po porodu?
"Ráda bych se zeptala, kterým ásanám bych se měla při rozestupu přímých břišních svalů po...
PORADNA: Můžu chodit na klasickou jógu, když jsem těhotná?
"Dobrý den, jsem z malého města, kde se stěží hledá kurz jógy, natož jógy pro těhotné...
Praxe Ashtanga jógy v prvním trimestru těhotenství
Bylo velmi zvláštní samu sebe pozorovat. Ještě před tím, než mi test potvrdil, že jsem...
Go to top

Nejbližší akce

Seminář hormonální jógy s aromaterapií
Středa, 19. Září 2018 - 18:00
Hormonální jóga pro ženy - víkendový seminář
Pátek, 21. Září 2018 - 17:00