Alibismus ve jménu jógy

Je podzim, doba introspekce, kdy kvalita tmy přirozeně převažuje. Do jógové praxe to přináší mnohé. Jedním přínosů doby usebrání by však nemělo být zatemnění mysli, ani hustě neprostupné tamasické temno sebestředného ega (tamas = temná těžká kvalita, jedna ze tří dynamických sil gun, zakládajících kvalit univerza, tzv. koncept triguna). A to žádnou roční dobu nevyjímaje.

Pokud se pod vábničkou titulku těšíte na "skandalizující" stať v duchu amerických žurnálů, patrně vás zklamu. Cílem toho krátkého zamyšlení není nic víc a nic míň, nežli tvůrčí dialog se satjou – principem pravdivosti ("bytí v pravdě") uvnitř každého z nás.

Autor: 

Barbora Hu

Nedávno mi jeden člověk položil otázku "Jak vnímám cosi ve světě jógy…". Vcelku nevinná otázka mě až překvapivě zarazila. V mé hlavě se zvedlo vířivé hejno myšlenek, které v urputné snaze vymezit hladové mysli něco jako definici "světa jógy" nemělo klidu až do bodu, kdy jsem si s klidným srdcem odpověděla: "Zpropadeně, vždyť celý vesmír sám, tento svět nikterak nevyjímaje, je přece jóga!" Samozřejmě vím, co měl zmíněný pán na mysli. Svět jógy jako skrumáž jógových stylů nadefinovaných Google Ji (Ji = je tradiční honorifikum, jmenný dovětek, který se přidává ke jménům duchovních učitelů a jiných vážených osob, česky čteme dží), svět rozvrhů jógových studií, brandů oblečení na jógu, postů známých jógových stars na Facebooku, či fotek takřka metafyzických ásan při západu slunce či na hotelovém pokoji na Instagramu.

Ne, nevysmívám se - ostatně sama "provozuji prostor pro jógu". Na co narážím je ale jisté neporozumění základním principům jógy jako takové. Nemyslím tím v žádném případě, že pokud nerecitujete zpaměti Pataňdžaliho nebo Upanišady a nevysedíte v meditaci důlek, jste mimo. Na mysli mám jisté upozadění mnoha důležitých aspektů jógové praxe, jejichž význam podle mě přesahuje to, zda umíte hezky Hanumánásanu a na krku vám visí tři anebo patnáct mál.

Jóga se "cvičí" i mimo jógamatku

O tom, že jóga není jen o ásaně už bylo řečeno a napsáno mnoho. Je to prostě tak. Na druhou stranu je fakt, že vám nikdo a nic nebrání v tom, zůstat spokojeně na prahu jógového systému a zkrátka "cvičit jógové pozice", pakliže to děláte pozorně a s radostí. Alibismus je však myslím to, když se ásanová praxe přelije v čistou performanci s hlasitým stanoviskem, že "přesně tohle je ta jóga". Problém je, že spousta lidí tento názor přejímá a celou řadu z nich to pak může odrazovat od vlastní zkušenosti. I praxe pozic má svůj vnitřní rozměr. Nechme pro jednou stranou jemnou stránku věci - alchymii energií a interakce dynamických kvalit v naší psýše i těle(ch).

Každá ásana je metaforou, symbolem a vyjádřením vnitřního postoje. Spolu s protahováním a posilováním zad bychom měli totéž provádět i s naší myslí, našimi návyky, zažitými způsoby jednání. Když vám pak někdo řekne, že cvičí jógu jen dvakrát týdně, není vždy zcela jasné, co tím myslí. 

Discipína vs. mechanizace

Ano, pravidelnost a opakování má nepopiratelnou hodnotu i v józe. Zvyk není zlá věc. Není špatné dělat správné věci automaticky, dělat je automaticky dobře. Co oproti tomu vůbec dobré být nemusí, je čistá mechanizace. Míním tím takovým způsobem, který je prostý uvědomění, protože právě pozornost a uvědomění jsou zlatou a stříbrnou nití jógové praxe napříč všemi jejími aspekty.

Přijetí vs. rezignace

Jen přítomnost je zde a veškerý čas je jen tekoucí vlnou neustále proměnných "teď". Pochopení přítomného okamžiku a jeho plné prožívání s vědomím, že "vše je tak, jak má být" k józe patří. O poznání méně pak násilně roubovaná, kýčovitě zářící mantra "všechno je správně, všechno je jak má být", opájející mysl i v situacích, které jsou ruku na srdce "špatně". "Vše je tak jak má být" je upřímným vyjádřením stavu nitra, nikoliv floskulí, kterou ve stavu nouze bráníme svoji komfortní zónu, anebo si prozpěvujeme, když někomu krademe kolo, partnera nebo ideu. Na druhou stranu by neměla sloužit ani jako pečeť na naši pasivitu a neochotu měnit, o čem víme, že je nefunknční.

Srovnávání a soutěž 

Současný jógový svět definovaný Google Jim a zprostředkovaný (nejen mediálním) obrazem, mnohdy ukazuje jógu těžce selektivně. "Jógové lidi" jako přehlídku odvěce zdravých a krystalicky šťastných éteriček a štíhlých svalovců, kteří se snad karmicky narodili - nejenže hlavou dolů, ale snad i v lotosovém sedu. Vše co dělají, vypadá tak lehce a čistě, až to někoho může uvést do deprese.

Každá bytost je především duše, člověk pak duše v těle lidském. A člověk je člověk. Někdo žena, někdo muž, s dobrým či špatným rodinným backroundem, dobrou či špatnou prací, bohatý či chudý, Čech nebo Křovák.

Byl jednou jeden moudrý pán a ten se jmenoval Buddha. Nu a tento pán přišel na to, že příčinou většiny lidských strastí je žádostivost. Čím méně známe sami sebe, tím více prahneme po tom, být jako někdo jiný, o kom si myslíme, že ho známe. Srovnáváme se a tím vylíváme svoji energii, kterou bychom mohli použít k práci na sobě ven.

Nemyslím si v žádném případě, že inspirace je špatná věc, naopak. Nicméně srovnávání se mi přijde jako nesmírná ztráta energie. Nesrovnávejme se s jinými těly na jógamatkách, starejme se o to vlastní. A dříve než se pustíme do nasávání vzorů, uvědomme si, co sami máme uvnitř sebe k dispozici. Nesoutěžme sami se sebou – hlava s tělem, rozum s citem, pracujme jako tým.

Přívlastky vnější a vnitřní

Jóga s sebou tradičně přináší i mnoho vnějších přívlastků. Všechny z nich ale mají obvykle nějaký svůj význam. Je dobré svoji mysl motivovat, smysly ladit, některé věci si připomínat. Nemám absolutně nic proti soškám, mandalám, málám a jiným symbolům na těle a kolem těla (kdo by mne podezříval ze závisti anebo škarohlídství, ať se na mě podívá). Co chci říct je to, že by neměly být používány bez jasného vztahu k nim – ať už je intimní, anebo hlasitě dávaný najevo. 

Ego a spokojenost

Jóga je spojením – uvedením věcí v harmonický soulad, vyrovnáním sil, pěstěním ctností, rozvíjením osobního potenciálu. Její praxe by měla být čistá. Pozor na učitele kteří pro svoji "velikost" nevidí za práh vlastního "jógového světa", který si v hlavě vytvořili.

Pěstujte vůli růst, buďte potřebně intenzivní, ale nezapomínejte při tom na radost. Když zmizí, nejsou pro to žádné alibi.