Čistota nejen navenek, to je šauča

Skrze pětici jam jsme se postupně dostali i k Pataňdžaliho nijamám. I zde bych se raději s opatrností vyhnula obvyklému překladu slova "nijam" jako "příkaz", protože by pro nás mohl být zavádějící.  A ono upřímně řečeno, přikazovat si třeba spokojenost, to nezní úplně zdravě ani lákavě.

Vycídit, tradičně?

První nijamou v pořadí je šauča, doslovně čistota. Patrně první věc, která nás v této souvislosti napadne, bude čistota vnější. Ano, nejsme zcela mimo mísu, byť je význam první nijamy o chlup obsáhlejší. Tedy pěkně od podlahy.

Při praxi jógy v našem životě (na jógové podložce i mimo ni), bychom z jistých důvodů měli dbát na čistotu našeho těla i jeho vnějšího prostředí. Co se tělesné hygieny týče, byli v ní staří jogíni vskutku ostřílenými mazáky. Všelijakých metod a technik (krijá) očisty naší hrubé tělesné schránky je v jógové tradici nespočetně. Právě oblast tělesné (ale i mentální) hygieny je společným podlažím jógy a ájurvédy ("vědění dlouhého života"). Oba systémy vnímají člověka jako celek, tedy z holistické perspektivy. Aby se jedinec mohl těšit dobrému zdraví, musí na úrovni jeho fyzického, psychického i spirituálního celku panovat harmonický stav.

Rovnováha je nastolena tehdy, pokud jsou vzájemně vybalancované tři základní konstituční složky – tři dóši (tridóša = váta - element vzduchu, pitta - ohňový živel, kapha - zemský element). Asi neznámější metodou uvedení třech dóš v rovnováhu, je celek šestice očistných technik, zvaných šat krijá/šatkarma, kterého využívá jak klasická indická medicína, tak i klasická jóga. Tyto očistné metody jsou tradiční a jemnocitnějšímu zápaďákovi se mohou alespoň některé z nich zdát příliš drastické. I přesto se s nimi můžete setkat ve valné většině indických ášramů a výukových středisek jógy – takřka ve stejné formě dnes, jako před sto lety.

Mezi šat krije se řadí: néti (očista nosní dutiny slanou vodou nese název džala néti a očista provázkem sútra néti), dhauti (očista žaludku, nebo žaludku a střev – šankhaprakšalána), naulí (stimulační masáž břišních orgánů), basti (očista tlustého střeva), kapalabháti (pročištění plic a mozkových laloků), trátak (očista zraku a smyslových orgánů). Většina jógových center a učitelů na západě běžně do hodin jógy zařazuje dech kapalbháti, cvičení naulí nebo třeba trátak. Potkat se na veřejné lekci jógy třeba s očistou tlustého střeva, je ale (díky bohu) vzácností, přestože tato metoda má své nesporné výhody. Samozřejmostí je nejen jednorázová dekontaminace formou té či oné očistné metody, ale i dlouhodobá údržba. I to je jedním z důvodů, proč jogíni například preferují tzv. sattvickou (čistou, čerstvou nebo syrovou, převážně rostlinnou) stravu.

Střídměji vzato

Jógovat bychom však měli čistí. Když je řeč o pravidelné praxi ásan, dechových cvičeních a meditaci, rozhodně platí, že by čisté mělo být naše prostředí, oblečení, tělo i mysl. Samo sebou, vše je otázka priorit – a leckdy je mnohem méně na škodu chodidlo od hlíny, cvičíte-li venku, než zaneřáděná mysl plná kousavých a kyselých myšlenek. Při cvičení jógy bychom ale vnější prostředí neměli úplně podceňovat jako nepodstatné. Ano, pokročilý jogín může vesele a zcela prost vnitřních vzruchů cvičit třeba na smetišti, ale "běžnému našinci", může často v jeho praxi zatopit třeba jen zapnutý mobil nebo přetékající odpadkový koš v rohu místnosti.

Víme, že klíčem k jógové praxi v mnoha jejích aspektech je "bdělá pozornost" a není nic snazšího, než si před jógováním trochu poklidit – uvnitř i vně, abychom si samotnou praxi usnadnili. Nezapomínejme však, že onou rozptylující překážkou není mobil ani z koše kynoucí odpadky, nýbrž naše vlastní mysl. Při celkovém gruntování bychom tak neměli zapomenout na naše myšlenky a jejich (často emoční) zdroj.

Bacha na "čisté" xenofoby a povýšence

"Čistota (jogínovi) získá ušlechtilý odstup od vlastního těla a (on) tak nebude více vtahován do okruhu nečistoty jiných." (PJS 2/40)

Šauča se rovněž dotýká i celkové "mentální nezanesenosti"– tj. čistoty mysli od předpojatých konceptů a zažitých šablon uvažování. Zde se ale z historického hlediska dostáváme na poněkud tenký led. Jak víme, jóga vznikla ve staré Indii a vyvíjela se v různých směrech i školách skrze staletí. Staroindická společnost byla však navzdory mnoha svým ctnostem a ušlechtilostem společností ostře hierarchizovanou, a je třeba zmínit, že její v mnoha ohledech fascinující kultura byla postavena na pojetí nerovnosti mezi lidmi, dané zrozením. Duchovní vrstva (bráhmani) si velmi hbitě monopolizovala právo nositelů spirituální tradice, kterou se mnohdy nevybíravým zařazením určitých pověr a přesvědčení snažila znepřístupnit "nižším zrozencům". I jóga tak svého času byla "učením pro lepší", což naštěstí postupně měnilo učení a obroditelské snahy významných učitelů. Ve snaze stát se skrze jógu lepšími bychom však neměli zapomínat na jednu veledůležitou věc – je dobré snažit se být lepšími, než jsme byli, nikoliv lepšími, než jsou podle nás druzí.

"Čistota mluvení, myšlení, smyslu a soucitného srdce je tím, co člověk potřebuje, chce-li dosáhnout božského." (Čanakja/Kautilja)