Jama čtvrtá, brahmačárja: jogíni nejsou frigidní

Předchozí zastavení na procházce Pataňdžaliho systémem jam a nijam proběhlo u konceptu nekradení – astéji. Zamysleli jsme se nad různými úrovněmi morálního lupičství, vzhledem k druhým i k sobě samému a "odhalili jsme tajemství" bdělé pozornosti, coby klíče k vystříhání se nežádoucího.

Dnešní zástavkou je v pořadí čtvrtá jama – brahmačárja, obvykle překládaná jako pohlavní zdrženlivost, někdy zjednodušeně překládaná jako celibát. Co přesně Pataňdžali brahmačárjou mínil, a četní komentátoři a vykladači súter skrze věky měnili, už patrně nezjistíme. Pojďme se alespoň společně zamyslet nad principem zdrženlivosti v kontextu staroindické tradice, jako i v rozměrech odpovídajících dnešnímu člověku.

Autor: 

Barbora Hu

Odsud posud aneb S chtíčem na uzdě

V druhé knize Jógasúter Pataňdžali říká:
"Zakotví-li (adept jógy) v základní mystické síle zdrženlivosti (čistoty), získá moc přesvědčit." (PJS 2/38)

Na samý úvod je třeba alespoň nastínit kontext, ve kterém Jógasútry vznikaly. Byla jím starověká Indie (250 př. Kr. – 250 n. l.) a poměrně pevný rámec její mnohovrstevnaté kulturní tradice. Tradice, jejíž duchovní rovina byla v tomto období (narozdíl od nejstaršího dávnověku) vyhrazena vyšším společenským vrstvám a  zaměřena přednostně na mužské pokolení. V oblasti jógy takřka bezvýhradně. Život muže byl tradičně rozdělen do čtyř životních fází zvaných ášramy.

Prvním bylo období zvané brahmačárja – fáze života, v níž se chlapec (zhruba do 25 let věku) žijící v sexuální abstinenci věnoval studiu praktických dovedností pro život i spirituálních nauk. Poté následovala fáze zvaná grihasta, neboli údobí hospodáře, v němž na mladého muže připadá úkol zajištění materiálních statků (fungování hospodářství), založení vlastní rodiny a péče o stárnoucí rodiče.

Následuje třetí ášram, kterým je vánaprastha, období poustevnické, v němž muž (50+) zjednodušuje svůj dosavadní životní styl, více se oddává kontemplaci a meditační praxi.

Čtyři ášramy končí fází sannjásina, starého muže, který došel naplnění v pozemském životě a nyní v samotě stranou společnosti hledá cíl nejvyšší, v podobě vymanění se z cyklu sansáry (neustálý koloběh vzniku a zániku, kauzální síť znovuzrozování).

V nejobecnější rovině tedy brahmáčarja zdaleka nebyla výhradně ctností v podobě naprosté sexuální abstinence, ale konkrétně vyčleněným obdobím života, jehož náplň měla té doby zkrátka jiné cíle.

Pohlavní zdrženlivost jako úspora energie

Tradiční jóga chápe člověka jako integrální bytost složenou z několika vrstev nebo "těl" (kóš). V jednom se tedy potkávají hrubé tělo z masa a kostí, živené potravou a řízené pudy, biologickým naprogramováním a potřebami, spolu s jemnějšími strukturami – tělem vitálním (pránickým), emočním, vyšším mentálním a nadosobním spirituálním. Cílem tradičního jogína je dojít jednoty - harmonického celku v Absolutnu. Cestou k této jednotě, je vyladění všech dílčích složek, zjemnění a zkvalitnění energie na všech úrovních pěti těl (pančakóša), probuzení bájné hadí síly kundaliní, která leží ve stavu latence, svinutá u kořene páteře, a její výstup centrálním energetickým kanálem sušumnou směrem ke korunní čakře sahasráře.

Tato energie (některými teoretiky označovaná zkrátka jako „duchovní potenciál“) při své cestě vzhůru prochází důležitými centry – čakrami, jejichž správná funkce by její vzestup měla usnadňovat. Má se za to, že první trojice čaker je pevně svázaná s hmotou a naší biologickou podstatou (bezpečí, sebezáchova, pudy, sex). V půli cesty, v oblasti srdce (anáhat čakra) pak nastává předěl a výše uložené tři čakry jsou naopak svázány s duchovnější dimenzí existence.

Všichni "tradiční jogíni" však nechápou brahmačárju šmahem jako rigidní příkaz sexuální abstinence. Zdůrazňují opět vědomou pozornost a uměřenost, protože jsou přesvědčeni, že bezuzdná jízda čistě smyslovým životem připravuje člověka o potřebnou energii, která se dá jógovou praxí přetransformovat do jemnějších forem, přenést do vyšších úrovní.

Jóga v žádném případě neučí potlačovat sexuální touhu, potírat přirozenou lidskou sexualitu! Vyzývá k mentální disciplíně (bháv), k pochopení potřeby sexu, k jejímu zvládnutí, v některých směrech (tantra) pak dokonce k jejímu pozitivnímu využití.

Tantriku, tantriku, s brahmačárjou na triku?

Ve skutečnosti tantra není tím, co si průměrný euroameričan představí pod vlivem rozšířené literatury na téma Indií inspirovanou sexuální gymnastikou. Tantra je spojením protikladů Šivy a Šakti (symbolicky vyjádřených stejnojmennými hinduistickými božstvy) i obecné mužské a ženské síly. Toto mystické spojení vede k souladu, k bytí v jednotě mezi protiklady, dle tantriků pak ke splynutí s božským principem.

Tantra se tradičně dělí na dva směry – cestu pravé (dakšina márga) a levé ruky (váma márga). Cesta pravé ruky je velmi jednodušeně řečeno cestou uměřenosti a zdrženlivosti, cesta levé ruky jejím opakem, což ji zejména pro Západ učinilo atraktivnější. Tantra tedy zdaleka není jen o sexu, byť je její důležitou součástí. Tantrickému sexu se dostává duchovních rozměrů. Sexuální akt v tantře nabývá celé řady symbolických významů, nese punc posvátnosti, formu rituálu.

Krom klíčového splynutí protikladných sil (Šiva – lingam, mužský pohlavní úd, Šakti – jóni – ženské přirození), kladou tantrici důraz na vědomou práci s tvořivou sexuální energií a její transformací do spirituální úrovně. Zprofanované fenomény jako například tantrická zádrž ejakulace, rovněž patří do této škatulky tantrické praxe.

Autor: 

Barbora Hu

Přirozenost

Přestože tradiční jóga zakořeněná ve staroindickém kulturním kontextu (až 3000 - 5000 let zpět po časové ose!) s sebou přináší tu či onu formu askeze, měli bychom si uvědomit, co skutečně podstatného zůstává skryto pod těžko proniknutelným nánosem dávné tradice. Byť zdání může někdy klamat, jóga není dogmatická, nediktuje ani nepřikazuje. V jistých ohledech kontroverzní princip pohlavní zdrženlivosti brahmačárja proto nevyzývá k naučené frigiditě ani obelhávání své lidské přirozenosti. Brahmačárja funguje jako memento, vyzývající k tomu být pozorný, uvědomělý, mít pod kontrolou své touhy a chtíč, mít vůli jim skutečně porozumnět. Sex je krásná věc a právě díky józe si jej můžete užívat možná ještě lépe, než byste se díky té či oné předpojatosti vůči Pataňdžalimu mohli domýšlet.

"Dva mniši procházeli krajinou kolem řeky. V tom na jejím břehu spatřili křehkou ženu nesoucí na zádech těžkou otep z klestí. Jeden z mnichů přikročil k ženě a nabídl jí, že ji přes řeku přenese na svých zádech. Učinil tak a pak oba mniši putovali dál mlčky krajinou. Večer se druhý mnich obrátil na svého přítele a řekl: „Bratře, víš, že bychom neměli mluvit a mít fyzický kontakt se ženami, odvádí nás to od duchovní cesty.“ Mnich se na něj usmál a odvětil: „Bratře, já ženu jen přenesl přes řeku, ale ty ji ve své mysli, koukám, nosíš celý den."