Co je to vlastně ásana a proč je cvičíme? Ásana je pozice těla a dalo by se říci, že jde také o pozici mysli, kterou provádíme za účelem posílení, uklidnění a soustředění se do jednoho bodu. V ášramu, tedy na místě, kde se věnujete pouze józe, její filozofii a aspektům, ale také sami sobě, propojujete všechny tyto aktivity v jedno, v jednotu. A právě tam, v ášramu, od časného rána do večera žijete doslova jógovým životem, který je plný disciplíny: budíček, sprcha, pránajáma, čaj, lekce ásan, oběd, čaj, filozofie, praxe, večeře, satsang, nařídit budík na další den, spánek, a pořád dokolečka dokola.
Hodina ásan se v ášramu Arsha Yoga v Kerale vede v duchu Šivanandy (tj. guru, učitel hatha jógy, který žil a učil jógu v Indii v Rišikeši, postavil tam ášram, který nese jeho tradici dodnes) a podle jihoindického proudu hatha jógy.
První den mého pobytu v ášrámu jsem do Pataňdžaliho sálu nesměle vstoupila s jógamatkou srolovanou v podpaží. Zalezla jsem si do rohu a poslouchala jsem pokyny Pradipi (karma jogínky a učitelky), které mým směrem vysílala prostřednictvím perfektní angličtiny. Nejenže jsem byla z celé cesty do Indie unavená a lehce zmatená, ale ještě k tomu všemu jsem poprvé v životě takto intenzivně čelila angličtině. "Hodně štěstí, holka," zněl mi posměšný a ironický hlas v uších. Snažila jsem se vnímat, co Pradipi říká, přecházela jsem z pozice do pozice podle jejích instrukcí, dýchala jsem. Když jsem nezachytila anglický význam, Pradipa ke mně přišla a jemně mě opravila. V závěru lekce jsme si lehli do pozice mrtvoly (šavásana), v klidu a tichu jsem mohla pozorovat své tělo a vnímat své pocity z hodiny.
Jaký je život v ášramu a jak jógu vnímají sami Indové? Jak vypadá ranní pránájáma pod vedením indického učitele a jak lekce ásan? Jak chutná v Indii jídlo, jaké jsou meditace, jaké pocity a jaké myšlenky?
A jak se hledá rovnováha tady na Západě, v Evropě, v Čechách, v bytě, tady a teď? O tom všem si s vámi budu na Jógovinách "povídat" pravidelně.
Tyto řádky věnuji všem ženám přebíhajícím z kanceláře do jógového studia, těm, které pak z lekce domů chvátají obtěžkány taškami s denním nákupem, těm, které cestou myslí na to, zda mají děti hotové úkoly, co bude dnes k večeři, a zda manžel přijede brzy domů.
Tyto řádky věnuji všem, kteří odsouvají svůj sen o klidné mysli někam do dáli...
Každý další den měla hodina stejnou skladbu, pouze s drobnými obměnami některých pozic. Každý další den jsem tedy mohla pozorovat změny na svém těle, obzvášť rozsah v každé pozici, a postupně se začaly dostavovat také změny v mé mysli. Nejdřív jsem to nechápala. Nedokázala jsem pochopit, proč praktikujeme každé ráno stejnou sestavu pozic, proč nám Pradipi nenaservíruje něco zábavnějšího, barevnějšího, zajímavějšího, něco nového. A tak moje mysl pobíhala kolem, hledala, co by kde lapila, sondovala, co se děje venku, vše hodnotila a především kritizovala. Zevnitř navíc začala tahat na povrch dávné prožitky a staré křivdy, čímž mi zřejmě chtěla ukázat, kdo se chce ujmout nadvlády. Ale nevyhrála. Po dvou týdnech jsem ji přemohla. Hlava utichla a celá jsem se konečně mohla soustředit už jen na jednotlivé ásany.
Tím, že se hodiny pokaždé nesly ve stejném duchu, mohli jsme procítit účinky jednotlivých pozic na těle fyzickém, ale i na tom psychickém. Když se na lekcích ásany mění, je to zajímavé pro naši neukojenou a hladovou mysl. Krkolomnostmi a jinakostí ji totiž popichujeme a krmíme, ale neutišíme ji. A jak se praví v Jóga sútrách, jóga je zkrocení toku mysli (čitta vritti niródha).
Sekvence ásan podle Šivanandy spolu s relaxací a závěrečnou pránajámou trvala vždy 90 minut. Tehdy v ášramu jsem byla přesvědčená, že přesně stejnou praxi zařadím do svého každodenního harmonogramu i doma v Čechám, na Vinohradech. První ráno doma jsem opravdu vstala ve 4:50, abych vše stihla a abych pak po sedmé hodině mohla posnídat se svým drahým. To se mi dařilo několik dalších týdnů. Pak ale přišel Robin, to malé štěně, a s ním i změna plánu - svou hodinu a půl ásan jsem přestala stíhat.
Začala jsem zrychlovat a zrychlovat, až jsem se jednoho rána zastavila v pozici kobry (bhujangásana) a svou mysl jsem našla až za pár minut, po dalších dvou pozicích, v pozici luku (dhanurásana). Stop. To, co nám ásány a celé cvičení hatha jógy přináší, jsem ztratila někde cestou z koupelny na jógamatku, či od ásan k snídani. Začala jsem tedy znovu. V omezeném čase, který mi byl to ráno vyměřen, než poběžím na úřad. Stihla jsem pouze tři pozice. Ale s naprostým soustředěním na to, jak do pozice vstupuji, jak v ní dýchám a jak se postupně uvolňuji. Vnímala jsem, které svaly se natahují, které se naopak smršťují, kde mě to táhne a kde se co povoluje. Celé tělo jsem pozorovala vnitřním zrakem. Vnímala jsem, jak přecházím z jedné pozice do další, jak mezi nimi odpočívám, co vše mi přináší a co odnáší. Na závěr jsem se natáhla do pozice mrtvoly (šavásana) a jen tiše jsem pozorovala blahodárné účinky na tělo a mysl. Nechtěla jsem nic říkat, nic dělat, nechtěla jsem se hýbat, chtěla jsem takto zůstat ležet už napořád. Já a zem, která se pode mnou rozpadala každým výdechem, s každým uvolněním.
Stačí jen jedna naprosto soustředěná pozice a s ní můžeme dojít k cíli. Je to řízený vědomý pohyb s pozorností tady a teď. Vybrat si jednu, dvě pozice a věnovat se jí/jim naplno. S plnou soustředěností na to, jak do pozice vcházíme, jak v ní setrváváme, kam směřujeme, jak dýcháme, odkud nadechujeme a kam vydechujeme, které svaly zapojujeme, které povolujeme, jak se v pozici uvolňujeme, co cítíme v různých částech těla. Pochopení. Pozorování. Hledaní a nalézání toho, co nám chce naše tělo říct. Nalézání sebe sama.
Cvičení jógy, hatha jógy, není o tom, kolik variací bojovníků vystřídáme, kolik pozic stihneme. A jestli nám právě o to jde, promlouvá z nás ego. Jóga je ale přece o zbavení se ega...