Objevme v sobě nejvyšší princip

Poslední nijamou se dostáváme k íšvarpránidháně. Do úrovně nejvyšší, nejzastřenější a také nejcitlivější. Íšvarpránidhána je doslovně odevzdáním se nebo realizováním se v božskému principu. Mnoho ateistů zde zbystří, zcela pochopitelně – vždyť jóga přeci není žádným náboženstvím. I sama odevzdanost může ledaskoho vystrašit. Uklidnit by nás mohlo to, že nejde o bezhlavou a cílenou ztrátu kontroly.

Autor: 

Barbora Hu

Klídek, Íšvara není Bůh s plnovousem na obláčku

Podle Upanišad (posvátné texty jsou součástí zakončení véd – védanty, nemají jednoho autora, datují se do údobí cca 600 př. Kr. – 600 n. l.) je Íšvara vědomím Univerza, zdrojem univerzální tvořivosti v projeveném i neprojeveném světě. Je principem nejzazší reality, ve své podstatě nemá žádné personifikace, i přesto je přítomen ve všem, je vším.

Právě niterná realizace tohoto nejvyššího principu a splynutí s ním (osobní duch átman a univerzální duch parátman), je nejzazším cílem jógy a posledním, osmým stupněm na Pataňdžaliho královské škále rádža jógy, označovaným jako samádhi, v buddhistické tradici pak jako nirvána, v zenu satori. Jógové pojetí božského principu je tak na hony daleko představě monoteistických i polyteistických náboženství. Íšvara je Univerzum nadané vědomím, nikoliv mystická "bytost" stvořitele, soudce a dozorčího kdesi mezi hvězdokupami a mořem antihmoty.

Odevzdat a neztratit

"Odevzdáním se Íšvarovi, vzniká dokonalost sjednocení." (PJS 2/45)

Odevzdanost ve smyslu páté nijamy míří k hluboce prožitému přijetí sebe sama jako součásti vyššího celku, objevení nejvyššího principu v sobě. Samo sebou nikoliv na úrovni myšlenkového konstatování: "Jasně, nižší vědomí + vyšší vědomí = harmonie celku, sečteno podtrženo, tradá do nirvány!". Odevzdání se není míněno jako potlačení nebo odvržení své osobnosti, s nadsázkou řečeno je rozšířením vlastního vědomí, prožitým pochopením vlastní podstaty.

Vyznívá to vcelku romanticky – podle jógy je vše Jedním, vše dýchá i tepe stejnou energií v rozrůzněných formách a úrovních vibrace. Svými myšlenkami i činy formujeme svůj vnitřní svět a podílíme se na utváření světa kolem nás. Totéž funguje i obrácenou zpětnou vazbou.

Íšvarpránidhána je uvědomělým "ponorem" do podstaty věcí – uvědomělým i proto, abychom sami sebe pro nedostatečné ponoření třeba neutopili.

Co říci samým závěrem – snad jen: "Tak šťastnou plavbu jogíni!"

"Je navýsost zajímavé, že mystické vytržení coby iracionální zkušenost, je pro nás tak strašně obtížná… Člověk přeci dělá tolik iracionálních věcí." (Paul Brunton)