Postapokalyptická jóga - praxe pro lepší časy

23. 05. 2016

Zhruba před pěti tisíci léty započala dle hinduistické filosofie doba temna zvaná káli juga – věk konce času. Uznávám, takový optimistický úvod, ze kterého až popudlivě tlačí slušivé jóga legíny… Ale hezky popořádku. Předtím, než si dnes navoníme jógamatku éterickým olejem s názvem "Eternal Bliss" (v překladu "věčné blaho"), pojďme se společně zamyslet nad tím, jaký potenciál v sobě skrývá "krize" a k čemu na jógové cestě může být vlastně dobrá.

 Postapokalyptická jóga - praxe pro lepší časy
Autor: 
Barbora Hu

Káli juga – aneb konečně na začátek?

Myšlenkové rozhraní jógy přináší koncept definující ohromné cykly vznikání (sarga) a rozpouštění (pralája), které se ve zmenšené formě realizují i na úrovni individuální i kolektivní lidské existence. Jelikož staří Indové trpěli nezměrnou vášní pro kategorizaci (společenskou i čiře existenciální), rozdělili existenci světa do obrovitánských eonů, v jejichž rámci jeden věk trvání vesmíru (Brahmův rok neboli kalpa) trvá přes osm miliard (osm set tisíc) lidských roků. Tento vele čas je pak dále rozdělen do velkých věků neboli mahájug, kterých je celá tisícovka. Ta zahrnuje dvanáct tisíc božských let, neboli jeden a půl miliardy lidských roků. Každý velký věk (mahájuga) objímá čtyři cyklické periody neboli jugy (krita/satja juga, tréta juga, dvápara juga, káli juga).

Každý věk je specifický měrou degradace hodnot a devolucí lidské morálky. Nyní se nacházíme v posledním ze čtyř věků – káli juze, kdy světový řád "stojí vratce na jedné noze". Bezva. Žijeme v údobí eticko-morální, ekologické, bezpečností, spirituální i všeobecné materiální (a jó pevnosti Evropo div se!) krize. S pragmatickou "rukou" na srdci, ne že by v dějinách bylo o moc lépe, ale neklamné příznaky krize zde prostě jsou. O finálním věku káli jugy se můžeme dočíst v celé řádce starých textů – od Purán, přes Mahábháratu, až po některé středověké Tantry. V notoricky známé Kalki puráně je věk káli jugy završen epochálním příchodem Kalkiho. Kalki je symbol, desátá inkarnace boha udržovatele Višnua, který přijíždí na bílém koni, aby svým mečem přeťal degradující kontinuum času. Jde o řeč metafor, hinduistickou eschatologii (nauku o posledních věcech člověka), ale celý příběh v sobě nese poměrně silné poselství – platné pro hinduistu, bagristu i aštangistu, pokud má dotyčný zájem se nad věcí zamyslet.

Káli juga je často definována ochromující převahou vlastností, jakými jsou: hněv (kródha), chamtivost (lóbha), móha (pokušení), mada (pýcha), matsarja (závist), chtíč (káma). Káli juga je nezvratitelným završením procesu. Je paralyzujícím momentem přehlcení, který ale předpokládá další začátek. Káli juga zkrátka tím či oním způsobem je, a my jsme v jejím opulentním rámu zasazeni, podobně jako obraz Doriana Graye, který v sobě vtěluje veškerou dekadentní podstatu. V poslední době mnou docela citelně pohnul citát "známého jogína" Charlese Bukowskeho: "Najdi co miluješ, a nech ať Tě to zabije."

V ryzí krizi

Slovo krize pochází z řečtiny, kde v původním významu pokrývalo situaci nerozhodnosti mezi dvěma opozicemi, mezi polaritami ve stylu dobré/zlé, rychlé/pomalé, horké/studené atp. Krizi lze vnímat jako nejisté tápání mysli mezi protiklady v touze po nalezení jistého východiska. Principiálně vychází tento neklid a oscilace z ostře vyhraničeného "buď/anebo", přičemž bolest krizí sužovaného člověka se obvykle opírala o představu, že "dobré musí být bezvýhradní, tj. nekompromisní".

V jógovém poli máme proto přirozenou tendenci těkat od nekritické fanatizace, oddanosti a sebe popírání k rozvázané a neřízené rozvolněnosti a anarchii. V podstatě ale každá krize, která s sebou přináší pocit ztráty rovnováhy, vede člověka buď k přímému pádu, anebo nouzové sebereflexi a následné mobilizaci vnitřních sil. Moment vědomě žité krize velmi často vede k potřebnému, byť obávanému (nebo preventivně zapomenutému) přehrání starého scénáře – ve smyslu traumatizující zkušenosti z kategorie "reloaded".

Unavena sluncem

Po několika letech jsem zažila určitý moment vnitřní paralýzy. Nedá se říci, že by mě svojí silou vyděsila, ale zůstala jsem sama sebou poměrně překvapena. Pocítila jsem nepoznanou intenzitu vnitřní autority, která zkrátka ví co a jak, nebere si servítky, je jasně srozumitelná i když velmi nekompromisní. V nejednom poli svého žití jsem ucítila zřetelný stop stav s dovětkem: "děláš to dobře, je to všechno fajn, ale je toho moc, takže je to trochu patologie, která vede pryč od bytostného já někam mimo." Můj vnitřní guru promluvil hlasem Charlese Bukowského. Nebyla to únava, bylo to velmi zřetelně cosi, říkající "a dost". Takový pocit, jako když se opatrně a potajmu díváte kamsi škvírou, a někdo vás přitom silně kopne do pomyslného zadku vaší duše a vy spadnete na kolena, abyste si byli tak nějak blíž.

Že nelze jen dávat ví každý jógový začátečník. Že dávání může být únikovou strategií křehkého ega už si je ochoten připustit jen málokdo. Slunce je modla, zdroj života. Lísat se k němu blíže, než je zdrávo, však spaluje. Rozhlížela jsem se kolem sebe, zda jedním z náhodných kolemjdoucích a kolem žijících nebude sám Kalki na bílém koni. Jediného koně jsem viděla z vlaku projíždějícího Velkou Chuchlí. Byl to grošák, co mi připomněl, že nic není černobílé, ani krize ne.

Postapokalyptická jóga

Apokalypsa je tradičně žánrovým ztvárněním kritického vyvrcholení. Jde o situaci, kdy je vyjevena skrytá, utajená, anebo potlačená "pravda", často následovaná destrukcí dosavadních pořádků. Postapokalyptická jóga není v žádném případě atraktivním označením nového stylu jógy. Je mírně provokativním mementem mířícím k tomu, abychom se nebáli nelpět na veškerém dosavadním počínání. Ať už zahrnuje sebelepší návyky či konvenční postupy v osobní jógové praxi. Pobídkou vedoucí k tomu, abychom se nebáli stanout tváří v tvář nepohodlnému módu či formě svého já, protože jinak s ním není možné upřímně pracovat. Výzvou k opatrnosti, neb přemíra všeho (snad vyjma nepodmíněné lásky, se kterou to stejně u většiny smrtelníků není až tak žhnoucí) zkrátka škodí.

Moc ráda bych vám v tomto místě nadiktovala vhodný seznámek jógové praxe, která vám zaručeně dopomůže k tomu, abyste mohli elegantně povstat z krize podobně jako bájný Fénix z popela. Ale nemůžu. Vnímám totiž sarkasmus káli jugy, která relativizuje všechna pravidla zažitých her. Hledejte sebe sama daleko mimo ideály, jejichž hlavní charakteristikou je paralyzující nedostupnost. Nesrovnávejte se. Přemýšlejte tvůrčím způsobem spíš, než abyste se zapáleně snažili usmrtit svoji "jistě nepřátelskou mysl". Učte se z relativity stavu všech věcí. Budujte disciplínu ve své praxi, ať už zahrnuje cokoliv, ale nenechte se jí zotročit, neb finálním cílem jógy je přeci svoboda. Hledejte totálnost bytí a jeho prožívání, která je ale tak moc odlišná od vnitřní anebo vnější diktatury. Inu po každé apokalypse snad vzniká nový prostor…

Bára je certifikovanou lektorkou jógy a všestrannou tvůrčí osobností. Vystudovala indologii a kulturologii, ráda kreslí, píše, baví ji jazz, ilustrace i fotografie. Založila a pustila Bindu Yoga Studio, nyní se věnuje nezávislé lektorské činnosti a terapiím v krásném komorním prostoru na Smíchově. Je autorkou dvou knih o józe, čile se věnuje publicistice na jógová témata.

Kam dál?

 Krize jogína aneb Ve spáru šesti zrádců
Zrádců je celkem šest - šat ripu. Co vlastně dělají? Odvádějí nás od čistého pohledu na...
 Jóga a hypnotický trans
Jóga a hypnotický trans mají v mnoha ohledech řadu styčných bodů. Mezi spojující linky...
Jedna věc je vcítit se do prostoru, který na mě vyskočil mezi inzeráty na internetu. Věc...
 Bháva - od detailu k celku
Jak plynu životem, přestávám věřit na jednoznačné odpovědi. Objektivitu ve většině polí...
Go to top

Nejbližší akce

Pátek, 18. Říjen 2024 - 18:00
Sobota, 9. Listopad 2024 - 9:00