Takové nepopulární zamyšlení o józe

Milý čtenáři jógových článků, do rukou se ti dostal článek, který zřejmě nebude tak populární, jako statě s recepty na osobní (a snad i nadosobní) štěstí – s ohledem na počasí, ájurvédskou typologii nebo vybraný styl jógy.

Tento text nebude mít zřejmě desítky likeů jako texty jiné, ale myslím, že by sis ho mohl přečíst a přemýšlet o něm, pokud ti na józe záleží a máš ji rád. Jde o krátké osobní zamyšlení nad životem s jógou, životem v józe, i nad simulátorem "jógového světa, kam je potřeba patřit", který je čím dál mocnější a lehce vytlačuje první ze dvou zmíněných možností. Ale hezky popořádku.

Autor: 

Barbora Hu

Buddha na lekci jógy  –  aneb co pomíjí a co trvá?

Zhruba patnácti sty lety, napříč světy pozemského dlení, psychického prožívání a duchovního pobývání, chodil muž jménem Siddhárta Gautama, později zvaný Buddha (probuzený). Tenhle velkodušný (mahátma) chlapík přinesl mezi lidi prosté a velmi objevné poznaní o tom, že: "očekávání budí utrpení". Určitě jsi o něm někdy slyšel a možná je i tvým osobním vzorem moudré uměřenosti, soucitu a bystrého životního vhledu mezi vrstvu reality a iluze kolem ní vytvořené. Co má Buddha společného s takovým nepopulárním zamyšlením o józe, jako je to, které máš právě před očima? Buď trpělivý a čti dál.

Popularita jógy vzkvétá a opulentně bují jako lotosy, leckdy tak bujné, až zastiňují hladinu, která je drží, i dno, ze kterého vyrůstají. Popularita jógy s sebou nese plno skvělých věcí, včetně šířícího se povědomí o jejím původu, obsahu i všelidském a nadčasovém poselství. V mocném rozpuku s sebou přináší také celou řadu nepěkností, počínaje v dnešní době nevyhnutelnou, ale místy až bestiální (rozuměj bezohlednou) komercializací, přes armádu ne zcela dovzdělaných instruktorů s lesklými meditačními korálky kolem krku, zakoupenými na e-Bay, kteří říkají namasté snad při každém výdechu, a pečlivě tak plní obecnou představu o někom, kdo dělá jógu. Milý čtenáři, nemysli si, prosím, že pisatelka článku je sarkastický škarohlíd nebo povýšený posměváček. I já říkám namasté, pokud cítím, že je obsah věci na místě, i já disponuji několika pěknými pomíjivostmi s jógovou symbolikou.

Nač narážím a o čem bych ráda pohovořila, je téma očekávání – jeho vytváření a jeho naplňování ve světě jógy, tak jak jej definuje a do značné míry utváří obecné povědomí. Možná jsi někde na internetu viděl zábavně mrazivé video, které představuje scénku, kdy Gándhí přijde na běžnou lekci jógy do studia kdesi v Americe. Netřeba detailně popisovat jeho rozčarování. Na rozdíl od Alenky v říši za zrcadlem ale Mahátmův údiv nenese pozitivní náboj, právě naopak. Zajímalo by mne, jaké by to bylo potkat na lekci jógy Buddhu. Nemyslím, že by přišel dráždit jednobodovou pozornost v ásaně, ale dorazil by spíše jako nezúčastněný (ba přítomný) pozorovatel. A mám pocit, že by se lišácky usmíval nad májou neboli iluzí vzájemných očekávání, která se na kolbišti jógového světa leckdy odehrávají. A která berou jógujícím jejich ryzost a potenciál.

Uvař mi představu a nakrm mě

Na sympatickém, velkém, ale atmosférou moc příjemném a upřímném festivalu Live Yoga Love Brno, jsem před pár týdny potkala člověka, který se před více než deseti lety stal jednou z příčin, pro které se můj život začal ubírat směrem, kterým kráčím, a jehož je jóga nedílnou součástí – či lépe mapou na této cestě. Tento pán je osobou, jejíž jméno má respekt, váhu, referenci znalosti a hlubokého zájmu o věc. Tohoto pána řadím ve svém srdci a hlavě mezi své učitele, ne proto, "aby ostatní věděli a aby se tak stal renomovanou položkou v mém CV", ale protože měl pro mne na mé cestě obrovskou roli, o které možná ani úplně neví. Měli jsme čas si po letech krátce popovídat, a mě po této milé rozpravě bylo vlastně smutno. Smutno proto, že se tento chlapík po letech své praxe, s širokým pemzem jednoduchých, ale naprosto nosných poznatků z ní vyplývajících, citelně střetává s problémem studentů s očekáváním.

Jóga je dnes všude. Na webu si v pěti odstavcích přečtete vývar z Pataňdžaliho či ochutnáte koncentrát z védanty. Koupíte si knihu ásan a krijí, naučíte se oddrmolit něco sanskrtských slov podle MP3 záznamu manter těch či oněch postapokalyptických bhaktů, a já neříkám, že je to špatně! Problém je, když si po takovéto letmé zkušenosti myslíme, že víme. A ještě hůř, chceme potvrzení naší domněnky. Když se nám jí nedostává ze strany vybraného lektora, naštvaně a zklamaně odcházíme. Jako když si objednáte v restauraci své jídlo, které uvaří dle vašich představ, ale v posledku chutná jinak. Podobnou věc jinými slovy v Brně popisoval onen chlapík, kterého si tak vážím. Jeho nabídka přestává rezonovat s poptávkou, která má svoji konkrétní neotřesitelnou představu o nabídce. Z čeho tato představa vyplývá? Oslím můstkem zpátky k Siddhártovi – z iluze.

Autor: 

Barbora Hu

Mýtus o jeskyni a sebenaplňující se proroctví

Z dějin filozofie mi v hlavě do dnes ulpělo pár zajímavých vyprávění. Mezi mé nejoblíbenější patří Platónovo podobenství o jeskyni (spis Ústava), což je dialog mezi Sókratem a Glaukónem. Sókratés vybízí svého druha k tomu, aby si představil jeskyni, v níž sedí od dětství k sobě zády spoutaní vězni, pozorující pouze stíny na zdi před sebou, aniž by kdy spatřili jejich zdroj, či svět mimo jeskyni. Stínohra v jejich zorném poli je jejich realitou, v jinou realitu nevěří, protože ji nikdy neviděli. Když se jeden z vězňů osvobodí, dostane na povrch jeskyně a nazře podstatu věcí z jiné perspektivy, pochopí svoji dosavadní iluzi. Vrátí se ke svým druhům, aby s nimi své poznání sdílel, ti mu ale nevěří, cítí se jeho "bláznovstvím" ohroženi, a k ochraně svého řádu věcí jsou ochotni jej i zabít.

Netvrdím zde samozřejmě to, že by jógující člověk s osobní představou o charakteru věcí (a poptávkou po ní) byl ochoten někoho zabíjet. Narážím zkrátka na to, jak snadné je podlehnout domněnce. Tak jako naše mysl vyhodnocuje vše, co jde mimo smyslovou zkušenost jako "nesmysl", dokážeme někdy sklouznout k tomu, že cokoliv, co je mimo naše očekávání považujeme za "nevalné a bez inspiračního náboje".

Možná jste také někdy slyšeli i o Pygmalionském efektu nebo sebenaplňujícím se proroctví. Podobně jako kvantová fyzika spojuje roli pozorovatele s charakterem pozorovaného, definuje sebenaplňující se proroctví povahu skutečnosti na základě toho, jaké o ní máme představy. Jednoduše řečeno, když vám celé dětství budou říkat, že neumíte zpívat, zvyšuje se tím pravděpodobnost, že tomu budete věřit a představě podlehnete tak, že budete v dospělosti prohlašovat, že vy rozhodně zpívat neumíte a zpěvu se budete obloukem vyhýbat. Jak to souvisí s naťuknutým simulátorem "světa jógy, do kterého chceme patřit"? Tak, že bychom neměli pěstovat falešná (leckdy jednoduše přejatá) očekávání o tom, jaká má jóga být. Ať už je řeč o lekci jóga ásany, či eticko-morálním rámci života jógujícího člověka. Jistě, cestou není ani bezbřehá anarchie, avšak buďme bdělí a mějme v patrnosti, zda neživíme jen očekávání, která třeba ani nejsou naše. Nechtějme po našich učitelích, aby byli takoví, jaké si je představujeme. Hrozí, že takoví opravdu budou. Avšak ne z podstaty, ale proto, že se to od nich očekává. Z celé jógy se pak může stát podivná hra o mnoha dějstvích, s předepsanými scénáři a rolemi, z jejích adeptů hledajících vlastní esenci pak herci pilující svůj dramatický talent.

A to by byla nesmírná až vesmírná škoda. Pěstujme to, co milujeme – ryze, otevřeně a bez očekávání.

"Jednoduchost je velká ctnost, ale vyžaduje mnoho práce a vzdělání, aby byla doceněna. A co je horší, složitost se lépe prodává." (E.W. Dijkstra)