Vivéka artha: jógový učitel, nebo jógový mučitel?

Rozhodla jsem se po čase sepsat další, tak trochu nepopulární zamyšlení. Tentokrát na téma toho, co bychom my jógoví učitelé neměli opomínat a co byste vy, jógující, měli ve svém vlastním zájmu s dostatečnou měrou pozornosti vnímat tak, abychom ve prospěch našich vzájemných a smyslu-plných vztahů dokázali rozlišovat zrno od plev. Čtenáři, kteří mě neznají, nechť počítají s místní přítomností lehké nadsázky i vážného záměru.

Tak tedy, v následujících řádcích vás nečeká lítá a moralizující kritika, ale spíše matérie k zamyšlení z pera a zkušenosti někoho, kdo se pár let plaví mezi oběma výše zmíněnými břehy.

Autor: 

Eliška Vydrová

Vivéka artha - umění rozlišovat

Vnímám, že se mezi jógující populací vcelku zdárně uhnízdilo redukcionistické přesvědčení, dle kterého "správný jogín neposuzuje". Dovolím si jemně kontrovat, protože osobně vnímám dost zásadní rozdíl mezi posuzováním a odsuzováním. Odsuzování ve smyslu povyšování sebe sama nad cokoliv je věru v rozporu s esencí jógové filosofie, hlásající existenciální jednotu všech živých bytostí. Naprosto v pořádku. Je dobré toto vědět, je šlechetné to žít. Na druhou stranu dost lidí zaměňuje povahu odsuzování s posuzováním. Snad pod vlivem, v proudu času blednoucího oparu new age, kdo ví. Je důležité posoudit, co je vhodným obsahem a formou praxe, stejně jako se hodí rozlišovat, zda při jídle sníst jen připravený pokrm, anebo i talíř, na kterém je servírován.

Každopádně, ve filosofii jógy (zejména pak ve větvi džňána jógy) má své místo vivéka. Zmínku o ní najdete mimochodem i u Pataňdžaliho v jógasútře (II. pada, 26). Vivéka je schopnost pravého rozlišování, vhledu do podstaty věci. Nemluvím o metafyzickém vhledu, ale schopnosti dobře (tj. čistě) používat dobré kvality vlastní mysli. Těm, kteří se snaží v dobré víře s cílem vnitřního míru zabít svoji mysl, doporučuji, ať raději nečtou dál.

Ano, ono se totiž pro dobrou vivéku (rozlišování) hodí citlivě pracovat s podmíněností. Jakou? S vlastní zkušeností (minulostí) a intelektem. K tomu, aby člověk mohl dobře vidět (potažmo vědět), potřebuje krom výše zmíněného ještě být přítomný, uvědomovat si možná zkreslení svého zorného pole a mít čistý zrak. To znamená nepodléhat domněnkám - samovytvořeným, anebo přijatým.

Nu a tady to máme - vivéka se často neobejde bez porovnávání možností. Není žádnou novinkou, že téměř pro vše myslitelné existuje automaticky pravý opak. Dobré a zlé, noc a den, muž a žena. V antropologii se tomu říká myšlení v binárních opozicích, což zní možná nepřátelsky, ale v podstatě to není nic složitého. Proč hned na úvod tak zeširoka o něčem jako je vivéka? K tomu, abyste se nebáli posoudit, co je dobré a užitečné v praxi sdílené s jógovým učitelem. K tomu, abyste dokázali poznat učitele a mučitele. Mučitelem zde nemyslím sadisticky vyšinutého trapiče, který vám bude kroutit tělem až k poznání, že hmota skutečně podléhá destrukci, jak dí posvátné texty.

Učitel - lektor - instruktor jógy - jóga terapeut?

Pro někoho slovíčkaření, pro jiného podnět k sáhodlouhé disputaci o významových nuancích. Jednou jsem slyšela dvě lektorky jógy vášnivě hovořit o tom, kdo je lektor a kdo instruktor jógy. Z celé debaty jsem měla pocit, jako když je řeč o hodnostech vojenského útvaru. Plukovník versus podplukovník. Mám-li (a měla bych) hovořit za sebe, záleží na tom, jak danou věc vnímá sám ten, kdo jógu s ostatními tou či onou formou sdílí. A přirozeně také druhá strana. V ideálním případě by se názor obou stran měl potkávat. V širším kontextu je učitel prostě ten, kdo někoho něco učí, kdo zprostředkovává nějakou nauku. Učitel klavíru, tenisu, učitel na vysoké škole, matka nebo otec ve vztahu k malým dětem (v jistém bodě se věc jak známo obvykle obrací).

Lektor je zkrátka někdo, kdo vede lekce, na kterých - ha, něco někoho obvykle učí. Označení lektor je často takovým eufemismem pro ty, kdo mají slovo "učitel" v poli jógy konotováno významem slova guru (dosl. ten, kdo dává světlo). Je to myslím v pořádku. Když o sobě někdo prohlašuje, že je guru, jsou obvykle dvě varianty:

• za A má pravdu,
• za B je to osoba se schizoidní poruchou a mesiášským ego komplexem.

Nu a instruktor obvykle dává instrukce, třeba na lekci, že.

Navzdory košatému popisu výše sama danou věc moc neřeším. Neuráží mě slovo instruktor, protože často dávám instrukce. Lekce vedu, takže jsem lektor. Pokud jsem někdy byla prostředníkem k tomu, aby se někdo něco naučil, zřejmě jsem učitelem. Mimoto jsem dost často třeba jógový posluchač, zesilovač, analytik, detektor, reflektor, manifestor. Pravda, slovo cvičitelka mi silně asociuje osobu s bičem plným cinkrlátek, kdesi uprostřed klece s tygry, ale proč ne, cvičit se můžeme i v přístupu k životu.

Specifickou přihrádkou je jóga terapeut. Tady je to ošemetnější. Nelze popřít, že je jóga sama o sobě, pokud je vhodně uchopena a dobře adresována, ve své podstatě terapeutickou metodou, která zastřešuje problematiku těla, mysli i duše. Bylo by si ale dobré zapamatovat právě: "pokud je vhodně uchopena a dobře adresována".

Spojení jóga + terapie se v poslední době docela nadužívá. Osobně to vnímám tak, že vědomí, že jóga může léčit, bohužel nestačí k tomu, aby se někdo automaticky označoval za jóga terapeuta. Opačnou svízelí je to, když někdo spojení jóga + terapie vnímá jako tajemnou formu léčitelství s přístupem: "tady mě máš, napumpni do mě něco prány".

Autor: 

Barbora Hu

Pojďme už ale konečně k několika bodům, které by vám mohly doufám sloužit jako možné vodítko k dobré vivéce ve vztahu k jógovým učitelům. Mohlo by jich být mnohem víc a třeba se v některých pletu, ale zkuste nad nimi přemýšlet:

1. Lektor jógy musí experimentovat sám se sebou, mít vlastní praxi, ze které čerpá. Učitel bez vlastní zkušenosti je vypravěč bájí.
2. Lektor jógy by měl být reflektivní k vlastním slabostem (ega, citovým komplexům aj.) V opačném případě riskuje, že se rozpustí v možném konstruktu vlastní masky, ve svých očekáváních, očekáváních druhých anebo ideálech. Když lektor jógy nezrale propadne vlastní roli, může být sobě i ostatním nebezpečný tím, že například nedokáže připustit limity vlastní znalosti.
3. Lektor jógy by měl mít někoho, kdo mu občas poskytne zpětnou vazbu, supervizi učitele, anebo asistenci jiného lektora, který mu užitečným způsobem nastaví zrcadlo.
4. Lektor jógy by měl mít dost empatie a pokory. Lekce by neměly být stand up/sit down/lie down comedy. Demonstrace jsou důležitou součástí výuky, ale být zdatný performer nestačí. Lektor by měl umět empaticky reagovat na možnosti a potřeby zúčastněných. Vymyslet si scénář lekce a uskutečňovat jej navzdory možnostem zúčastněných, je pokrytectví. Totéž patří pro teatrální asistence a korekce, mají místo tam, kde jsou potřeba a kde jsou přijímány.
5. Pokora se týká i zdravého nadhledu. Dobrého učitele z vás nedělá počet lajků u fotky na facebooku, nedělá ho z vás měsíc v Indii, ani certifikát z TT (teacher training). Úspěch ve smyslu vnější přízně by neměl způsobit zapomětlivost na drobné krůčky na vlastní cestě.
6. Lektor jógy by měl připouštět vlastní omylnost. Tam, kde si není jistý, by měl pracovat s odkrytou nejistotou a dále kultivovat jistotu.
7. Jóga terapeut nemusí být sice v ČR lékař nebo psycholog, ale měl by mít dostatek znalostí potřebných k pochopení řešeného problému v jeho komplexitě. Pokud je nemá, měl by terapii odmítnout.
8. Jóga terapeut vstupuje do pole terapeutického vztahu (totéž se v tomto případě týká i individuálních lekcí). Znamená to, že je vázán diskrétností, musí respektovat hranice vztahu a uvědomovat si možnost přenosu a protipřenosu mezi sebou a klientem. Jeho cílem by nikdy nemělo být vypěstovat závislý vztah, ale usilovat o klientovu nezávislost.
9. Lektor jógy a jóga terapeut musí mít cit, odhad a dokázat předvídat. Neměl by to být vypočítavý manipulátor a rozhazovač prostých sugescí, které "kupodivu" fungují.
10. Učitel jógy by se měl zavazovat hledání moudrosti. Jedna věc je šermovat vygooglenými citáty a duchaplnými gesty, druhá věc prožitek jejich obsahu.

Hari om tat sat.