Cesta za mysl aneb Meditační techniky rozšiřující vědomí

Uznávám, že titulek článku může ledaskomu evokovat obskurní seance grupy přestárlých hipíků, techniky povznesení mysli skrze důmyslné zpracování ingrediencí jako jsou houbičky, ta či ona posvátná liána, či divoký trip –  avšak nikoliv pod vedením GPS, ale LSD. Omyl, řeč je o tradiční technice indických meditací, v nichž hlavní roli hraje dech a bdělá pozornost.

Když se už podruhé v tomto roce rozhodl do Prahy zavítat můj učitel Dr. Ómánand (Guru dží), aby zde vedl meditační workshop, věděla jsem, že to bude síla. Společně jsme vybrali téma tradičních jógických technik stimulujících mozkovou frekvenci z běžné beta úrovně (13-30 Hz), která je charakteristická pro bdělý stav, k théta úrovni (4-8 Hz), což je vlnová délka hluboké meditace, spánku a uvolnění. Nespali jsme, bylo to ještě silnější, než jsem odhadovala.

Autor: 

Barbora Hu

Neurochemický koktejl, psychedelie, či nový rozměr vědomí?

"Jakoby mým tělem prostupovalo opravdu intenzivní světlo a mazalo postupně vše pevné uvnitř. Cítil jsem, že já jsem to světlo."
"Vnímala jsem, jak mi vibrují ruce, bála jsem se slabosti v těle, ale pak jsem ucítila obrovskou sílu - myslím, že to byla sounáležitost, je divné to takhle cítit."
"Cítila jsem se jako dítě uvnitř matky, jako součást něčeho většího, ale zároveň jako samostatná jednotka."
"Cítila jsem Jednotu - ne tělo, ne mysl, ne duši, ale celek, který je vším."
"Silný zdroj energie - v dlaních, chodidlech, jakoby se v mé hlavě otevíral volný prostor."
"Dokud jsem to já, vše je v pohybu, víří, když se já zastaví, vše utichne."
"Uvědomovala jsem si vibraci všeho živého kolem uvnitř dlaní."

Takto popsalo několik z bezmála třiceti účastníků workshopu svoji zkušenost na listy papíru bezprostředně po meditaci. Zda šlo o zkušenost osobní, či nadosobní, lze těžko říct. Sešli se muži i ženy, různé věkové kategorie, učitelé jógy i naprostí nováčci a upřímní zvědavci.

Meditace naservírovaná Dr. Ómánandem byla poměrně hrubého zrna. Guru dží ve většině meditačních průprav a technik vedoucích k navození meditačního stavu používá pečlivě vyladěný celek krátkého uvolnění a energizace těla, velmi intenzivní a pro nováčky leckdy až vyčerpávající dechové praxe a audio stimulace. Metoda "Čitt šakti prakrijá" je prastarou technikou probuzení vědomí a prohloubení jeho prožitku. Jde o techniku koncentrovaného vnímání za hranicemi mysli, pokud se povede. Je to meditační průprava jako iniciační rituál, tedy ne vždy procházka růžovým sadem. Člověk lapený v konvenčním rozhraní své mysli, ovládané smyslovou percepcí, prochází intenzivní pránájámou, která v těle i mysli rozpoutává leckdy doslova chemickou a emoční bouři. Na povrch vystupují klíčová témata našich individuálních lidských životů – strach, nejistota, ale i bytostná empatie či skryté potenciály osobnosti. V určitých aspektech by bylo možné najít vazbu mezi touto intenzivní jógickou meditační průpravou a holotropní terapií světově proslulého psychiatra českého původu Stanislava Grofa, či různými technikami šamanismu. I zde je učitel zkušeným a naprosto nutným patronem, který bedlivě sleduje a reguluje všechny zúčastněné dle jejich reakcí.

Když se na konci workshopu lidé dozvídají, jak dlouho intenzivní dechová praxe trvala, jsou v lehkém šoku. U většiny zúčastněných končí spontánně spolu s příchodem meditace - povznesení svého vědomí "za kontury konvenční mysli". To, co nastává, by někdo mohl označit za psychedelii - tvůrčí bytí na vlně vizí či neobvyklého vnímání. Jediné, co účastníci požili, je však dech a zhuštěná pozornost.

"Já" je někdo jiný?

Na začátku Dr. Ómánand přibližuje přítomným tradiční jógickou koncepci "Já" a to svým osobitým způsobem, kdy na otázku odpovídá další otázkou tak, že se analytická mysl většiny zúčastněných kouše do vlastního ocasu. Zaznívá základní otázka "Kdo jsi?". Většina odpovědí začíná slovy "Myslím, že jsem...", načež Dr. Ómánand smečuje otázkou "Kdo je mysl, kdo myslí?".

S lišáckým úsměvem vykresluje hierarchii vnímání - od objektu (toho, co je naší mysli a identifikaci vnější) k tělu (které máme za vlastní), skrze smysly (které určují vnímání), k mysli (která vnímání vyhodnocuje a vytváří "realitu"). Guru dží zmíněné kategorie zavírá do ohrádky, kterou definuje jako stav bytí 99% populace v běžném režimu bdělého vědomí. Jóga však cílí výš. Nad myslí se v této hierarchii objevuje vyšší intelekt, dále intuitivní moudrost či schopnost vhledu, energie (šakti, átma, individuální duše), kosmická energie (parátman), až k nejvyššímu zdroji Univerzálního vědomí – Brahman.

Přestože protentokrát nezazní klasická věta z Upanišad – "Tat tvam Asi" (To jsi ty), vyjadřující základní existenciální rovnici indické védaty "átman + parátman = Brahma", na konci workshopu všichni zúčastnění popisují prožitek Jednoty a sounáležitosti, dalece přesahující běžnou empatii a sdílení. 

Zdá se, že se povedlo, neboť jóga, to je "spojení".