"Happyfýza" aneb Radost ve stoji na hlavě
V hovorovém jazyce co čas utrousíme, že něco "nejde i kdybych se na hlavu postavil". Je to vcelku zvláštní, protože z logiky věci vyplývá, že stoj na hlavě je patrně perfektní metodou k nalezení východiska z té či oné zapeklité situace. Ano, je tomu skutečně tak. Jako většina invertních pozic nabízí šikovné obrácení perspektivy ve smyslu nalezení stability a opory jinde, než je tomu běžně zvykem. Stoj na hlavě je stavem, v němž člověk (většinou dobrovolně) na jistou dobu "není nohama na zemi", i přesto není ztracen. Stoj na hlavě se honosí výsadní rolí mezi inverzemi (obrácenými pozicemi) a má nespočet variant provedení, které se opět mohou lišit školu od školy, učitel od učitele.
Blahodárný vliv této pozice se zdaleka neomezuje jen na naoko nejnápadnější nalezení rovnováhy skrze posílení stabilizačního systému páteře či svalů ramen. Svým záběrem se dotýká mnohem širší úrovně spektra vlivu. Podívejme se, co konkrétně může našim tělům (viz koncept pančakóša) nejjednodušší stoj na hlavě přinést, a proč s sebou může praxe šíršásany přinést doslova záplavu štěstí...
Postavte se na hlavu – bezpečně a s citem
Metodika výuky stoje na hlavě je pestrá. Nejen v Iyengar józe se můžete setkat s řadou pomůcek jako jsou bloky, závěsné pásy při stěně, nebo dokonce židle. Někdo učí stojku nejprve u zdi, jiní rovnou v prostoru. Osobně patřím mezi zastánce druhé varianty, avšak s notnou opatrností. Věřím omezením těla, která při správné pozornosti vděčně vymezují, s čím je aktuálně potřeba pracovat. Ze své vlastní i lektorské zkušenosti věřím, že je lepší učit se věcem pomalu, po krocích a správně, než rychle a s chybami, což je docela častým postupem u rychlého "progresu" se zdí za zády. Každopádně opora stěny i všechny myslitelné pomůcky jsou naprosto v pořádku, pokud opravdu víte, že je potřebujete (například z důvodu zásadnější anomálie na páteři typu skolióza atp.). To, co nám mnohdy brání vyjít ze zóny komfortu, je strach opustit to, kde jsme doposavad byli doma. Někomu jako terapie překonání tohoto strachu pomůže jógový víkend na horách, jiný potřebuje prodat byt a odjet na cestu kolem světa...
Ve většině jógových stylů bývá šíršásana zařazována k samému konci ásanové praxe, kdy jsou všechny struktury těla i mysli předchozím cvičením lépe připraveny, avšak pokročilí studenti mohou stoj na hlavě zařadit k jejímu začátku, pokud postupují vědomě a opatrně. K technicky správnému vstupu a výstupu z pozice je třeba dobré komunikace i mezi svaly břicha a beder. Jen takto je možné se bezpečně vyhnout hazardním švihům ve snaze dostat se nahoru. "Cesta je cíl" by mělo být vnitřní mantrou v praxi této pozice. Začátečníkům doporučuji (pokud se učí stojku v prostoru), aby vedle sebe měli "asistenta", který je správným způsobem jistí. Inteligence těla ale většinou zajístí to, že se trup i hlava při eventuálním pádu sbalí do klubíčka. Nicméně i vzácné pády naznak s vyraženým dechem zůstávají zdviženým prstem neopatrných a pospíchajících jógujících.
Pokud volíte (na celkové rozložení váhy) jednodušší variantu šíršásany s propletenými dlaněmi za hlavou a předloktími na zemi, dbejte na správnou pozici paží. Lokty jsou zde ve výchozí situaci přímo pod rameny, kopírují tedy jejich šířku. Dlaně mají propletené prsty, avšak pozor na překřížené malíky (jsou nestabilní) i na takové detaily jako jsou třeba prstýnky (tlačí). Z pozice na čtyřech s takto uloženými pažemi se nejprve vytáhnou sedací kosti vzhůru, napřímí se páteř, nohy se natáhnou. Posléze doporučuji trpělivě experimentovat s přenášením váhy přibližováním chodidel (s natažaženýma nohama) směrem k tělu, opatrným přenášením váhy na špičky a palce. Pokud cítíte, že jsou svaly trupu přliš slabé na to, aby se obě dvě nohy mohly odlepit od země naráz, pokrčte jednu nohu a její stehno přitáhněte k tělu. Postupně se doberete ke stoji na hlavě s pokrčenýma nohama (akunčásana). Odsud můžete zkoušet protahovat nohy – nejprve jednu a pak druhou, či obě, pokud je pozice stabilní. Pokročilejší mohou odlepovat obě dvě nohy z podložky naráz, avšak bez švihu.
Dech je přirozený, nádechy a výdechy nosem. Dynamické styly (aštanga vinjása, vinjása) často indikují udždžají pránajámu, což je pozitivní z hlediska silnějšího prokrvení tkání a detoxikace organismu.
V šíršásaně s nataženýma nohama můžete v různých stylech variovat postavení chodidel – od flexovaných špiček, které protahují bérce a vyrovnávají postavení stehenní kosti v kyčlích, po zcela uvolněné nárty. Pro posílení očistných účinků pozice se někdy ve stoji na hlavě pomalu a koordinovaně otáčí boky ze strany na stranu v rytmu dechu, či se opakuje vstup a výstup z pozice (aštanga vinjása). K lepší stimulaci lymfatického toku v dolní polovině těla se nohy mohou opatrně zaplést jako v pozici orla (garudásana), při cílení na první dvě čakry (múladhára a svádhišthána) mohou pokročilejší studenti opatrně složit nohy do lotosového sedu (pozice urdhva padmásana). Do varianty stoje na hlavě s plnými dlaněmi na zemi (trojúhelník dlaně-hlava) mohou opatrně vstoupit například z bakásany (vrána) či širokého stoje rozkročného (prasáritta padóttanásana). Tyto vinjásy nabízejí velmi citlivou práci s těžištěm, avšak tělo i pozornost na ně musí být řádně připraveny.
V různých variantách provedení se také liší bod na hlavě, který se dotýká země. Nejčastěji jde o vrchol lebky neboli bregma, místo kde novorozenci mají měkkou fontanelu. Některé varianty používají opěrný bod blíže k čelu, což je celkově náročnější na expozici krční páteře a její svalové opory. Každým pádem, váha na hlavě není majoritní a je dobré postupně tlak hlavy do země odlehčovat. Doba setrvání v pozici variuje od začátečnické půl minuty (či méně, v souladu s pravdivou sebereflexí) až k bájné půl hodině, kterou inverzím doporučuje zakládající text Šiva samhitá. Zásadou je u ásanové praxe pevnost a pohodlnost pozice, z počátku alespoň ve smyslu bezpečného setrvání. Slovo "výdž" je zde lepší nahradit moudřejším spojením "živá pozornost".
Komplementární pozicí šíršásaně je v tradiční hatha józe tadásana (pozice palmového stromu, často překládaná jako pozice hory) a poté pozice mrtvoly (šavásana), k doznění účinků stoje na hlavě. I přesto je pro většinu "dnešních lidí" mírumilovnější variantou zvolit jednoduchý předklon či pozici dítěte (bálásána), předtím, než se přesunou do lehu.
Ásana jako komunikace
Každá jógová ásana vytváří vhodný prostor pro mnohavrstevnatou komunikaci v různých úrovních našeho bytí. Je živou arénou k vyjádření vnitřního postoje k sobě sama, je polem k vyjádření důvěry, vědomí sounáležitosti a propojenosti mezi dílčími aspekty celku. Ásana zdaleka nezačíná a nekončí prací na úrovni svalů a kloubů, byť je její význam i zde velmi nosný. V holistickém přístupu jógy rozehrává každé vědomé zaujetí pozice čilou informační výměnu. Ladí, zjemňuje a ostří vnitřní vnímavost k tomu, jak reaguje tělo na mysl, mysl na tělo, dech na tělo, tělo na dech, dech na mysl a mysl na dech. Reguluje přirozené cykly na úrovni pohybů energie pěti prán (koncept panča prána) skrze spleť energetických kanálů (nádijá) a center (čakry), které mají silnou vazbu nejen na jemnou oblast našeho psycho-emočního rozhraní, ale i na morfologii tělesných struktur, fyziologii konkrétních orgánů a žláz s vnitřní sekrecí.
Messengeři harmonie - klíč k hormonální pokladnici uvnitř lebky
Stoj na hlavě bývá leckdy považován za královnu (či krále korektně k genderu) všech pozic. Nikoliv pro svoji náročnost (existují z hlediska správné proveditelnosti a udržitelnosti mnohonásobně složitější ásany), ale spíše pro sféru vlivu, na niž cílí. Z hlediska jemné energetiky, kterou do klasické hatha jógy včlenila tantra, napomáhá stoj na hlavě přímému toku vitální energie napříč čakrami (jsou-li harmonicky funkční a uvolněné od limitů podmíněnosti), avšak reverzibilně. Nejsilněji exponovány jsou zde poslední dvě čakry, tedy ágja/adžňa a sáhasrára. Obě centra jsou svázána s klíčovými žlázami s vnitřní sekrecí – hypofýzou (podvěšek mozkový) a méně prozkoumanou epifýzou neboli šišinkou. Obě endokrinní žlázy produkují klíčové hormony, hypofýza pak navíc působí jako nepostradatelné "řídící ústředí" celého hormonálního systému.
Hormony jsou nepostradatelní chemičtí poslové převážně bílkovinné podstaty, kteří zastávají klíčový informační přenos mezi buňkami uvnitř našeho těla. Celá řada hormonů tak podmiňuje základní životní činnosti jako biorytmus, růst, rozmnožování, distribuci energie, mobilizaci organismu v nebezpečí atd. Pole jejich vlivu zasahuje přirozeně i do planiny emočního prožívání. Hormonů produkovaných veledůležitou hypofýzou je opravdu nemálo. Hypofýza je uložená na spodní části mozku. Její význam se ani náhodou nerovná velikosti, protože jde o pecičku o velikosti maximálně 15 milimetrů, složenou z předního (adenohypofýza) a zadního (neurohypofýza) laloku, spojenou nenápadnou šťopičkou s hypotalamem. Hypofýza "spouští" produkci hormonů nadledvinek, pohlavních žláz, štítné žlázy, a produkuje i hormon prolaktin (tvorba mateřského mléka), růstový hormon (somatotropin) i toliko důležité endorfiny, známé jako hormony štěstí.
Epifýza (šišinka), která se nachází v hlavě výš, je oproti hypofýze ve svém významu o poznání tajemnější. Ví se o ní, že produkuje hormon melatonin, řídící zejména cyklus spánku a bdělosti. Šišinka se evolučně vyvinula z tzv. třetího parietálního oka plazů. Jde o světločivný orgán, který je k nalezení i u celé řady dnes žijících obojživelníků nebo ryb. V nejedné kultuře je právě "třetí oko" mnohdy chápáno jako další, v pořadí šestý smysl neboli schopnost specifického vhledu. V některých proudech jógy je za "třetí oko" považována šestá, nikoliv sedmá čakra, která má vazbu spíše k hypofýze, v jiných je ale svázána právě se šišinkou. Má se za to, že epifýza stojí za produkcí i toliko zajímavého "hormonu" DMT (dymethyltriptamin). DMT je endogenní halucinogen, "hormon", jehož podstata není daleká LSD, a který je ve stopovém množství přítomen v lidském těle (ve vysoké koncentraci se nalézá v mnoha rostlinách, z nichž tou nejznámější je patrně ayahuasca). Běžně je účinek tohoto vnitřního halucinogenu uvnitř těla blokován. Popsanou vyjímkou jsou zásadní šokové stimuly v mezních situacích (úrazy, ztáta vědomí, zážitky blízké smrti), ale i trans, řízená hyperventilace (holotropní dýchání) či určité formy meditace. Právě DMT dost možná stojí na psychosomatické úrovni za stavy "rozšíření vědomí", které nejeden praktikující jogín dříve či později potká v meditaci. Nu a fyzickou stránkou cesty k jeho probuzení je nelehká stimulace epifýzy.
Terapeutický aspekt stoje na hlavě
Kromě výše zmíněného a naprosto zásadního vlivu na endokrinní (hormonální) systém, s sebou stoj na hlavě přináší štědrou dávku dalších benefitů pro tělo (ale mysl). V šíršásaně dochází k lepšímu prokrvení a tedy i okysličení mozku. Dochází k dočasnému uvolnění tlaku na orgány dutiny břišní a pánevní (díky změně působení gravitace oproti běžné vertikální poloze hlavou vzhůru). Orgány břišní dutiny zároveň lehce tlačí na bránici, která podporuje lepší odvod oxidu uhličitého z plic a zároveň i distribuci okysličené krve ze spodních partií plic do oběhu. Na hrubší úrovni tato pozice posiluje vnitřní svaly páteře, natahovače hrudní a krční páteře, malý bederní sval a většinu břišních svalů. Protahuje vazy kyčlí i kolen a ramen.
Důležitým zdravotním aspektem šíršásany je i stimulace mízního systému. V mentální rovině symbolicky napomáhá překonání strachu z nestability, bázně z opuštění zaběhlého modu operandi, pomáhá nalezení stability v novém úhlu pohledu.
Podobně jako svíčka (sarvangásana) je stoj na hlavě velmi mocnou, ale potenciálně i nebezpečnou ásanou, není-li uchopena správně, anebo její indikace neodpovídá aktuálním možnostem jógujících. Mezi nejzásadnější kontraindikace, které byste měli před její praxí zvážit, patří vysoký krevní tlak a potíže z něho vyplívající (např. glaukom, narušení sítnice), žilní problémy (velmi pokročilé varixy a trombóza), kardiovaskulární onemocnění (např. arterioskleróza), žaludeční vředy a zánětlivá onemocnění. Komplikací může být i specifický výhřez plotének či vysoká nadváha. Zde je dobré postupovat pod individuálním dohledem zkušeného učitele. Těhotným ženám není stoj na hlavě zcela zapovězen, byť nepatří mezi "běžné" pozice v gravid józe. Vyhnout by se jí rozhodně měly ženy v prvním trimestru těhotenství a pouštět by se do ní neměly ty ženy, které ji před otěhotněním pravidelně nepraktikovaly. I zkušené jogínky by ale měly postupovat velmi opatrně – spíše pod dohledem a s asistencí, a pozici eventuálně cvičit jen krátkodobě (riziko odkrvení pánve) a velmi pomalu, pokud cítí, že "nemohou počkat".
Salamba šíršásana, kapalí ásana, šíršásána - mnoho cest v jednom směru
Hathajógapradípiká (jeden za zakládajících textů klasické hatha jógy od Svámího Svátmárámy z 15. století) se o šíršásaně nezmiňuje, a jako nejdůležitější obrácenou pozici zmiňuje viparíta karaní (zalomená svíčka), o níž hovoří jako o mudře, ve smyslu propojení několika bandh, stejně jako Šiva samhitá. Jiný zásadní text Ghéranda samhitá jmenuje muktásanu, coby náročnější variantu stoje na hlavě s nataženými pažemi opřenými o hřbety dlaní.
Jméno pozice šíršásana (stoj na hlavě) označuje v různých stylech jógy různá variantní provedení této inverze. V tradiční bihárské škole v linii Svámí Satjánandy Sarasvátího je šíršásana pozicí stoje na hlavě, kdy jsou spojené dlaně s propletenými prsty spojené za hlavou. V jiných směrech se stejné pozici říká salamba šíršásana, tedy stoj na hlavě s oporou. Salamba šíršásana je však pro Bihárce jinou variantou s oporou dlaní na zemi tak, že dlaně a hlava tvoří na zemi pomyslný trojúhelník, přičemž lokty zůstávájí v šíři ramen. Pozici stoje na hlavě s dlaněmi za temenem a váhou blíže čelu nazývá tento proud jako kapalí ásana (pozice lebky).
Variant pozice stoje na hlavě existuje nespočet, avšak většinou míří stejným směrem, to co se mění je intenzivnější expozice té či oné partie na úrovni tělesné stavby a okruhu proudění vitální energie.
Sukha, dukha - nový rozměr rovnováhy
Koncept sukha je štěstí a radost jako čirý stav bytí – "tak jak jest", tedy bez vnitřních rozporů. Dukha je opak – bolest a utrpení, před ním nevaroval nikdo menší než Gautama Buddha. Zdrojem bolesti a utrpení jsme si z valné většiny sami, skrze nároky, které si na sebe klademe hnáni potřebou nasytit své ego ve smyslu toho, zač se chceme mít, či skrze očekávání a žádostivost. Praxe ásan je v józe citlivým vytvářením prostoru pro kultivaci a vyjádření vnitřních postojů i skrytých archetypů. Stoj na hlavě nabízí prostoru mnoho. Jde jen o to, jak jej uchopit. Pevnost a uvolněnost často vnímáme jako rozpor. Zkusme je (nejen) v praxi šíršásany na čas prolnout v jedno a dostaví se radost z nosné změny perspektivy. Hodně radosti!
Bára je certifikovanou lektorkou jógy a všestrannou tvůrčí osobností. Vystudovala indologii a kulturologii, ráda kreslí, píše, baví ji jazz, ilustrace i fotografie. Založila a pustila Bindu Yoga Studio, nyní se věnuje nezávislé lektorské činnosti a terapiím v krásném komorním prostoru na Smíchově. Je autorkou dvou knih o józe, čile se věnuje publicistice na jógová témata.
Kam dál?
Pokud každoročně řešíte dilema, zda vyrazit na dovolenou relaxační, sportovní či... |
Ádhó mukha švánásana (pozice psa s tváří dolů) je bezesporu jednou z nejkonvenčnějších... |
V posledních letech se teoretické podklady a nadstavbová síla osobní zkušenosti s čakrami... |
Je to jako se spoustou jiných věcí, idejí nebo i lidí. Někteří jsou takoví, řekněme... |
Komentáře
Představujeme
Oblíbená témata
Nejčtenější články
Nahlédněte do studia
Jógoviny do e-mailu
Zvolte si rubriku, která vás baví. Jógoviny vám pošlou e-mailem upozornění na každý nový článek.
Jógová poradna
Nejčtenější v rubrice
SOUTĚŽ: Pro všechny, kdo mají rádi bylinky
Kopírování nebo jiné formy šíření obsahu jsou bez výslovného svolení EuroAge, s.r.o. zakázány.