Jin jóga je o přijetí těla takového, jaké je

Nejprve jsme si sedli do velkého kruhu, dívali se jeden na druhého, usmívali se a čekali, co se v průběhu následujících dnů, týdnů či měsíců stane, co nám učitelský kurz Jin jógy přinese. A přinesl mnohé...

Vlídný hlas našeho učitele Sebastiana Pucelleho přerušil můj myšlenkový tok, když nás přivítal svou měkkou angličtinou s francouzským přízvukem. Vyzval nás, abychom se jeden po druhém představili a abychom případně upozornili na své zdravotní problémy či omezení. Sálem se nesla slovní spojení jako operace kolena, omezení hybnosti kyčelního kloubu a podobně, než došla řada na mne: Jmenuji se Šárka a před třemi lety jsem ztratila menstruaci. Učitelský kurz začal.

Autor: 

Šárka Konečná

Tělo - mysl - duše, pěkně postupně

Kurz začal jednoho nedělního rána v pozici motýla. Usadili jsme se na začátek svých podložek, pokrčili jsme kolena a spojili chodidla k sobě jako dva magnety. Pro uvolnění jsme využili gravitaci a přešli jsme do předklonu - někdo do hlubokého, někdo jen o pár centimetrů. Sebastian pustil melodickou hudbu a nechal nás takto nehybně s hlavou plnou otazníků a vnitřních monologů několik minut, než řekl: "Můžete se buď rozčilovat, anebo to akceptovat. Nic jiného vám nezbývá. Jangová část nás samotných chce změnit svět, jinová část svět akceptuje přesně takový, jaký je. Najděte jinovou podstatu vás samotných."

Vnímali jsme svá těla skrze vlastní tělesné hranice, skrze objevování, kam až nás tělo pustí v rámci komprese či tenze. Dvě slova, která si každý z prvního kurzu bude jistě pamatovat.

Pokud se o sebe opřou dvě kosti, pokud je kyčelní kloub usazen ve své jamce tak, že dál jít nemůže, pokud padneme čelem na zem a uslyšíme duc, pak jsme právě objevili kompresi. Dál jít jednoduše nemůžeme. Znám ale jogíny, kteří přes tuto varovnou hranici jdou a dojdou až ke zranění. Vnímat a přijímat svá omezení, nikoliv se snažit doslova dostat se do pozice stůj co stůj. Přes kompresi vlak nejede.

Tenze je tah, protažení. Opět jej můžeme poznat sami na sobě a to například v předklonu, když ucítíme protažení zadní strany stehen, tedy hamstringů. Se ztuhlými částmi těla můžeme postupně pracovat - jednoho dne se konečně uvolní a protáhnou se do takové míry, že dojdeme až do hlubokého předklonu. Ale to pouze za předpokladu, že jde o tah (tenzi), ne o pomyslnou stopku (kompresi).

V Jin józe tedy nacházíme hranice, zůstáváme v nich, vyčkáváme, nepřekračujeme je, ale ani z nich neutíkáme zpět. Jsme sami se sebou, tady a teď, nikdo jiný v tuto chvíli neexistuje. Jen my a tok našich myšlenek, vzteku, zklidnění, dechu, zase vzteku a otázek: Co tu vlastně dělám? Proč se nehýbu? Proč učitel něco neříká? Proč nás nezahltí informacemi? Chci vědět vše, proto tady přece jsem a zatím jen ztrácím čas v jedné pozici! Ví ten člověk vůbec, kolik mě tento kurz stojí času a peněz? A spolu s tímto výlevem přijde také křeč v noze, nesnesitelné pnutí v protahovaném hamstringu.

Ten den jsme podobným způsobem vystřídali asi čtyři pozice - jen 4 pozice. Mezi nimi navíc vždy byla dlouhá šavásana. Další den pak pokračoval ve stejném tempu - plynutí, setrvání.

Nikdo to za nás neudělá

Slova našich rodičů - "nikdo to za tebe neudělá". A rodiče mají skoro vždy pravdu. Ukliď si pokoj, nikdo to za tebe neudělá! Stejně tak je to s naší myslí - mysl je jako pokojíček, buď ji necháme v chaosu a v nepořádku, anebo ji sami uklidíme, vyčistíme i skrytá zákoutí. Pokud do onoho pokoje budeme nosit další a další věci, které představují další informace, další spirituální trénink (slibující nový životní přístup), stará špína se bude jen kumulovat až jednoho dne bude nepořádek neúnosný a my vybuchneme.

Tělo - povolilo, mysl - uklidňuje se, duch - přichází

Po pár dnech přišel velký zlom a náhle jsme začali akceptovat vše, co se odehrávalo. A stalo se něco úžasného - celé tělo se v pozicích povolovalo, uvolňovalo. Mysl byla průzračnější a klidnější a začal k nám promlouvat samotný duch, jádro nás samých, ať jej nazýváme jakkoliv. Na ten okamžik nezapomenu. Náhle si nepřejete nic jiného, než být v pozici. Nechcete, aby tento jedinečný okamžik skončil. Okamžik čisté přítomnosti a hluboké relaxace.

Rozdíl mezi jangovým a jinovým přístupem v lekci? Pozice, které provádíme, mohou být rozdílné, ale hlavní rozdíl je v přístupu. Přístup k praxi a záměr samotný je důležitější než to, co praktikujeme. Nepoužíváme tělo k tomu, abychom se dostali do pozice, ale používáme pozici, aby se dostala do těla. 

První část kurzu, kdy jsme se seznamovali s tělem a jeho hranicemi, končí a my se na měsíc rozcházíme každý ke své vlastní praxi.

Jdeme hlouběji - meridiány, energetické dráhy a meditace

Pokročilost v Jin józe není o hlubší pozici z pohledu fyzického těla, ale o delším spočinutí v pozici, kdy čas ztrácí na své důležitosti. Po měsíční pauze se opět scházíme u druhé části učitelského kurzu Jin jógy. 

Člověk si myslí, že po dlouhé a tvrdé praxi má své tělo zvládnuté. To je ale velký omyl. Do druhé části kurzu jsme nastoupili s pokornějšími očekáváními. Nadšeně jsme se opět usadili na začátek podložky do zkříženého sedu. Začala dlouhá meditace a právě ono nadšení zde nebylo vůbec vítáno. I tento kurz Sebastian začal slovy: "Pokud pocítíte zlost či hněv, nehněvejte se na mě. Za to nemohu já. Já nejsem objekt vašeho hněvu. To jste vy samotní."

Pět překážek

Smyslová touha, zlost, lenost, nadšení a pochyby. To jsou překážky, které nám ve chvíli koncentrace zabraňují v soustředění se a v přechodu do meditace. Po několika dnech (často marných) pokusů o meditaci nás Sebastian vyzval k tomu, abychom se všichni usadili do kruhu. Murielle, jeho partnerka a naše druhá učitelka, vypsala va velkou tabuli těchto pět překážek a ke každé přidala krásné přirovnání. Zavíráme oči a představujeme si vodu, která má znázorňovat most k čirému vědomí, k naší podstatě zbavené nánosů myšlenek a strachu. Onu podstatu, kterou hledáme například skrze meditace, znázorňuje dno pod vodní hladinou - dno, na které se snažíme dohlédnout, kterému se snažíme přiblížit.

Smyslová touha
Touha nás odvádí k dobrému obědu, k odpolední voňavé kávě, ke kousku báječného koláče. Touha je první ze seznamu překážek. Touha, která nás odpoutává od soustředění se v přítomnosti, projevuje se jako zabarvení vody v lavoru. Představme si vodu, ve které pereme štětec od barvy, abychom mohli na obraz nanést barvu jinou. A tak pořád dokola. Voda je kalná, skrze ni nedohlédneme na dno lavoru, tedy na naši podstatu.

Zlost
Zlost s námi lomcuje. Zlost nás nabádá otevřít oči a říct učiteli, který nás uvedl do meditační techniky, že se asi zbláznil a ať už konečně zazpívá závěrečné óm a meditaci ukončí. A přirovnání? Vařící se voda - varem poskakují bublinky, skrze které opět na dno hrnce nedohlédneme.

Lenost
Bože, dnes se mi nechce, jsem tuze unavená a doslova otupělá. V takovýchto chvílích v nás převažuje guna tamas (viz triguna). Jsme líní vstát z postele a sednout si do meditativního sedu. Tuto lenost si můžeme představit jako plevel, bažinu, skrze kterou opravdu na pomyslné dno nevidíme.

Nadšení
Neustálý tok myšlenek, poskakující malé dítě před výlohou hračkářství. Toto nadšení nám bohužel v meditaci nepomůže, naopak. Představme si hladinu vody a nárazový vítr, který zvedá velké vlny. Představme si rozbouřené moře, které nám své dno k nahlédnutí rozhodně nepropůjčí.

Pochyby
Pochyby nás svazují, přicházejí na mysl v podobně otázek: Je toto ona cesta, kterou chci jít? Jsem dost dobrý na to, abych mohl meditovat? Nikdy to nezvládnu a tak přestávám. Představme si velký a tmavý mrak, který pokryje svou temnotou okolí, který se snese nad hladinu vody. Vidíme na dno? Nevidíme.

S těmito překážkami jsme se každý den seznamovali při dlouhých výdržích v pozicích - setrvávali jsme v nich vždy zhruba 7 minut. Následoval sed meditativní, tedy zkřížený, kde jsme 10 minut procvičovali pránajámu nádhi šudhi (střídavý dech) a dalších 15 minut jsme se pak pokoušeli meditovat a rozjímat nad překážkou, která nás v ten den svazovala. Tak jsme pokračovali celé dopoledne.

S překážkami jsme pracovali v dlouhých meditacích, které nám pomohly pochopit to, jak si s námi naše mysl hraje. Je třeba tyto překážky přijmout, přivítat je a říct jim: Proč tu jsi? Co mě štve? Proč? Přijmout a nechat odejít. Ano, zní to snadno a věřte, že pro nikoho z nás to snadné nebylo a stále to snadné není. Ale těšil nás už jen ten pocit, že v tom člověk není sám, že tyto překážky na mysli vyvstanou každému. A právě ve chvíli takového uvědomění přichází na řadu poslední nijama Íšvarpránidhána, odevzdanost, víra v něco více, v něco, co nás přesahuje, odevzdání se onomu vyššímu, ať už to nazýváme jakkoliv.

Kontrolování mysli myslí je nadlidský úkol. Ale přesto se o to snažíme. Je dobré vědět, že v mysli jsou zadní vrátka a těmi můžeme vyjít ven, do krásné tiché zahrady pomocí akceptace a dechu. Hluboký prožitek uvnitř. Hluboký zlom. Nalezení jinové podstaty. Skrze tělo a mysl, která nás dovádí k onomu duchu.

Autor: 

Šárka Konečná

Není absolutní jin, ani absolutní jang

Nic není absolutně černé a nic není absolutně bílé. Nic není absolutně jin a nic není absolutně jang. Takže ani Jin jóga není spásná cesta pro všechny.

Po několikahodinovém sezení za deskou stolu, u obrazovky počítače, doma na gauči u knížky v zimních měsících, při ostychu, při pocitu strachu - v těchto všech situacích budeme nejspíš potřebovat jangovou, aktivnější a dynamičtější praxi jógy. Naopak při velkém výdeji energie, při zlosti, hněvu, při rušném a vyčerpávajícím životním stylu, při přílišné výřečnosti, všude tam pro nás bude naopak účinnější jinová, klidná část praxe.

Poslouchejme své tělo a nechme se vést vnitřním průvodcem, který nám dá tu nejlepší odpověď na otázku, jaká praxe jógy je pro nás v daný den (v danou denní dobu, v danou roční dobu) vhodná. Naučme se rozeznat, zda je čas pro jin či jang. Buďme sami sobě tím nejlepším a nejoblíbenějším učitelem. Nic není absolutní. Každý den je jiný a tak nemusíme být dogmaticky zapřísáhlý asthangista, powerjogín, ani jogín Jin jógy.

Kurz končí. Odcházím a menstruuji. Dojatě nyní pronáším: Jmenuji se Šárka a má menstruace je zpět.

Jin jóga mě naučila akceptovat to, co je. Netlačit se tam, kde ještě nejsem. Nechat věcem přirozený průchod. Průtok. To je přesně to, co lidem dnešní doby tuze chybí. Nechat průchod emocím. Stát se ženou. Akceptace - to je esencí jin jógy. To je esencí léčení.

Co je tedy Jin jóga?

Jin jóga vychází z filozofie taoismu - tedy z myšlenky, že vše je Tao. Zakladatelem taoismu je Lao’c. Základním dokumentem je Tao-te-ťing (Kniha o tao a ctnosti). Základní myšlenkou jsou dvě polarity - jin a jang. Jsou to dva protichůdné a zároveň doplňující se principy. Mezi nimi funguje stálé soupeření, ale jeden bez druhého nemůže existovat. Ono pnutí je hybným momentem všeho dění, pramenem energie. Navzájem v sobě koření, navzájem se prolínají, mění se v sebe. Jako bez tmy neexistuje světlo, jako bez špatného dobré. Jedno se mění v druhé a doplňuje chybějící. Jako kratší den a delší noc v zimním období, jako delší den a kratší noc v letním období.

Jangová stránka nás samotných je povahy aktivní, emoční, orientovná vzhůru a ven. Je to část teplejší, položená k povrchu, zaměřená na úsilí, více mužská. Je to aktivita změny, pohybu a v tomto smyslu se díváme i na svět a sebe samotné - potřeba věci měnit tak, abychom je přizpůsobili svým představám.

Jinová část je méně aktivní, chladnější, blíže k jádru věci, orientována k zemi, více ženská a smířená s věcmi tak, jak jsou. Jinová stránka v sobě skrývá soucit, něhu, mateřskou energii. 

Jin jóga nás učí věci přijímat a nechat plynout. Jinová praxe jógy je hloubavá a nese se ve velmi klidovém až meditativním módu. Poté, co najdeme správnou pozici pro daný den a čas, pro konkrétní tělo, pro konkrétní pocity, jógovou pozicí v delší výdrži se doslova stáváme. Při výdržích v pozicích se nepokoušíme něco měnit, přijímáme sami sebe takové, jací v danou chvíli jsme, začínáme vnímat jinové části své bytosti. To nás dovádí k dokonalému prožití přítomného okamžiku.

V Jin józe setrváváme v jednotlivých pozicicíh 2-20 minut, kdy necháváme uvolněné jangové části našeho těla - tedy svaly - a pracujeme na hlubší úrovni s pojivovými tkáněmi. Delší doba je nutná k tomu, aby došlo k hlubší práci jak na těle fyzickém, tak na těle energetickém. V Jin józe pracujeme s meridiány jednotlivých orgánů, které jsou i svým umístěním přirovnávány k čakrám a emočním aspektům nás samotných.

Podle jógy je jakékoliv omezení či potíž stagnací prány, dle tradiční čínské medicíny a Jin jógy energie Qi (čti Či). K uvolnění blokád je zapotřebí delší čas v pozici a poté následné uvolnění. Jógové ásany pomáhají plynutí energie. V praxi harmonizujeme fyzické zdraví, emoční klid, vyrovnanost a mentální čistotu.