Jóga pro seniorky - dnešní zralé ženy jsou úžasné

Miluji práci se ženami a mé lekce jógy jsou výlučně pro ženy. Každá mi nabízí jiný pohled na věc, sdílí odlišné zkušenosti, zrcadlí některé z mých slabých míst, ukazuje rozdílné cesty a možnosti, odráží prožitá léta a nese svůj vlastní příběh, který obsahuje hlubokou životní moudrost. Toto vše a mnohem více vnímám nejsilněji ve skupině zralých žen, které navštěvují mé lekce jógy pro seniorky.

Autor: 

Veronika Krejčí

Byl to můj sen

Od svých prvních lektorských krůčků jsem nepochybovala, že právě kurz pro ženy přes šedesát let otevřu. Byl to můj sen. Jakmile jsem získala lektorské oprávnění, začala jsem číst dostupnou literaturu zaměřenou na zralé lidi, procházet zaoceánské jógové weby a zkoumat nejrůznější videa na internetu.

Mám dvě babičky ve věku přes 85 let. Obě čiperné, plné života. Pozorně je vnímám, jsem s nimi v častém kontaktu. A tak si dobře uvědomuji, jaké omezení znamená chátrající tělo pro mladistvého ducha.

Občasné konstatování "to jsem kdysi lehce udělala ... ani jsem si nevšimla, kdy to přestalo být možné", které pronese některá z žen na lekci, mě jen utvrzuje v tom, že tělo nás zrazuje rychleji, než je nám milé. Objevují se vrásky, neduhy, leckde píchá a pobolívá, ta tam je někdejší pružnost svalů a pevnost kostí. Je snadné sklouznout k nízkému sebevědomí, frustracím, pocitům osamění či se vzdát radosti ze života.

To, že ke mně na lekci ženy přijdou, je jasným signálem, že jsou rozhodnuté se aktivně podílet na udržení svého zdraví, krásy i dobré nálady. I přes potíže, které zralý věk postupně přináší, jsou statečné, odhodlané se hýbat a dělat pro sebe maximum.

Jóga pro seniory je jiná, a přesto je to stále stejná jóga

Já vycházím z hatha jógy. Vzpomínám na první lekce, kdy jsem příchozí dámy (ve věku 60-70 let) usadila na židle a pozvolna zkoušela, co vše jejich těla vydrží. Bála jsem se, abych jim neublížila. Každé jsem se vyptala na možná zdravotní rizika. Měla jsem načteno vše o artróze, vysokém krevním tlaku, diabetu, glaukomu, obezitě a jiných nemocech. Krůček po krůčku jsem přidávala na obtížnosti a nabývala jistotu, že tyto ženy ještě zvládnou ledacos. Že jsou silnější a zdatnější, než by se zdálo. Že jsem je podcenila. ("Poučila" mě i má teta, které je lehce přes 60, bývalá gymnastka a stále aktivní lyžařka a cyklistka, která v jiném studiu navštěvuje přes 2 roky lekce aštangy pro pokročilé a je na tom fyzicky lépe, než některé mladší jogínky.)

Dnes už na židle ani nevzpomenu (leda, když některá dáma nemůže sedět přímo na zemi pro fyzické nepohodlí). Cvičíme prakticky stejné sestavy jako na jiných lekcích, ale jemněji, pomaleji, s kratšími výdržemi, s drobnými úpravami pro snížení zátěže a častějším využitím pomůcek - podložením deky pod kolena nebo bříška dlaní při citlivých zápěstích, nebo vsunutí cihličky pro zvýšený sed, prodloužení ruky páskem, nebo opřením se o zeď pro větší jistotu atd.

Stejně jako s jinými skupinami, i se seniorkami se věnuji zklidnění a pránajámě v úvodu lekce, učíme se plně prodýchnout plíce a vnímat vnitřní prostředí v těle. Při rozcvičení se zaměřujeme na aktivaci endokrinního a lymfatického systému, prohřátí kloubů bez zátěže, protažení šlach na předloktí a prstech, rozpohybování fascií (pojivová tkáň) celého těla a probuzení pánevního dna.

Náplň lekcí odpovídá jednak ročnímu období, jednak reflektuje potřebu předcházet hlavním rizikům, která vyšší věk přináší, jako je oslabený zrak, špatná stabilita, resp. nebezpečí pádů, zkracování šlach a snížení pohyblivosti kloubů.

Delší čas v porovnání s jinými skupinami proto věnujeme cvikům na posilování okohybných svalů a také balančním pozicím. Ty podporují propriocepci (vnímání těla v prostoru) a posilují vnitřní stabilizační systém a svaly nohou. Pohyb svalů kolem kostí a jejich zatěžování je jasným signálem pro tělo, aby budovalo kostní hmotu. Balanční pozice jsou tedy účinnou prevencí pádů, což je zejména u seniorů velmi důležité. (A pokud k pádu dojde, dávají větší šanci, že posílený svalový korzet poskytne kostem oporu a ochrání je před zlomeninou.)

Mnohými ásanami též uvolňujeme klouby kyčlí, kolen, ramen, zápěstí, a záprstních a zánártních kůstek. Rozhýbáním kloubů usnadňujeme prokrvení v okolí kloubu a tedy pohyb synoviální tekutiny (kloubního mazu), která mj. vyživuje kloubní chrupavku, odvádí odpadní látky a chrání kloub před přetížením. I ve zralém věku je naprosto nezbytné (nejen pro zdraví kloubů), aby se člověk přiměřeně pohyboval. Je to nejúčinnější prevence artrózy, obezity, nespavosti, melancholie apod.

Mezi další hlavní specifika mých seniorských lekcí patří vyhýbání se rychlým přechodům směrem nahoru a dolů, kvůli kolísání krevního tlaku. Dbám také na to, aby klientky nezakláněly hlavu, aby nedošlo k uskřípnutí křehkých cév krku mezi obratle. Různými triky upravuji pozice tak, aby se eliminovala citlivost zápěstí, kolen, kyčlí apod. Místo náročného Pozdravu slunce cvičíme jemnější sestavu Khatu pranam.

Autor: 

Veronika Krejčí

Dnešní zralé ženy jsou úžasné

Jako jednu ze svých hlavních rolí na lekcích vnímám tu pečující. Jsem tím, kdo ženám ukáže, co všechno dokážou, kdo jim dodá odvahu a pochválí je, vrátí jim důvěru ve vlastní tělo, kdo je ujistí, že tak, jak to jde, je právě teď v pořádku, nebo povzbudí jít o krůček dál. Jsem tím, kdo se usměje, vyslechne, laskavě se dotkne, provoní vzduch vonnými oleji, zútulní prostředí světlem svíček a zvukem tibetské mísy, nabídne horký čaj a motivační kartu na závěr.

Dnešní zralé ženy jsou úžasné. Mnohé se i v důchodu věnují své profesi, pomáhají s vnoučaty či rodičům, kteří jim pomalu odcházejí ze světa a někdy musejí zvládnout zařizovat rekonstrukce domů, jež po letech potřebují opravu. Přesto si vyšetří čas na sebe a své zájmy. Některé mé klientky jsou aktivními cyklistkami, turistkami, cestovatelkami, zahradnicemi. Pro mě jsou neskutečnou inspirací a studnicí moudra. Cítím se s nimi krásně pro jejich klid a lásku, již v sobě mají a rozdávají ji. Ačkoli toho mají na bedrech hodně, už nikam nespěchají, nikam se neženou. A myslí také na sebe navzájem – má-li některá narozeniny, přinese něco na oslavu, vrátí-li se jiná z cest, doveze drobné dárky, další má přebytky bylinek, tak se o ně neváhá podělit.

Je mi ctí se s nimi setkávat a učit se od nich. Jsem obohacena rozhovory s nimi. A nesmírně mě těší, že mohu být tou, která jim nepatrně oplácí všechnu péči, kterou ve svých životech věnovaly světu.