Meditace jako ta nejlepší medikace

Slovo meditace v průběhu několika posledních desetiletí na západě vcelku zdomácnělo. Každý jej někdy slyšel a většina si pod ním umí i něco představit. Mnoho lidí ale ne zcela dobře rozumí tomu, k čemu taková meditace opravdu slouží a jak funguje. Anglicky hovořící tak například „meditují o tom, co si dají k věčeři“ a meditující člověk je stále v očích mnoha „jen snílek“, „prostě buddhista“, či člověk, který si „chce vyprázdnit hlavu“.

S meditací v původním významu se ale i v dnešní době můžeme na vlastní tělo, mysl i duši setkat - a to nejen v Indii. Jedním takovým intenzivním setkáním byl i pražský workshop Dr. Ómánanda (Guru dží), vedoucího Paramanand Institute of Yoga Sciences and Research v indickém Indoru. Na příkladu tohoto setkání teď lehce nahlédneme za oponu meditace po indicku.

Pozornost nad zlato

Meditační workshop začíná a účastníci zvědavě pokukují po impozantně vzhlížejícím Indovi v bílé kurtě, usazeném na židli tak, že to skoro vypadá jakoby levitoval. Má zavřené oči a jeho tvář odráží cosi, jako velmi koncentrovaný klid a spokojenost. Dobrý začátek.

Lidé, kterým obyčejně i „jedno neposlušné tělo“ z masa a kostí naprosto stačí, se záhy dozvídají, že dle jógy disponuje každý hned pěti těly (panča kóša): hrubým (tělesná schránka), pránickým (vitálním), mentálním, intelektuálním a duchovním. A také to, jakým směrem se dle jógové filozofie posouvá vědomí na cestě svého růstu - tedy od vnější zkušenosti (objekt), k vědomí vlastního těla, smyslům jako základním (nižším) prostředkům orientace, k mysli, intelektu, vyšší moudrosti (intuice), k manifestované energii (duše), až k nejvyšší energii, coby zdroji všech potencialit (Brahma).

Autor: 

Barbora Hu

V někom již v tuto chvíli vřou roje otázek a nelehko definovatelných myšlenek „bůhví odkud“. Guru dží s úsměvem a vtipem odpovídá a žertovně provokuje dalšími dotazy. Uvolňuje atmosféru metaforami a příklady, jako třeba tím o ceně jednoho gramu zlata, které člověk vnímá jako ušlechtilý kov s širokou škálou využití (metafora fyzického těla), v porovnání s nevyčíslitelnou hodnotou jednoho gramu antihmoty, o níž se zatím neví o moc víc, než že je v rámci našeho vesmíru všudypřítomná a zřejmě dosti klíčová (metafora energie – mentální, duševní).

Po úvodním povídání přichází praxe, neboť zkušenost je třeba prožít. Meditační průprava zahrnuje výživnou sérii jógických krijí a intenzivních dechových cvičení, doprovázených Guru džího vytrvalým povzbuzováním: „Don't stop, let it happen, let it happen!“. Člověk se tak snadno dostane na hranu toho, co si myslí, že může nebo nemůže, a potkává se s vlastním stínem ve formě emocí anebo niterných slabostí.

Většina z přítomných už (správně) rezignuje na obavy o zdřevnatělé nohy (ze zkříženého či lotosového sedu) i na obavy o potem ulepenou tvář, a pokračuje dál. Instrukce vnímají už skutečně jako vnější, jsou totiž „přítomní uvnitř“.

Cesta za hranice mysli

Poté co meditace skončí, vyzývá Dr. Ómánand přítomné k případným otázkám, či sdílení vlastní zkušenosti. Někdo pro svůj prožitek těžce hledá vhodná slova, jiný mu formu slov ani dát nechce. Někteří své poznatky z cesty napříč vlastní myslí až kamsi k jejímu okraji, či ještě dál, popisují až s odstupem času.

Katka, překvapeně jásající nad faktem, že při meditaci zapomněla na pětiletou bolest šíje, ji definuje jako: „Hlubokou vnitřní zkušenost prožití jednoty a stavu tady a teď.“ Darina poznamenává, že: „Pro člověka s dlouhou historií uzavřenosti a podezíravosti, mne uvádí v údiv, jak přirozené bylo otevřít své srdce (ano, srdce!). Je to dar, privilegium i závazek o něj pečovat.“ Fiona hovoří o: „Velmi naplňujícím, povznášejícím a osobním prožitku, o setkání s Univerzem ve vlastních dlaních, jehož otisk si ponesu dál.“ 

Lektorka jógy Zuzka popisuje: „Pocit po procitnutí z meditace byl ohromný. Jako bych byla ve snu či hypnóze, ale cítila jsem se vzhůru víc než jindy. Byla jsem prázdná a plná zároveň, šťastná i s trochou zármutku, plná hlubokého přemýšlení a prožívání své zkušenosti.“ Lucie referuje o nové perspektivě ve svých vnitřních stereotypech: „Během cvičení jsem tak trochu bojovala svůj boj o vzdávání, odmítání, odpovědnosti, návycích. Měla jsem pocit, že jsem najednou přestávala věci kontrolovat, až jsem se dostala do fáze, kdy jsem nevnímala bolest nohou, záda, jen dýchání, a chvílemi jsem jakoby opouštěla samu sebe.“

Autor: 

Barbora Hu

Meditaci (někteří svou první intenzivní) vnímá mnoho přítomných jako setkání s doposavad ne zcela známým rozměrem sebe sama, v němž cítí léčebný potenciál, a kterému by se dříve na základě reference od jiného člověka možná jen s pozdviženým obočím pousmáli.

Jedna sympatická mladá slečna vznáší zvídavý dotaz, nakolik se meditační trans liší od stavu navozeného požitím LSD. A Guru dží se stále uvolněným a spokojeným výrazem jako na začátku odpovídá: „V míře legality.“

Dělat meditaci vs. být meditujícím

V klasické osmidílné (královské) józe dle Pataňdžaliho je meditace (dhján) až na sedmém místě. Dosažení meditačního stavu tedy vyžaduje integraci předchozích principů, se kterými by se adept jógy měl sžít - jde o eticko-morální kodex (jamy a nijamy), vědomou práci s tělem (ásana), dechem a energií (pránajáma), koncentraci mysli (dháraná) a odpoutání se od výhradně smyslové zkušenosti (pratjahára).

Pokud nejsou předchozí stupně na jógové cestě zvládnuty, nemusí to nutně znamenat absolutní nemožnost meditace, jako spíše pravděpodobný střet s různě závažnými překážkami (kléša) na cestě k ní – od bolavých zad, přes potlačné emoce až k bytostné iluzi.

Meditace není technika, ale stav. Stav mysli, která vědomě pozoruje sama sebe. Meditace nespočívá v myšlení, ani v jeho „chtěném potlačení“. Je to absolutní pozornost jako stav bytí. Metod k navození tohoto stavu existuje nespočet. Některé jsou si navzájem velmi podobné, jiné mohou citelněji odrážet třeba kulturní kontext, ve kterém vznikly. Indická tradice sama nabízí nepřeberné množství připravných technik (koncentračních cvičení, očistných krijí atp.). Společným a dá se říci, že i základním kamenem průpravných jógických technik, je vědomá práce s pozorností na různých úrovních našeho bytí - jako celku těla, mentálních procesů, a spirituálního obsahu.