Šavásana - po praxi ásan na umření?

Pro řadu lidí je šavásana (pozice mrtvoly) tou zdaleka nejoblíbenější ásanou. K jejímu zaujmutí není na první pohled až tak zapotřebí uvolněných kyčlí, ani pevného a disciplinovaného pánevního dna. Proč je ale v tradiční optice hatha jógy šavásana považována za vůbec nejtěžší pozici? Oč se můžete ochudit, když sebou po hodině jógy zkrátka švihnete na záda a budete se několik minut koncentrovat maximálně na zaslouženou svačinu, která na vás čeká po lekci?

Autor: 

Barbora Hu

Pozice mrtvoly, optimistické konce i začátky

Pozice mrtvoly je pro pozorného učitele jógy něco jako zdravotní karta studenta, informující o celkovém stavu organismu (jako celku těla, mysli a duše), ve které je zaneseno přehršle informací a někdy i úhrná „diagnóza“. Tedy, pokud do ní učitel nahlédne...

Někteří učitelé jógy nechají v šavásaně jógující beze slov spočinout a odpočinout. Otevřou krajinu ticha, v níž pomalu a někdy velmi citelně dobíhají na těle, dechu i mysli účinky předchozí jógové praxe. Učitelé pak sami zůstávají pohrouženi uvnitř. Jiní se dobrovolně stávají jakýmsi jógovým Cháronem, průvodcem či převozníkem na druhý břeh a šavásanu instruují, vedou ji svým hlasem.

V praxi jde většinou o to, že lektor klidným hlasem provází pozornost ležících jogínů tak, že postupně vyjmenovává dílčí části jejich těla, aby si je byli schopni uvědomit a záhy uvolnit. Co učitel a škola, to lehké nuance ve způsobu nebo posloupnosti postupu. Osobně oba dva přístupy (vedení hlasem a v tichu) ráda střídam, podle momentální situace a naladění mrtvolných těl na jógamatkách.

Pokud nechám oči otevřené, leckdy vidím, jak se „mrtvoly“ přede mnou podvědomě snaží udržet při životě (smyslů). Jde o sebezáchovu ega, které nerado a obtížně připouští svoji smrtelnost. Škubají sebou při jakémkoliv vnějším šelestu, pohybují prsty, cukají obočím, ani nemluvě o divokém tanci uvnitř mysli. Právě v tomto smyslu je šavásana nejobtížnější jógovou ásanou.

Pozice mrtvoly je zastavením těla v nehybnosti, uvolněním dechového vzorce v jeho přirozenosti, zastavením fluktuace myšlenek vábených smysly. Nejednoho člověka situace spočinutí v mrtvolné nehybnosti s neodvolatelným přídechem konečnosti děsí, avšak i s ohledem na to, působí šavásana terapeuticky. Na psychické úrovni znamená smrt omezujících vazeb, uvolnění hotového (známé "letting go"), opuštění toho, co již odžilo svůj smysl, a v neposlední řadě odpuštení. Jógová tradice má v sobě pevně zakořeněný princip věčné rovnováhy, skrze kterou je smrt naplněním a uvolněním místa pro zrod nového, což lze symbolicky vztáhnout i na životní hodnoty, cíle a přesvědčení.

Tipy pro šťastlivé zmrtvýchvstání

Proč má šavásana vůbec formu lehu na zádech, a jak tedy nejlépe na věc? Podle klasické indické jógové terapie je pozice lehu na zádech tou zcela optimální pro využití přirozených regeneračních a relaxačních procesů uvnitř těla a jeho jemnějších obsahů. Není v ní napětí a svým charakterem podporuje plynulé proudění vitální energie (pět prán, panča prána) skrze vrstvy naší existence jako celku (pět vrstev různých stupňů jemnosti, pančakóša). Nedochází tak k lokálním blokacím a přiškrcení energetického toku.

Můj učitel ájurvédy Dr. Varma dokonce s nadsázkou říkal, že spánek na pravém nebo levém boku je příčinou většiny fyziologických potíží těla. Těžko pro to najít důkaz, těžko tomu „jednoduše věřit“, nicméně hatha jóga sama o sobě usiluje o vyladění polarit manifestovaných tělem i mentálními koncepty. Nu a pozice naznak je pozicí rovnováhy toho, co je napravo a nalevo, nahoře a dole, ať už hovoříme o částech těla, či psychické krajině.

Co tedy dělat? Ideálně vůbec nic! Šavásana je uměním pozorného bytí, které na čas střídá neustálou činnost. V praxi vypínáme dělání a zapínáme vědomější bytí. Uvědomujeme si, ale nekomentujeme, neanalyzujeme, nehodnotíme. Proto, aby zmíněné bylo možné, ale můžete přeci jen něco udělat. Krom pravidelné praxe se zkuste bedlivě zaměřit na to, jak pozici mrtvoly zaujímáte a eliminujte přitom potencionálně rušivé faktory. Tedy, špatně se stahují smysly, pokud vás tlačí lem u kalhot anebo gumička ve vlasech pod týlem, pokud vás zebou nohy anebo šimrá kocour ocasem na nose, pokud vytrvale pípá telefon, anebo nemůžete vydržet ležet s nataženýma nohama kvůli bedrům. Každopádně, všechny zmíněné rušivé elementy mohou posloužit zároveň jako test vaší píle a odevzdanosti věci.

Autor: 

Jógoviny.cz

Položte se tedy na podložku tak, aby vaše tělo bylo rozložené na podkladu rovnoměrně, aby vaše páteř byla co nejdelší, nohy v žádném případě nekřižte, nechte je v šíři boků, s chodidly otevřenými lehce do stran, paže podél těla, dlaněmi otočené vzhůru. Dech v šavásaně je přirozený, což znamená, že jej nikterak zásadně neovlivňujete. Stáváte se pozorovateli jeho toku.

Argument, že nemůžete praktikovat šavásanu, protože vedle vás někdo hlasitě dýchá, s sebou přináší informaci, že jste v jejím chápání a uchopování stále ještě na začátku. Ostatně, někdy jsme tam my všichni. Doporučuji zkusit praxi jóg nidry (jógového spánku), který je posunem mrtvolné praxe do dalšího levelu. Radostné zmrtvýchvstání!

Jógová la petitte mort, aneb za vrcholem smyslů

Šavásana, někdy nazývaná též Mritjuásana či Mritásana, je doslovně pozicí smrti. Tato skutečnost nenaznačuje to, že by vás praxe ásan, dechových cvičení a koncentrací, s nimiž se obvykle na jógových lekcích setkáváte, měla zcela odrovnat, položit na lopatky a vést k totálnímu rozkladu. Smrt, kterou k sobě touto pozicí na pár chvil zvete, má docela jiný charakter, vytříbený vkus, a jen tak na dobré slovo nepřijde. Žádá si praxi.

Pozice mrtvoly je metaforou životního cyklu neustálého vznikání, trvání a konců, kdy jedna fáze plynule střídá další, v nekonečném běhu věčnosti. Je příslovečnou smrtí ega - já ztotožněného s tělem a smyslovou zkušeností. Je krátkodobou zástavou běžných pořádků, momentem transcendence zaběhlého řádu naší orientace – ve směru dovnitř i ven.

V šavásaně se člověk učí dočasnému umrtvení smyslů, což v praxi znamená, že se pouští svých klíčových nástrojů běžného vnímání – sluchu, zraku, hmatu, čichu, chuti, a v neposlední řadě mysli (v józe souhrnně nazývané jako „indríján či džňánendríján“ - pl. „smysly“). Praxi odtažení (se) od smyslů a ryze smyslové zkušenosti definoval Maháriši Pataňdžali v Jógasútrách skrze v pořadí pátý stupeň královské jógy (aštanga/rádža jóga) jako „pratjahára“.

Techniky pratjaháry se různí a někdy bývají skrze neslušivé překlady z původního sanskrtu (přes jiné jazyky) chápány jako „potlačení“ smyslů. V podstatě jde však o mnohem mírnější přístup. Řeč je o nadhledu, odstupu a překonání (transcendenci). Podle jógy, a zejména pak starších tantrických proudů učení, vše, co je potlačeno, nemizí. Dává to smysl – schovat špinavé prádlo do skříně, umazané fleky nevypere. Esencí pratjaháry je tedy to, aby smysly nevládly naší pozornosti, ale abychom skrze pozornost vládli smyslům. La petite mort je eufemismus označující „malou smrt“, kterou se však rozumí orgasmus. Co to má společného s jógou? Víc, než by se zdálo. Jde o vystižení prchlivého momentu, který se dostaví tehdy, dosáhne-li smyslová zkušenost svého maxima. Krátkého stavu „uvědomělého bezvědomí“, okamžiku splynutí na úrovni vyšší, než-li je ta dvou propletených těl, okamžiku totální prázdnoty, která střídá silnou přeplněnost.