SOUTĚŽ: Jak znovu začít opravdu dýchat?

Změna buď přichází postupně, to když si ji člověk přeje, myslí na ni často a pak si najednou všimne, že už se udála. Pak se změny také dějí najednou skrz náhlé hluboké vnitřní rozhodnutí, to když už toho má člověk opravdu dost, uvědomuje si, že si sedl na dno a že se od něj bude muset nějak odrazit, jinak na něm zůstane sedět. Anebo přijde změna skrz náhlé uvědomění, prozření - někdy se tomu říká aha efekt. To se vám v hlavě najednou "rozsvítí", vy něco pochopíte, dojde vám, že jste něco dělali špatně, někdy také dokonce proč, a už jenom skrze takové uvědomění se vše uvnitř vás i kolem vás začne dít jinak.

Autor: 

Martin Klíma

Jak přesně naše tělo dýchá?

Hluboký a plný dech tělo přirozeně zná a dovede. Musí k tomu být však naprosto klidné a zcela uvolněné. Je to možné pozorovat například na dětech, když upadají do spánku. Najednou si začnou pěkně odfukovat a my podle toho poznáme, že konečně spí. Můžete si také všimnout, že výdech je ve spánku mnohem výraznější než v bdělém stavu. To je proto, že pro přirozený výdech nepotřebujeme nic jiného než hluboké uvolnění svalů hrudníku, zad a břicha. Ty dokážeme ve spánku uvolnit nejlépe, tedy pokud se nám právě nezdají všelijaké noční můry. K nádechu je naopak potřeba vyvinout určitou práci svalů. Jednoduše řečeno - nádech můžeme umocnit, když zapojíme svaly, a výdech můžeme umožnit, když svaly co nejvíce uvolníme, tedy alespoň zpočátku. Časem můžeme umocnit i výdech zapojením konkrétních svalů.

Nejvýznamněji se na dýchání podílí bránice. Nejsou to plíce samotné, jak si někteří myslí. Plíce přijímají vzduch pasivně díky přirozenému chování plynů, které se vždy přesouvají z místa vyššího tlaku do míst, kde je tlak nižší. Abychom se mohli nadechnout, musí se aktivovat dýchací svaly. Hlavním dýchacím svalem je bránice. V uvolněném stavu je vydutá hluboko do dutiny hrudní. Když se stáhne, vytlačí břicho a současně zvětší prostor v dutině hrudní. Na nádechu se však podílejí i další pomocné svaly, zejména vnější mezižeberní svaly, prsní sval a svaly krku, které společně také pomáhají rozšířit dutinu hrudní. Tím je umožněno poplicnici, bláně, která obaluje plíce a zajišťuje vzduchotěsnost, aby se rozbalila. V plicích se takto vytvoří tlak o něco málo nižší než atmosférický tlak a plíce se díky tomu mohou naplnit vzduchem.

Abychom mohli vydechnout, musí se svaly, které se podílejí na nádechu, uvolnit. Tím opět zmenšíme objem hrudníku a současně zvýšíme tlak v plicích. Vzduch se proto začne pohybovat z těla ven, tam, kde je tlak v tuto chvíli nižší než v plicích. Pro ještě hlubší výdech můžeme navíc ještě stáhnout vnitřní mezižeberní svaly a svaly břicha, čímž můžeme z těla vytlačit mnohem více vzduchu.

Vitální kapacita plic je asi 5 litrů. Vitální kapacitou se rozumí největší množství vzduchu, které lze vydechnout poté, co jsme se maximálně nadechli. Běžný dechový objem má však hodnotu okolo 0,5 litru vzduchu. Stažením svalů však ze sebe můžeme dostat ještě asi 1,1 litru vzduchu. Podobně je tomu i u nádechu. Po normálním nádechu, který zajišťuje bránice, můžeme použít doplňkové dýchací svaly a vdechnout tak navíc objem asi 3 litry vzduchu. V plicích vždy zůstává asi 1,2 litru vzduchu. Síla, která je nutná k rozbalení plic, je dána ztuhlostí a stažením svalů a také odporem, který kladou dýchací cesty. Odpor hrudníku a svalů je možné snížit dechovým cvičením a odpor proudění vzduchu se snižuje pomalým dýcháním.

Dýchání, ač je jednou z funkcí našeho těla, kterou zajišťují podvědomé automatické reflexy, je současně, na rozdíl od ostatních životně důležitých funkcí, vědomě ovlivnitelné. Hluboké a pomalé plné dýchání vyvolává intenzivní pohyb bránice a tím i masáž břišní dutiny. Důsledkem toho dochází ke stimulaci bloudivého a bráničního nervu. Bloudivý nerv (Vagus) zásobuje většinu orgánů parasympatickými motorickými vlákny. Motorická vlákna ovlivňují úroveň uvolnění v těle. Aktivace bloudivého nervu má za následek zklidnění dechové frekvence, zpomalení srdečního rytmu a uvolnění svalů. Hluboké dýchání může tedy v těle navodit pocit uvolnění a klidu, a naopak v klidu a uvolnění se dech prohlubuje.

Dobrý a hluboký nádech upravuje činnost srdce, zlepšuje okysličení těla, trávení, odpadní procesy a také naši obranyschopnost.

Emoce se zrcadlí v našem dechu

I když máme tento mocný nástroj ve svých rukách, mnozí z nás doslova "přežíváme" ze dne na den jen díky mělkému a nevědomému dýchání. Každý, kdo začne svůj dech pozorovat, brzy objeví souvislost mělkého dechu a stresových situací. Jakmile pocítíme sebemenší stres či ohrožení, tělo se okamžitě připraví k adekvátní fyzické reakci. Stahují se svaly, jež budují náš obranný krunýř. Hrudní koš a břišní svaly totiž mají důležitou funkci, ochraňují životně důležité orgány. Stažením svalů je však omezen pohyb hrudního koše. Bohužel právě svobodný pohyb hrudního koše a břišní svaly jsou nezbytně důležité pro hluboké dýchání. Z toho vyplývá, že opravdu hluboký nádech je možný pouze v uvolněném stavu, kdy se člověk necítí ničím ohrožen.

Jakmile se dýchání jakýmkoli způsobem naruší, dochází ke snížení efektivity tohoto přirozeného procesu a my to pociťujeme jako ztrátu energie, emoční vyčerpání nebo dokonce nemoc. Narušení přirozenosti procesu dýchání může mít emoční příčinu. Může to být například reakce na stres vyvolaný v dětství. Zadržujeme dech z různých nevědomých důvodů, jejichž původ může ležet v dávné minulosti. Emočně vypjaté události nutí naše těla reagovat a přizpůsobit se. Takové situace někdy dokonce určují způsob fungování našeho těla i v budoucnosti, kdy jsou již dávno pryč. Nevědomky ve svém životě očekáváme podobné situace znovu a znovu, anebo si budujeme mentální bariéry vůči okolnímu světu, které omezují náš dech a obírají nás tak o kyslík, který buňky našeho těla tolik potřebují ke správné regeneraci. Dýcháme velmi povrchně a mělce a připravujeme se tak o zdraví i psychickou pohodu.

Celá léta a mnohdy i celý život totiž vyčerpáváme své tělesné energetické zdroje na neustálé snažení, na stažení svalů, na budování obranného krunýře, na nepřetržitý tok myšlenek (myšlení je velice energeticky náročné), které se nám snaží zajistit bezpečí paradoxně fyzickým nepohodlím a kvůli únavě nakonec mohou způsobit, a často také způsobují, emoční, vztahové a jiné životní problémy, bolesti a nemoci.

Zpočátku může být plné brániční dýchání trochu náročné. Je to způsobeno ochabnutím nebo stažením dýchacích svalů, které je potřeba překonat. Změnit hluboce zakořeněný, letitý, pro tělo nezdravý návyk omezovat dech, samozřejmě vyžaduje bdělou praxi jako každý jiný zlozvyk. Tělo však lze skrze několik jednoduchých technik naučit opět dýchat a pomoci mu navrátit se k přirozenému způsobu dýchání. Díky jednoduché, pravidelné praxi může dech začít plynule a svobodně proudit do těla a navrátit mu zdraví, mentální jasnost a emoční svobodu.

Zívejte a nafoukněte se jako balónek

Plný brániční dech je přirozený, a proto není nijak složité se jej naučit. Dechové techniky mohou být jednoduché, velmi relaxační a regenerační a pomáhají obnovit dýchání tělu přirozeným a vlastním způsobem.

Netvrdím, že dechové techniky plně nahrazují lékařskou péči. Je však dost možné, že se díky správnému dýchání významně zlepší zdravotní a duševní stav, že se uvolní tělo a je také možné, že díky vědomému dýchání člověk může prožívat život daleko radostněji a spokojeněji.

Pro začátek mám pro vás jedno malé, ale významné, doporučení. Všimněte si, jak se nadechujte, když zíváte. Zkuste se někdy jen tak rozzívat. Kromě toho, že neurovědci tvrdí, že zívání je nejrychlejší cestou do stavu relaxace, můžete při něm snadno pozorovat, jak se vlastně tělo přirozeně nadechuje, ale také, jak potom vydechuje.

Autor: 

Martin Klíma

Jednoduchý dechový trénink je možné používat jako formu relaxace. Je to jednodušší než si myslíte. Stačí se jen začít nadechovat a nepřestat s tím, dokud se tělo nadechovat může. Až teprve když ucítíte, že se kůže na břiše a na hrudníku napíná, když začnete mít pocit, že jste trochu jako přefouknutý balónek, náhle pouze uvolníte svaly a tělo vydechne celkem svižně, podobně, jako když nafouknutému balónku uvolníte hrdlo. Při tom se vše uvnitř těla obrovsky uvolní a použité svaly se prokrví. Když budete takhle chvilku dýchat, za chvíli zjistíte, že se vaše tělo již uvolnilo a hluboké dýchání je pro něj čím dál jednodušší. Dech se prodlouží a vaše tělo si začne říkat o tzv. přirozenou zádrž dechu. Ta přichází po nádechu, aby mělo tělo čas distribuovat nadechnutý kyslík ke všem buňkám. Také po výdechu se dech na chvilku zastaví, prostě proto, že má tělo kyslíku na nějakou chvíli dostatek a tak se nepotřebuje hned nadechnout.

V józe se dechové techniky provádějí právě kvůli zádrži dechu po výdechu, která se časem díky pravidelné praxi stále více prodlužuje. Každá přirozená zádrž dechu po výdechu, která vzniká skrze mentální i fyzické zklidnění při dechové praxi, představuje moment hluboké relaxace, jež má na tělo nesmírně regenerační účinky. Přirozená zádrž dechu po výdechu pro nás představuje stav spokojenosti, který tělo na chvilku zažívá, když nemá potřebu se nadechnout. Vědomý způsob dýchání se tak může stát bránou do světa kontemplace a práce s myslí.

Soutěž o 3 knihy O životní síle dechu

V následujícím formuláři odpovězte na soutěžní otázku a vyplňte kontaktní údaje. Odpovědi můžete posílat do čtvrtka 21.4. do 8:00 hod. Výherce následně zveřejníme tady přímo v článku a také na našem Facebooku.

Trváme na férových pravidlech, proto 1 e-mailová adresa = 1 odpověď. Hlasujte prosím sami za sebe, ne za rodinné příslušníky. Pokud takové pokusy odhalíme, ze slosování je vyřadíme. Držíme pěsti a přejeme štěstí!

Vítězem se stává...

Správnou odpověď autorka prozradila přímo v článku: "Po normálním nádechu, který zajišťuje bránice, můžeme použít doplňkové dýchací svaly a vdechnout tak navíc objem asi 3 litry vzduchu."

Správnou odpověď znali a knihu O životní síle dechu získávají Daniela Šafránková, Roman Schavel a Lucie Dočekalová.

Gratulujeme vítězům a všem ostatním děkujeme za účast.