5 OTÁZEK: Pomocí jógy můžeme komunikovat s lidmi s postižením

Čím vás jóga na samém začátku oslovila a v jaké životní situaci jste se tehdy nacházela?

Mé první setkání s jógou proběhlo už na základní škole. Měli jsme si připravit do občanské nauky téma, které nás zaujalo. A mě tehdy zaujala kniha o Indii, kterou jsem našla v babiččině knihovně. Pamatuji si, že spolužáci trošku vyjeveně koukali, když jsem jim líčila detaily o pohřbívání ve Varánásí, nebo o sušení prádla na kravím trusu.   

Uběhlo pár let a mé zdraví si zrovna se mnou trochu zahrávalo. Rozhodla jsem se tělo posílit zevnitř a jóga byla i díky načteným informacím z mládí jasnou volbou. Ocitla jsem se tak jednoho dne na jógové podložce a už jsem na ní pár let zůstala...

Jóga je pro mě nádherným uměním, které můžu začlenit do svého života, díky kterému se mohu stát studentem, který se učí sám od sebe, od přírody okolo a také od lidí, které potkává. Jóga je pro mě denní a celoživotní cestou, která je s každým dalším krokem delší, ale o to více obohacující.

Dva roky jste v rámci své jógové praxe spolupracovala s osobami s mentálním postižením. Jak tato spolupráce vznikla a co konkrétně obnášela? Jaká specifika mají lekce jógy pro osoby s mentálním postižením?

Spolupráce vznikla před dvěma lety, kdy Dan Kubík, tehdejší vedoucí aktivizace v Domově Sulická dával dohromady tým lidí, kteří s obyvateli domova pracovali v rámci volnočasových aktivit. Vznikla tak například divadelní škola pro osoby s mentálním postižením Hnízdo Um, probíhalo zdravotní cvičení, plavání a také jsme zkusili společně vytvořit jógovou skupinu. Ze strany obyvatelů domova byl o jógu od počátku velký zájem.

Pro mě to byla naprosto nová zkušenost a mohu říci, že první lekce byla velmi náročná - klienti mě neznali a při prvním setkání na mě koukali docela s nedůvěrou. Ke cvičení se přidal jen málokdo. Ale nevzdali jsme to ani já, ani oni, a tak jsme společně prožili úžasné dva roky vzájemného sdílení, cvičení a velmi oblíbeného zpívání mantry Óm.

Autor: 

Jan Kazda

Jak klienti Domova na lekce jógy reagovali?

Skupina, která se během dvou let vytvořila, byla velmi rozmanitá, jak věkově, tak i druhem postižení. Klienti nebyli motoricky příliš zdatní, navíc často nefungovala ani běžná verbální komunikace. Většinu cviků jsem předváděla a zároveň vysvětlovala a lekce jsem se snažila připravovat dopředu. Často jsem ale na místě celou lekci změnila a nechala se vést intuicí.  

Díky některým jednoduchým dechovým cvičením, zpívání manter a používání tibetských mís se nám podařilo udělat jógové lekce hravé. Také náš vztah byl čím dál více důvěrnější - už jsem pro ně nebyla cizí paní, která po nich vyžaduje nějaké divné pohyby. Jednotlivé pozice jsme přirovnávali k určité činnosti, nebo ke zvířatům. Cvičení probíhalo většinou formou průpravných cviků.

Myslím si, že pomocí jógových cvičení je možné s lidmi s postižením komunikovat a pochopit tak jejich pohled na svět. Řídí se totiž mnohem více intuicí a méně jsou závislí na rozumových a smyslových vjemech. Já jsem za tuto životní zkušenost a příležitost velmi vděčná a budu ráda, pokud se v budoucnu objeví možnost opět spolupracovat s podobnou organizací.

Pro učitele jógy už dnes existuje řada možností, jak se "vzdělat", jak získat potřebná oprávnění. Vy jste lektorský kurz absolvovala u Českého svazu jógy a teď studujete třetím rokem na FTVS UK obor Jóga a jógová terapie. Jaké to je, studovat jógu na univerzitě? Kdo jsou vaši spolužáci, kdo učitelé, jak taková vysokoškolská výuka jógy vypadá? 

Jóga je v rámci studia Jógy a jógové terapie předávána v kontextu s poznatky západních principů medicíny, fyzioterapie a filozofie. Máme tak například přednášky a semináře z anatomie, fyziologie, nebo kineziologie a zároveň přednášky velmi obsáhlých nauk jako je ájurvéda, východní filozofie nebo indická filozofie. 

Významnou osobou a naším učitelem jógy a jógové terapie je PhDr. Jiří Čumpelík, PhD., fyzioterapeut, který velmi ojedinělým způsobem spojuje jógu s odbornými znalostmi z medicíny a vývojové kineziologie. Dalším velmi váženým přednášejícím je pan Doc. MUDr. František Véle, CSc., přední odborník na neurofyziologii, který ještě ve svých 92 letech působí na katedře fyzioterapie. 

Studium pro mě nabízelo vše, co jsem na své jógové cestě zrovna hledala, nebo asi v danou chvíli potřebovala. Především jsem chtěla prohloubit své znalosti z oboru anatomie a jógové filozofie. Díky skvělému výběru vyučujících, zajímavým tématům a především díky studiu jógy jsme si ve škole i přes věkové a profesní rozdíly velmi blízcí. Potkala jsem zde velmi mnoho inspirujících lidí nejen z řad učitelů a spolužáků.

Vaše pravidelné lekce jsou jednou dynamické a hravé, jindy jemné a procítěné, vycházející z jógové terapie. A pracujete také s tibetskými mísami. O co přesně jde, jak relaxace za zvuku tohoto "nástroje" vypadá?

Můj přítel měl tibetské mísy doma a já jsem si je párkrát vyzkoušela jen tak rozeznít a pohrát si s jejich vibracemi a zvukem. Prvními posluchači byly moje čtyři kočky, které se kupodivu netvářily obvykle otráveně, jako jindy, když jim naruším jejich celodenní siestu.

Mísy jsem vzala i na své lekce a při relaxacích jsem je buď rozezněla, nebo položila přímo na těla studentů. Především u lidí s mentálním postižením přispívaly mísy k většímu zklidnění během relaxace. Často se už na začátku lekce těšili a ptali se, zda mám mísy s sebou. Myslím si dokonce, že pro některé z nich byly právě mísy velkou motivací k celému cvičení...

Tibetské mísy používám při závěrečných relaxacích i na svých běžných hodinách. Když si položíte tibetskou mísu na tělo, můžete vnímat vibrace celým tělem. O těchto vibracích se dost často hovoří v souvislosti s léčebnými a harmonizačními účinky na tělo a mysl člověka.