Jóga a byznys: prolínání světů, nebo život v matrixu?

22. 01. 2015

Uznávám, že titulek článku zní nehezky. Přiznávám, že se při střetu se slovem "byznys" neubráním stereotypu. Představím si chladnokrevnost, ostrou cílevědomost, jistou bezohlednost a výhradní orientaci na zisk. Proč takovou věc dávat do souvislosti se slovem "jóga", jenž je samo o sobě vyjádřením nejvyšší existenciální harmonie? Pro upřímnost a vhled v běžnou praxi dnešní doby, kontextu euroamerické kultury. Mým cílem vůbec není nekompromisní kritika, povýšený výsměch, obhajoba obchodu s nadějí na lepší zítřky, přitakávání spirituálnímu brandingu, ani hra na dobrého samaritána.  Jde zkrátka o téma, které mi přijde živé.

 Jóga a byznys: prolínání světů, nebo život v matrixu?
Autor: 
Barbora Hu

Mája – iluze o materializaci snů

Když jsem poprvé přijela z Indie, byla jsem plná ideálů. Tekly z mého mentálního těla ušima ven a lidé kolem mě možná měli trochu strach. Jógu jsem tehdy praktikovala už nějaký rok, na univerzitě jsem studovala na indologii/hindštinu a domnívala se, že poté, co spasím jógou sama sebe, změním celý svět (nebo alespoň ten, který se nebude drasticky bránit). Znala jsem historický kontext vzniku jógy i to, co se veřejně má za její vývoj. Věděla jsem, že učit jógu je dar, který bohatě "stačí" tak jak je. V živé paměti mi tančil vlhký lesk vděčných očí prostých mužů, žen a dětí z vesnice, kteří si chodili k učiteli pro radu, moudré slovo či doporučení, jakou cestou v sobě a kolem sebe něco změnit. Vřelá radost mladé učitelky z Váranásí z toho, že mám zájem o její poznatky. Jen tak. Nadšení mladého jogína z Khadžuraha, který mohl s někým sdílet oduševnělost ranního rozbřesku při praxi na střeše. Výzva tibetského mnicha v bihárském exilu – "ukaž co je v tobě, ukážu ti, že ve mně nic není, meditujme spolu." Jen tak. Chápala jsem a chápu i dnes. Umění předávat jógickou zkušenost je mnohasměrný dar.

Studovala jsem, porůznu brigádničila, a měla to štěstí, že mě finančně podporovala rodina. V Čechách jsem jógu učila zprvu své známé a kamarády, vedla jsem několik veřejných lekcí, ale hlavně sama sbírala zkušenosti a praktikovala. Občas jsem si pronajala Tyršovo kolbiště v tom či onom pražském Sokole za účelem semináře, jógovala jsem s lidmi venku. Na pronájmy jsme se skládali, ceny seminářů bývaly symbolické (když nějaké byly), venku to bylo jen tak, s nadějí, že nás nikdo nebude mít za srocení new age aktivistů.

Téma peněz a jógy mi vždy bylo a je protivné, i když mnoho z mého mladého idealismu nabralo sytějších kontur. Přestože patřím spíše mezi odpůrce masivního "spirituálního brandingu", neboli produktového trhu značek pod rouškou nabídky duševních kvalit a hodnot, nevysmívám se mu. Co mi nepřijde správné, je spotřebitelský diktát "musíš mít, abys byl". Nezpochybňuji, že se v jedněch gatích na jógu může ásanovat lépe než v jiných, ale myslím si, že je zlé vést lidi k domnění, že toho potřebují spoustu z vnějšku, aby na sobě mohli pracovat uvnitř.

Školu jsem již před pár lety dostudovala, dnes učím jógu sebe i druhé a je to dar. Dar, který ale také něco stojí. 

Jóga - práce i povolání?

Tradičně se jóga v Indii vztahovala k osobám, které se pro spirituální cíle zřekly světského života – svého živobytí, domoviny, rodiny a jiných běžných vazeb k hmotnému světu, kterým dnes říkáme "život". Jako potulní asketi (a v tantře i asketky) zasvětili své bytí hledání pravdy a při jejím nalezení pak sdílení těm, kteří měli zájem a vědění si zasloužili nebo na něj byli připraveni.

Guruové, svámíjové, mniši a asketi neučili jógu s ceníkem v ruce. Tu a tam přijali almužnu, nejčastěji pak formou jídla a přístřešku. Žili jógou, neživili se jí. Tak to bylo v Indii dávné doby a v některých koutech subkontinentu je tomu tak dodnes. Kdo praktikuje tou či onou formou jógu, zná apel na kontext "tady a teď" jako jediný moment, v němž lze kultivovat svou pozornost. Tady je střed starého kontinentu, rámec euroamerické globalizující se kultury, teď je rok 2015. Učení jógy zůstává posláním – povoláním se svými dary i nároky, ale spousta učitelů jej dnes má i jako svoji práci. Je to zákonitě konfliktní věc?

Před necelými dvěma lety jsem otevřela malé studio. Prostor k realizaci a sdílení toho, co mi dává smysl, s druhými lidmi. Půjčila jsem si peníze na rekonstrukci a s otevřenou (fyzickou i psychickou) pomocí mých blízkých a přátel uskutečnila svůj sen. Otevřela jsem jógové studio, nikoliv se záměrem svého osobního materiálního obohacení, ale s nárokem na to, aby se uživilo a tak i já. Bylo (a je to) divoké, protože jsem synchronně se studiem počala i syna. To, proč vám vyprávím tento příběh, je, abych vám dala nahlédnout na druhou stranu světa příjemných přítmí jógových studií a usměvavých lektorů, učících srdcem. 

Snažím se nežít v Máji (v hinduismu, buddhismu a džinismu je Mája iluzí, závojem skrývajícím pravou podstatu věcí), vidět, zvídat, uskutečňovat a neidealizovat. Mnoho lidí chodí na jógu do jógových studií s nářkem nad cenami kurzů a seminářů. Bohužel mnohdy nevnímají ne až tak zjevná fakta, že režie studií stojí peníze, ať už jde o nájmy, elektřinu, topení, lidi, co je uklízejí, či magické sumy vázané k faktu, že tato studia vůbec mohla vzniknout.

Neuvědomují si leckdy to, že kvalifikovaný lektor za svoji kvalifikaci mnohdy nemálo zaplatil. Nikoliv ve smyslu investování do pompézní přehlídky mezinárodních certifikátů, ale zejména času osobní praxe, příprav a sbírání zkušeností. Zkušené lektory nedělá zdaleka jen sbírka osvědčení, či nějaký ten měsíc v ášramu, ale praxe denního života. K ní potřebují čas a prostor. Aby nezávislý lektor jógy dnes mohl nasytit svého ducha i složenky, musí odučit na různých místech x lekcí denně, čemuž mnohdy nebrání ani tak omezené množství jeho energie, jako spíš poctivost a sebereflexe. Dobrý učitel často odmítne učit osm hodin denně nikoliv z lenosti, ale proto, že se chce vyhnout unavené repetici a mechanizaci toho, co učí. Dobří učitelé jógy nemohou jen vést lekce, musí sami praktikovat, vzdělávat se, dostatečně experimentovat s vlastní zkušeností, předtím než ji jdou sdílet.

Nejeden učitel si po čase chce ušetřit alespoň hodiny cestování a tak vznikají malá studia. Zde se často objeví další problém – moc lidí na jednoho učitele. Za ideální počet lidí na veřejné lekci považuji 5-8 osob (ne-li méně), i tak jsem dnes v situaci, kdy kvůli malému dítěti a povinnostem vztaženým k režii studia mívám na svých hodinách lidí několikanásobně více. Dobře, špatně? Prostě tady a teď tak.

Kritické je často téma soukromých lekcí, tedy lekcí určených primárně (ale ne bezvýhradně) lidem, kteří do běžné veřejné lekce kvůli specifickému problému nemohou. Proč stojí tolik (v Praze napříč studii a lektory cca od 400-1500 Kč)? Nejeden člověk kroutí pohoršeně hlavou a nepustí k sobě myšlenku, že se lekce někde konají, kde v ten čas nemůže být nikdo jiný, že lektor na lekci cestuje, připravuje se, anebo třeba platí po čas jejího konání za hlídání pro své děti.

Když tu a tam do Čech přicestuje zahraniční učitel či duchovní mistr, nedostane se sem obvykle žel teletransportem, ale platí za letenku, kdo jej hostí často hradí náklady za jeho pobyt. Pokud nemá sponzora, musí i cena za ducha povznášející lekci s ním odpovídat alespoň nákladům, pokud je to karma jogín bez potřeby vlastní obživy.

Je libo k ásaně mlíčko nebo propisku?

Pokud je řeč o sponzorech, bývala jsem (a trochu jsem pořád) v těchto věcech škodolibá. Lze se křenit situaci, kdy na festivalu jógy dostanete ke vstupnému tašku s kosmetickými testery nebo "jóga jogurt", ale při druhém pohledu a troše odstupu se lze také dopídit k tomu "proč vlastně". Důležité je tedy hlavně to, aby vše bylo etické, vkusné a pokud možno v souladu s étosem jógy. Nevymezuji se proti lektorovi, který upsal povrch své Annamajakóši (hrubé tělo) té či oné značce, protože si umím představit, že jej k tomu nevedl jen chtíč po výhodě či lačný mamon. To, co kategoricky odmítám, jsou podprahová produktová sdělení v lekcích jógy ("bude vám lépe, když budete kupovat x od firmy y").  I s tímto neblahým trendem se u nás dnes dá bohužel setkat.

Osvícení se nedá předplatit

Přemýšlejme před tím, než někoho odsoudíme. Nezapomínejme, že od prvotního houfu myšlenek k jasnému názoru někdy vede delší cesta poznání, než jsme možná běžně zvyklí. Nebuďme bláhoví a nenakupujme příliš hmotného vně, pro to jemné co je uvnitř. Cenné neznamená vždy drahé. Dokažme ocenit to, co může být leckdy na první pohled skryto. Neinvestujme sami sebe do něčeho, co je jen matrixem. Buďme tím, čím chceme být, pak obvykle zvíme, co je nebo není nutné mít. 

Bára je certifikovanou lektorkou jógy a všestrannou tvůrčí osobností. Vystudovala indologii a kulturologii, ráda kreslí, píše, baví ji jazz, ilustrace i fotografie. Založila a pustila Bindu Yoga Studio, nyní se věnuje nezávislé lektorské činnosti a terapiím v krásném komorním prostoru na Smíchově. Je autorkou dvou knih o józe, čile se věnuje publicistice na jógová témata.

Kam dál?

Modrá, nebo červená - jóga, nebo bhóga?
Bohaté kulisy prázdných klišé, nad kterými všichni uznale mručíme, protože je neslyšíme...
Věci nějak jsou a věřit tomu, že jsou tak správně, je mnohdy těžkým úkolem. Avšak pokud...
 Proč nejsem trenérem
Začínají dva víkendy, které mě mají otitulovat trenérem druhé třídy a tak, podle českých...
Jak pokračuje cesta za splněním snu? Co je nového u Šárky Konečné, která by ráda otevřela...
Go to top

Nejbližší akce

Pátek, 22. Březen 2024 - 14:15
Sobota, 23. Březen 2024 - 10:00
Pátek, 12. Duben 2024 - 14:00