Jóga jako přirozená cesta výchovy dětí
Tento text nás nedovede k postavení dítka na jógamatku s rodičovskou tendencí naučit malého tvora nějakým těm ásanám, i když by název článku k tomuto mínění mohl vést. Toto pojednání je výsledkem dumání nad studiem jógy a současně pročítání knih o výchově dětí, kdy jsem v jeden moment nalezla společného jmenovatele a zničehonic došlo v mé hlavě k syntéze.
Jógu ve smyslu, který známe, běžně nacházíme v průběhu života za všemožných situací. Ve chvíli, kdy se rozhodneme po této cestě kráčet, pravděpodobně pociťujeme, že to je přirozenost, něco, co na nás čekalo a my pouze přebíráme otěže bez zbytečných otázek a řídíme naše Já směrem kupředu přes výmoly a překážky jógové stezky. Musíme se o tuto cestu nelehce starat, zametat ji a čistit od našich starých zažitých stereotypů, odhazovat těžké kameny, abychom mohli projet. Ale co kdyby pro nás byla jóga cosi přirozeného již od narození? Bylo by to tolik přirozené, že bychom ani nepotřebovali onen pojem, ono slovo, jelikož bychom byli v něm a byli jeho součástí?
Jste-li rodič, pravděpodobně si kladete otázku, co to má být? Jóga a výchova? Zase nějaký pošetilý pokus o cosi funkčního. Mám své dítě vychovávat v taktu jógy, jak? Proč? Jasně, je to jakési prima cvičení, možná i filozofie, ale stále se ptáte, proč? Vtip je v tom, že vlastně vůbec nejde o jógu jako takovou, kterou běžný praktikant jógy zná a vnímá, ale spíše o celek jako takový. Stále více mne totiž dojímá, co všechno jóga je.
Jóga vede ke kontaktnímu rodičovství, nebo je to naopak?
Co mám dceru, vnímám, že mnoho žen kolem mne, které se věnují józe ať už jako lektorky, či ve svém volném čase, a které mají dítka, nějakým způsobem tíhnou ke kontaktní výchově svých dětí. Co je to vlastně to kontaktní rodičovství? Kdybych se rozvášnila, popsala bych mnoho stran, nicméně nemáme tolik prostoru a proto jen napíšu, že "je to láskyplné naplňování potřeb dítěte, je to vzájemná komunikace od jeho narození, intuitivní péče plná dotyků, důvěry a pochopení, že váš potomek je moudrým tvorem sám o sobě, že se ho tudíž nesnažíme převychovávat". Může se vám často stát, že když potkáte maminku s malým drobkem uvázaným na hrudi, nebo dle vašeho názoru nepochopitelně jednající ženu, která drží kojence nad nočníkem, nebo se vám snad někdo přizná, že s nadšením sdílí svou postel nejen se svým protějškem, ale i se svým dítětem, není to ani blázen, ani si nechce komplikovat život, jak si mnoho lidí myslí, ale jen jedná dle toho, co je mu přirozené.
Proč tedy ženy, které se věnují józe, jsou často i nakloněny kontaktnímu rodičovství? Pravděpodobně proto, že jóga k tomu svádí. A opačně, k józe svádí kontaktní rodičovství. Samozřejmě to není dogma, ani pravidlo, jen často potkatelná realita.
Poměrně nedávno dcerce rostly všechny špičáky najednou. Měla horečky a v jednu chvíli mi usnula na hrudi a zůstala tak celé tři hodiny. Nechtěla jsem ji budit a vzít jí uklidňující tlukot mého srdce, tak jsem zůstala ležet a sáhla jsem po knize, kterou jsem měla rozečtenou. Byla to kniha od Naomi Aldort Vychováváme děti a rosteme s nimi. Byla jsem asi v půlce a během těch pár hodin jsem ji dočetla celou, a jelikož jsem měla prostor a čas všechno z ní vstřebat a prožít si ji, byl to intenzivní zážitek. Vracela jsem se do dětství, do puberty a zjišťovala, že mi z mnoha věcí není vůbec dobře. Stejně tak jsem se v uvozovkách vracela do dětství svých rodičů a přišlo mi to stejně bolestné. Stále opakujeme to samé, to stejně nemilé a jakoby to nikdo nemohl zastavit. A co mě nesmírně v prvním okamžiku udivilo, bylo, že Naomi užívala spoustu termínů a myšlenek jógy, aniž by o józe byla řeč. Ano, jistě, tak to je, docházelo mi v průběhu.
Hned zkraje jógasúter, jakési rukověti k józe, je psáno, že "jóga je zastavení změn obsahu vědomí" (yogascittavrttinirodhah). A stejně tak hned zkraje zmiňované knihy o výchově je popisováno, co s námi dělá "nepatřičné" chování dítěte ve smyslu vzteku, rozčilování se či breku a pojednává o uchopení těchto situací pomocí několika bodů, kdy v první fázi hovoří o oddělení se od chování dítěte a od jeho emocí a ponoření se do tichého hovoru Sám Se Sebou.
"Jakmile pochopíte, jak vás vaše myšlenky matou, zjistíte, že vaše skutečné já je plné bezpodmínečné lásky. Místo, abyste přenášeli na dítě své úzkosti, dáte mu lásku, která odjakživa existuje. Když odhodíte hromadu harampádí svých myšlenek, osvítí vás poznání, kým skutečně jste, a dítě vidíte v láskyplném světle."
Co jiného je jóga? Užila bych jiné slovo, kdyby nějaké existovalo, abychom neškatulkovali a nepoužívali termíny, nicméně "jóga" je tomu nejblíž. Vše je tak přirozené. Jóga je o nalezení své pravé, skutečné podstaty, o poznání sebe sama v rámci celého Univerza a poznání Univerza v rámci sebe sama. Vše hrubohmotné, jemnohmotné a kauzální v jednotě a prolínání, vše v harmonii bez použití násilí a úsilí.
Bát se, nesouhlasit, prát se sám se sebou vs. V zastavené mysli nalézat pochopení a klid
Neustále na nás, tedy na naše ego, působí vše z minulosti a současně nás ovlivňuje ještě neuskutečněná budoucnost. Během života zabředneme do vzorců chování a považujeme je za správné z důvodu jejich uchování v nižší mysli, v obalu manómajakóši, v těle jemnohmotném. Zde se námi poznané věci jeví skutečně, jelikož naše smysly obdržely podněty přes fyzické tělo, a ty jsou poslány dále do mozku, kde je naše mysl zpracovává do individuální reality jedince. Prostor centra myšlenek ovšem pracuje pouze s tím, co se do něj dostane prostřednictvím smyslů, nemůžeme tedy poznat věci tak, jak skutečně jsou.
Často si myslíme, že naše jednání je oprávněné, v souladu s tím nejlepším úmyslem, opakujeme (nejen) výchovné vzorce, řídíme se podle rad rodičů, prarodičů či přátel a hledáme ve výchově našich dětí tu nejlepší, nejschůdnější cestu. Setkáváme se se situacemi, kde se nám kdesi uvnitř těla ale něco napíná, tlačí nás to a vede nás to k potlačovaným myšlenkám, že naše přirozenost je něco zcela jiného - a to je jóga, přirozené zastavení čitta vrtti (tok mysli).
Co nás ve skutečnosti ovlivňuje ve výchově dětí? To, co jsme sami prožili, co se nám přihodilo, co nás ovlivnilo. Sledujeme naše bolesti, naše místa, která byla zraněna, sledujeme nejistou a nebezpečnou budoucnost, aniž bychom se soustředili na přítomný okamžik s naším potomkem, na teď a tady v klidu, v tepu srdce, v nádechu a ve výdechu, s láskou nám vlastní. Musím dát za pravdu Naomi Aldort v mnoha aspektech jejího smýšlení. Když se zastavím a odloučím se od svých nekončících pletenců myšlenek, zjistím, že není nic na světě, co by mne v daném okamžiku rozházelo či ovlivnilo. Je mi dobře a vnímám skutečnou potřebu svého dítěte.
Radžasické tendence a náznak realizace
Hovořila jsem o syntéze, vše se mi slilo v jednu chvíli, kdy jsme v rámci jógového studia hovořili o lidských radžasických tendencích, o tendencích člověka, kterých je mnoho, a které nás provází dnes a denně každým momentem našeho žití. Tendence být oblíbený, tendence zachovat si pevné zdraví, tendence dělat stále něco smysluplného, tendence vyhýbat se nelibostem, či se materiálně zaopatřovat apod. V určitý moment mi do hlavy přišla myšlenka, že právě v dětství se tendence vyvíjí, je to mimo jiné o výchově, to, jací jsme, k čemu tíhneme, jaké zrovna máme tendence, je to o prostředí, v kterém se lidé formují.
Tendence se projevují v každém momentu našeho bytí, nicméně rozklíčovat je, není jednoduché. Jako příklad vypozorované tendence mohu uvést jakéhosi jedince, který neustále všem ve svém okolí podsouvá, jak vše dělá výtečně, jak umí to a i tohle. Lidem kolem to může připadat nesnesitelné a považují tuto bytost za vychloubačnou či sebevědomou, nicméně tento člověk může pouze toužit po pochvale, po přijetí, po uznání. Jistě, příčina může být kdekoli, ale leckdy toto chování bývá následkem přístupu rodičů k jedinci.
Co kdybychom se plíživými krůčky snažili být rodiči přijímajícími své dítě skutečně takové, jaké je, nechtěli bychom ho měnit ani kvůli sobě, ani kvůli ostatním, blízkým či těm kolemjdoucím na ulici. Co kdybychom jej milovali bezpodmínečně a stále jen neopakovali stejné vzorce výchovy, které nám byly předány, a které zanechaly ony tendence, lpění na tolika faktorech. Přestalo by se tvořit tolik samskár – otisků uložených v zárodečném stavu v příčinném těle (egoistické motivy), a posunuli bychom se kousek blíž k pravdě jaká je, nikoli k pravdě, kterou si skrze naše smysly pouze představujeme.
Jak je to v praxi? Velice náročné. Člověk je bytost se sklonem k lenosti, k odmítání nových věcí, k podezíravosti. Museli bychom na půdě naší osobnosti udělat opravdu kus práce, abychom tuto teorii byť jen uznali a nesklouzli do "své osobní zažité pravdy". Ano, je to těžké a sama musím uznat, že víc, než jsem si myslela. Proto je velmi příhodné nebrat nic jako dogma, jen čerpat, nasát a vydechnout, co je třeba odevzdat. Zastavit se. Pak třeba i přijde chvíle, kdy rodič v určité situaci má najednou pocit, že typické řešení tohoto momentu (odkoukané od rodičů, ze společnosti apod.) není přirozené, tehdy možná dosáhl prvního kroku. Často vůbec ale netušíme, že i v této oblasti může být vhodné se vzdělávat a pracovat na ní, ale hlavně, že pokud už si člověk uvědomí, že běžná řešení nejsou vhodná, může začít sledovat svoje nitro, své pocity a najít v nich svou přirozenost. A co je báječné? Naše přirozenost se velmi dobře hledá za pomoci jógy. Aťuž začínáte na podložce s ásanami, či studiem Upanišad, Bhagavadgíty či Jógasúter, postupně odkrýváte to, co je pro vás individuálně to správné, jisté a podstatné. Nachází se tam pocit zklidnění, pochopení, nehodnocení a především ucelení.
Ukončila bych celou myšlenku slovy, že předešlé věty nejsou míněny z mé strany se zvednutým výchovným prstem a diktátem. Nikoli. Jsou jen myšlenkou a pozastavením, jsou jen načrtnutím a návrhem. Nejsou žádnou výchovnou strategií. Jsou o nalezení sebe sama, skrze které nalézáme naše děti. Vždy je milujeme tak, jak dokážeme nejlépe, se srdcem otevřeným, pojďme zkusit být i vnímavější, a to jak ke svým, tak k potomkovým potřebám.
"Lidé chválí a hned obviňují. Proto nedbej, co jiní říkají. (…) Sayings of Sri Ramakrishna verše 1023 - 24
Marie je certifikovanou lektorkou jógy, dokončila studium jógové filozofie a etiky na FF UK a studuje jógovou terapii na FTVS, vše v rámci České akademii jógy. V ČAJ také působí jako přednášející v kurzech pro učitele jógy. Vystudovala Obecnou teorii a dějiny umění a kultury. Hojně a s nadšením píše a čte, a je maminkou dcery Johanky.
Kam dál?
Do 15. 11. můžete ve článku soutěžit o 3 výtisky knihy Jógátky od autorky a lektorky jógy... |
Co je stín? Stín je temnou stránkou duše, jakýmsi podzemím naší osobnosti, jíž bychom... |
S pojmem "tři guny" se poslední dobou setkávám podezřele často. Nejprve jsem si v hlavě... |
Panická ataka. Touto psychickou poruchou trpí čím dál víc lidí, zdá se neznámá, ale... |
Komentáře
Představujeme
Oblíbená témata
Nejčtenější články
Nahlédněte do studia
Jógoviny do e-mailu
Zvolte si rubriku, která vás baví. Jógoviny vám pošlou e-mailem upozornění na každý nový článek.
Jógová poradna
Nejčtenější v rubrice
SOUTĚŽ: Pro všechny, kdo mají rádi bylinky
Kopírování nebo jiné formy šíření obsahu jsou bez výslovného svolení EuroAge, s.r.o. zakázány.