Nakonec se nebát konců - jóga vs. panická ataka

Zbav se vrtti – neboj se smrti. Hned z kraje súter Pataňdžaliho můžeme škobrtnout o větu, která hovoří o józe jako o zabránění mysli v činnosti. Ústředním pojmem této sútry je tzv. čitta, tedy mysl. Tato naše mysl má své zcela přirozené vrtti, tj. stav, fungování, činnost našeho mozku, myšlení v určitých mantinelech vytyčených "normálním" životem. Právě tento pohyb, zahrnující celý psychický okruh, má jóga eliminovat, potlačit…

Můj kamarád poměrně dávno pronesl větu, která mi tehdy nedávala smysl: "Jóga je asi fajn, ale já bych nevěděl, odkud ji uchopit." Byl komplikovanou duší a svým způsobem by se dalo říct, že byl sám neuchopitelný. Dnes už není mezi námi – hmotnými lidmi s egy. Nicméně, neohlížím se za tím se smutkem, jen mi tato vzpomínka připlavila myšlenku, která se nabízí popsat.

Autor: 

Marie Hledíková

Nerada bych prázdně pochlebovala józe, chtěla bych se pozastavit na jedné z těch mnoha vrstev, které má, a rozkrýt ji – psychosomatika – panická ataka versus jóga – jako boj věčných, byť i skrytých, nevědomých myšlenek na smrt s přijmutím tohoto faktu – žít, být a necourat bolestivě do budoucnosti a především do těch sfér podzemních neradovánek. Jsme lidé, s lidskou přirozeností, nespekulujme nyní, proč se bát smrti. Obáváme se nemocí – berou nám zdraví, posílají nás blíž konci. Konci? Ptám se já. Není to trochu jinak? Nicméně ptám se až nyní, v podstatě na počátku své jógové cesty.

Odkud tedy jógu uchopit, jak ji pomalu vkládat do života, obzvlášť tehdy, když náš mozek pracuje s informacemi typu "strach ze smrti", ať už pod jakoukoli zástěrkou? Nejsem odborník, mohu se pokusit vylíčit vše slovy člověka, jež sám bojoval s útrpným pocitem – jsem hmotný, jak posléze mohu být prach - a sám roky trpěl panickou poruchou. Mohu se o to pokusit slovy lektora jógy, který shledává, že jóga chvějivě posouvá skrze tělo naše myšlení – decentně a jemně mění v nemyšlení, popřípadě v akceptovatelnost jistých nevyloučitelných okolností.

Hmatatelná Paní Panika

Jsou duše takové a makové. Je nás mnoho. Každý s jiným postojem k životu. Někdo se vrhne do jógy přes ásany v rozličných jógových studiích a bere tento pohyb jen jako jistý doplněk k dalšímu sportu. Zároveň je jóga, co si budeme vykládat, moderním trendem, stává se atributem mnoha z nás, i když ji každý praktikuje zcela odlišně. Má-li bytost ovšem psychický blok – ve smyslu jakémkoli – je těžší vyrazit jen tak do víru jógového dění, mezi všechny ty lidi, kteří ovládají svou schránku natolik, že zkroutí své údy do bláznivých pozic v mžiku oka. Ale je tomu skutečně tak? Většina cvičenců je na tom právě podobně jako ten, který stojí na vedlejší jógamatce, s jiným postojem, s jinou cedulkou výroby na vlastním fyzickém těle. Jsme stejní, jsme jedno. Ale nevíme to, nevnímáme.

A právě v těchto situacích přichází nevítaný host, zvaný panika, panická ataka. Touto psychickou poruchou trpí čím dál víc lidí, zdá se neznámá, ale proplouvá kolem nás většinou bez povšimnutí. Těm, kterým tento nemilý problém vstoupil do života, mohu s radostí sdělit, že to nemusí být navždy, a že třeba i jóga nenásilně a přirozeně odežene tento neduh daleko, ale opravdu daleko od vašeho Já.

Jak se vlastně taková panika projevuje? Je to dlouhý seznam, co naše psyché – duše dokáže v daném okamžiku udělat s naším soma – tělem. Právě po fyzické stránce je to pocit náhlého "umírání" – bolest na hrudi, rychlý tep, brnění končetin, jazyka v ústech, pocení, ztížené dýchání, rozmazané vidění, cukání, závratě apod. Náš mozek pracuje na plné obrátky, hlava vytváří neskutečné scenérie – plíží se k nám strach, katastrofické myšlenky, úzkost z očekávání, myšlenky na smrt, na smrt a na smrt. Tyto krátké epizody znehodnocují posléze běžný život komplexně, panika se běžně vrací, a především na stejných místech, kde už se jednou vyskytla – jsme omezeni v tom, kam bychom chtěli jít. Zhoršuje se spánek – obava z usnutí, že se již neprobudíme, tudíž nekonečná únava ze spánkového deficitu, přichází porucha přijímání stravy – fyzické tělo je křehké, vše vnímáme velmi intenzivně…

Prostý pohyb a pak dál…

Čas plyne, jak dobře víme, čas může léčit sám o sobě. Pomůže vlídná náruč blízkého a pochopení. Jak pomůže jóga? Jak by vůbec mohla pomoci? Přeci nevydržíme v jedné poloze dlouho sedět a snažit se meditovat, když je jasné, že okamžitě přijde panika? Jak si jít zacvičit, když v tom malém uzavřeném prostoru s mnoha lidmi přijde tento stav zcela nevyhnutelně?

Je tomu už pár let, co jsem sama prožila poslední velkou paniku a dnes mohu jen s malým stínem na duši, který patrně ještě nějakou dobu bude bránit úplnému rozzáření, sdělit sama sobě i okolí, že si na "To" téměř nepamatuji. Každý bojuje ve své niterní bitvě. Jóga je mnohovrstvá a ony vrstvy lze odkrývat jen velmi pomalu, plátek po plátku se lze dostávat hlouběji.

V našem světě bývá prvním plátkem ásana – tělesná pozice, ve které bychom se měli cítit pohodlně – sukha. V případě psychické poruchy paniky je tento postup optimální. Prostocviky, elementární pohyby naším tělem, to je to, co je v této situaci třeba. Odpoutat se na okamžik od toho, co se odehrává uvnitř a přesunout se do ryze praktické sféry ásan. Náš prostor se nachází ve stavu dukha – ve špatném místě, neklidném, nepříjemném a trpícím. Ásana sama o sobě vyvolá reakci – přijde dech – pránajáma – očista, ve které se zbavíme nechtěného a vytvoříme si nový prostor pro to, co chceme.

Zpřítomnění, vědomí sama sebe – může se zdát děsivé pro člověka, kterému není dobře – sledovat se, být sledován lektorem. Postupným "přidáváním jógy" se ale věci mění. Přítomnost je z čista jasna vysvobození. Tělo se prokrvuje, nabírá dech a to doslova. Přichází příjemný adrenalin.

Nemohu poskytnout přesný předpis jak a co dělat, kde se najít, ale mohu klidně pronést, že v tomto případě ásanou, ano, je dobré začít. Použiji-li slovo usebrat se – představím si prvotně význam ve smyslu dát zpět do jednoduché jednoty - o to je v panice důležité usilovat. Usebrat se. Asi není náhodou, že mi toto slovo evokuje dhjánu - meditaci, která je sedmou cestou Rádžajógy. Kam nás prostocviky zavedou dál, je jen na nás. Jistě nás zprvu zklidní v té roztěkanosti, zastaví úzkostné vibrace kolem našeho těla a naší mysli.

Postoupili jsme dál. Přichází úleva a Paní Panika ustupuje. Uchopujeme jógu.