Očistit se skrze oheň a jít cestou srdce, to mě zajímá

Kdysi se mě někdo zeptal, co považuju v jógové praxi za nejpodstatnější. Odpovědí mě napadlo hned několik: pravidelnost, plná přítomnost, vědomí těla, koncentrace, disciplína, být pohyb... Nějak mě to ale vnitřně neuspokojilo a nad otázkou jsem přemítala dál. Jóga je život, jóga je vnitřní celivost, jóga je mojí vnitřní integrací, jóga je výdech a nádech, jóga je komunikace všeho se vším. Nejpodstatnější je být opravdu při tom, v tom, být jógou. Jak to dokážu?

 Očistit se skrze oheň a jít cestou srdce, to mě zajímá
Autor: 
Iamme Candlewick

Setkala jsem se v životě s učiteli a mistry, kteří mě přiměli být "při tom" skrze tvrdou dřinu. Můj učitel karate nás nechal praktikovat konkrétní pozici tak dlouho, že mi kolikrát vyhrkly slzy. Křičel, byl přísný, musela jsem být naprosto přítomná, neustále ve střehu. Když jsem o několik let později dělala svůj první výcvik jógy v Dharamsale, náš mistr byl podobného ražení. Nechal nás dělat stejnou aštangovou (dynamický styl jógy) sekvenci do padnutí. Kdo to nezvládl, musel výcvik opakovat. Mnoho indických guruů se s tím nemaže: "Nesplníš úkol = vyhodím tě z výcviku." Při některých praktikách moje mysl téměř opustila tělo, jež se ocitlo za hranou vysílení, ale říkala jsem si, že je to tak asi normální, že je to jediný způsob, jak se něco opravdu naučit. Když o tom teď píšu, napadá mě, že prvním takovým učitelem mi byl už můj táta – vždycky věděl, co dělám špatně a cesta k tomu to napravit vedla obykle do nejstrmějšího kopce. Učil mě, že na sobě člověk musí makat, často to v jeho podání byla léčba šokem. Koneckonců jedna z historek o mistru Oshovi praví, že na otázku žáka "Mistře, kdy přijde osvícení?" odpověděl tak, že ho vyhodil z okna domu, skočil mu na hruď a zeptal se: "Už přišlo?"

Pak jsem potkala Radasi, svou první jógovou učitelku, která to má jinak, učí srdcem, je laskavá i důsledná, dává prostor ne příkazy. Teprve v tomto bodě mi došlo, že všichni mí dosavadní učitelé byli, jak s Bárou Hu interně říkáme, "manipúráci" (manipúr je třetí čakra), jednoduše řečeno, že předávali nauku skrze oheň, jež je živlem třetí čakry, skrze vůli, disciplínu, přísnost, jasně definované hranice. Došlo mi, že učitele, který učí srdcem, opravdu potřebuju, ale že jsem k té vnitřní potřebě musela dojít skrze řadu učitelů velmi přísných až extrémních. Kdybych potkala Radasi dřív, myslím, že bych její přístup nedocenila – potřebovala jsem nejdřív zkrotit svůj vnitřní oheň. Momentálně bych na otázku, co je pro mě v jógové praxi nejdůležitější, odpověděla: očistit se skrze oheň a jít cestou srdce.

V jógových sútrách (sbírka aforismů sepsaných Patanžalím př.n.l) je zmínka o tom, že ásany (jógové pozice) zaměřené na práci se třetí čakrou jsou nejdůležitější a je jich proto v jógovém systému nejvíc. To jsem se poprvé dozvěděla na svém posledním jógovém výcviku v Indii a uvědomila si, že to tak skutečně je. Musíme v sobě nejdříve rozhýbat živelnou energii spodních čaker a zažehnout agni, vnitřní oheň na rovině pupku, aby se energie našeho těla vůbec rozpohybovala. Hrubá matérie těla a naše zdrojová, sexuální energie se na rovině manipúry může transformovat. První tři čakry jsou osobní ve smyslu spojení s naším já, s egem. Čtvrtou čakrou začíná rovina nadosobní, potenciál použít naši osobní vůli k práci s rovinou, která nás přesahuje. Z mojí zkušenosti není však možné bydlet na rovině srdce, pokud jsme neprošli zkouškou našeho vlastního vnitřního ohně, pokud jsme v něm nespálili stínové aspekty múladháry a svádhištány (první a druhá čakra) a to především strach, vinu a na rovině manipúry také vztek a agresi. Oheň stejně jako ego je výborný sluha ale špatný pán, když se v našem těle skrze intenzivní jógovou praxi rozhoří jasným plamenem, jak naložit s jeho silou? Na to mi dala odpověď Radasi skrze svůj přístup k józe, skrze to, že věří, že dřina a neústupnost není jediný způsob, jak se v životě někam posunout, něco se naučit. A skrze tuto zkušenost mě nyní v józe nejvíc zajímá použít transformační sílu ohně ve svém srdci.

Elementem anaháty (čtvrté čakry) a roviny srdce je vaju, vzduch. Vzduch, který nevidíme a přesto jeho přítomnost jasně vnímáme stejně jako přítomnost lásky, která v našem srdci sídlí. Srdce je vzduchem, kyslíkem našeho systému – tím, co nás živí zevnitř, prvním místem, kterým dým našeho vnitřního ohně prochází jako motlitba za transformaci toho, co jsme v ohni spálili i toho, co do našeho života zveme skrze naše záměry. Bydlet v srdci neznamená jenom naučit se mít rád sebe sama a ostatní, na určité rovině to také znamená dotknout se hridaji (srdce) v její duchovní podstatě. Hridaja je vším uvnitř i vně, propojením všeho se vším, je duchovním srdcem, jež máme možnost prožít na rovině ducha i těla. V upanišadách (staroindická literární díla z období př.n.l.) se k tomu praví: "Tak rozlehlá, jako nekonečný prostor kolem nás, je krajina uvnitř lotosu našeho srdce. Tento vnitřní prostor v sobě objímá nebe i zem, oheň i vzduch, slunce i měsíc, blesky i hvězdy. Ať už jsme si toho vědomi či ne, uvnitř našeho srdce je obsaženo vše."

Očista ohněm s Iamme

1. - 3. 7. se na víkendovém retreatu Očista ohněm a cesta srdce můžete těšit na čtyři dvouhodinové lekce jógy s Iamme Candlewick na téma zažehnutí ohně a vědomé přesunutí této energie do srdce.

Tak jak se noříme skrze praxi do krajiny srdce, zakusíme v rámci toho "všeho" pravděpodobně i svou velmi hlubokou vnitřní bolest, alespoň tak znám příběh srdce já. V jedné vizi, kde jsem se znovu dotkla své nejvnitřnější bolesti, se mi zjevil Ježíš. Ptala jsem se ho, jak se to dělá, že člověk zůstane v srdci, příšlo mi v tu chvíli, že se to nedá vydržet, ptala jsem se ho, v čem spočívá ten trik. Ježíš ukázal na svoje srdce, ze kterého šla záře a zároveň bylo omotané v trnové koruně, jako bývá na obrazech. Pak řekl: "To není žádný trik, bolest a láska spolu souvisí. Aby mohla v srdci bydlet láska, musíš si dovolit v srdci prožít bolest. Abys mohla sama bydlet v srdci, musíš v srdci obejmout všechnu svou bolest a přijmout ji." To byl a stále je pro mě objev.

Věřím, že cesta ohně a nekompromisní přísnosti není jedinou cestou k józe, k tomu být jógou. Vidím a zažívám, že takovou cestou může být i zabydlet se v hridaje – v duchovním srdci. Pro mě osobně ale cesta do srdce vedla jednoznačně přes oheň a proto mě v mé současné praxi nejvíce zajímá právě propojování ohnivého pupku a všeobjímajícího prostoru srdce, mezi kterými jak na rovině fyzické (od pupíku do srdce), tak na rovině duchovní (od osobního "já", k "já" nadosobnímu), musíme někdy ujít velmi dlouhou osobní cestu. A to mě zajímá.

Základy fyzického přístupu Iamme tkví v karate, kterému se věnovala v letech 1996-2006. Jógu se učila v Indii a to převážně hatha, ashtaga jógu a tradiční tantru. Má blíže k dynamickým stylům, ale stejně důležitá je pro ní i kultivace vnitřních obsahů praxe. Iamme vystudovala Anglistiku, žila a učila v zahraničí. Jako zpěvačka ráda propojuje jógu a práci s dechem a hlasem.

Kam dál?

 Vivéka artha: jógový učitel, nebo jógový mučitel?
"Učitel - lektor - instruktor jógy - jóga terapeut? Pro někoho slovíčkaření, pro jiného...
 Trojité požehnání
Víte, do čeho je třeba šlápnout, aby vám to přineslo štěstí? Lektorka jógy Iamme...
 Proč nejsem trenérem
Začínají dva víkendy, které mě mají otitulovat trenérem druhé třídy a tak, podle českých...
Čas od času bychom se měli ohlédnout zpět do doby, kdy jsme byli malí a kdy jsme...
Go to top

Nejbližší akce

Pátek, 18. Říjen 2024 - 18:00
Sobota, 9. Listopad 2024 - 9:00