Potřebné papíry k lektorování jógy aneb Proč nejsem trenérem

Ráno vyskakuji z postele rovnou k ranním rituálům. Očista nosních dírek, očista úst sezamovým olejem, sprcha a šálek horké vody. Přecházím ke své jógamatce. Zapaluji svíčku. Usedám a za usrkávání teplé vody s citrónem se zahledím do šera pokoje. Ticho, klid. Nejkrásnější část dne. Pomalu rozhýbávám své tělo. Jemné kroužky, protahování. Prohlubuji svůj dech. Vstávám a mé tělo i mysl pohltí jemná flow. Jemné plynutí, skrze které propluji do celého dne.

 Proč nejsem trenérem
Autor: 
Šárka Konečná

Začínají dva víkendy, které mě mají otitulovat trenérem druhé třídy a tak, podle českých norem, budu moci oficiálně vést lekce jógy. S úsměvem vstupuji do velké posluchárny a těším se, že poznám další milé jogíny. Rozhlížím se. Místnost je plná mužů, kteří se na úzké židličky jeden vedle druhého rozsahem svých ramen a hrudníků nevejdou. A jsou tu také ženy, které svými svaly mohou polovinu mužů zabalit do kapsy. Jsem zmatená. Můj zrak upoutá povědomé tetování na spánku jedné mužské tváře... Jsem tu špatně já, anebo on?! Zalapám po dechu. Vidím třídu plnou boxerů a metrosexuálů s energy drinkem v ruce, vidím jednu jogínku s úhlednou krabičkou rýže a s tenkými hůlkami, zatímco ostatní o přestávce vytahují kuřecí prsa z mastných papírů. Úsměvné. Celá zpocená vytahuji z kabelky sprej šesté čakry pro zklidnění a zahaluji se do příjemné vůně. Ostatní nahlas kašlou. Mír všem bytostem – napadá mě.

Už vím, proč trenérem nejsem

Papíry. Papíry, které jsou důležitou součástí toho, co děláme, nebo toho, co dělat chceme. Pokud na to či ono papír nemáme, činnost provádět nemůžeme. Jako by onen papír měl potvrdit to, že jsme osoba, která má zkušenosti a která ví. Všechny mé prožitky, prodané auto a cesta do ášramu, provztekané chvíle pod prudkým indickým sluncem v pokročilých ásanách a do krve otlačené nárty, na kterých mám dosud jizvy, neutišitelný tok myšlenek, který mi podkopává nohy na cestě za snem, rozklepaný hlas nejen na první lekci před lidmi, okamžiky strachu před prvním vypitým vědrem teplé slané vody při vůbec první kundžal kriji (očistná technika žaludku), slzy, pláč, nátlak, bolest hlavy a chuť se vším skoncovat... Vaše hluboké prožitky na cestě stát se lektorem nikoho nezajímají a namísto toho vás pozvou do dřevěných nepohodlných lavic, spustí před vás velké plátno, zapnou mikrofon a začnou mluvit o tom, jak by měl trenér dle norem vypadat: "Autorita jako osoba, u které nás zajímá, co si o nás onen člověk myslí. Osoba, kterou chci napodobit, které se chci zalíbit. Osoba, kterou musím poslouchat."

Už vím, proč trenérem nejsem – povzdechnu si a zasunu se hlouběji pod lavici.

Intuice namísto titulu

Tento článek není o tom, jak se stát lektorem dle českých směrnic, ale jak se stát člověkem.

"Není možné být vždy hrdinský, ale vždy je možné být lidský." (Goethe)

Dnes apeluji na lektory. Na mnoho lektorů, kterých každým dalším půlrokem přibývá. Na lektory, kteří dostávají onen papír po pár víkendech či měsících a nevědí, co dál. Nevědí, kde začít, jak začít a mnohdy mají pocit, že o józe vědí méně, než když na kurz nastoupili. Je to známý pocit, kterým nejspíše procházel, prochází či bude procházet každý lektor.

Nikdo vás nenaučí, jaké to je, když poprvé usednete do polovičního zkříženého sedu, do sukhásany (v překladu jednoduchá pozice) před skupinu lidí a v první řadě sedí někdo, kdo má nohy propletené do pozice lotosu (tj. padmásana - pokročilejší lotosová pozice zkřížených nohou). Nikdo vám neřekne, jak těžké chvíle to budou. Chvíle, kdy zjistíte, že nevíte nic. Chvíle, kdy se vám stáhne žaludek strachem a trémou. Nikdo vás na tyto chvíle nepřipraví a namísto toho vám řeknou, že po předklonu musí být záklon. Ano, měl by být, ale věřte, že k tomu dojdete i s trochou pozornosti a intuice sami.

Jak tedy začít?

To byla i má otázka, když jsem se před lety vrátila z Indie z prvního učitelského kurzu a má vidina byla nejlépe začít hned. Štěstí přeje začátečníkům, ale úspěch jen vytrvalým – tímto heslem jsem se řídila a řídím se dodnes.

Sami sebou se nestaneme tím, že budeme někoho opisovat. Nebát se být jiný, nebát se být odlišný. Jen to, co vychází ze srdce, může mít opravdovou sílu měnit. Tedy jen to může působit na lidi, kteří na vaše lekce chodí.

Elektromagnetické pole srdce je 5000krát silnější než pole mozku. A my se stále snažíme vše vyřešit hlavou. Hlavou pojmout informace, nejlépe co nejvíc informací a hlavou je také předávat a předat jich zase co nejvíc, aby bylo vidět, že toho hodně víme. Jednou, dříve nebo později, ale pochopíme, že tak to nefunguje. Proto se nemůžeme stát stejným lektorem, jakým je náš učitel. Ani zkopírováním obsahu jeho webu a předložením oněch materiálů lidem, kteří přijdou na naši lekci, se jím nestaneme. A nebude to pouze naše svědomí, které nás bude trápit. Věřme, že lidé poznají, že to, co je psáno na papíře, není naše. Proto mysleme, prociťujme, mluvme a konejme v satje. Tedy v pravdě.

 Proč nejsem trenérem
Autor: 
Šárka Konečná

Selský rozum nad kusem papíru vyhrává

Nesouhlasit nutně s tím, co nám řekl náš učitel, nás dělá bytostí, a nikoliv strojem. Zamyslet se nad tím, proč tomu tak je a zda to funguje v první řadě u nás. Až pak s tím můžeme předstoupit před lidi a zkoušet to s nimi. Až skrze svůj prožitek, nikoliv prožitek svého učitele. Proto více než všechny kurzy, všechny papíry a osvědčení je důležitá vlastní praxe. Vlastní každodenní praxe. Protože i skrze vlastní praxi jsme často došli až k rozhodnutí, že se lektorem vůbec chceme stát. Proto si vzpomeňme na radost, kterou nám jóga přinášela, či snad ještě přináší, a zkusme se vyhnout okamžiku, kdy pro nás jóga bude jen práce, povinnost. V tom případě ji opusťme, protože jedině to je jógové chování. Pak teprve budeme jogínem.

Nechápejme pojmy jako slova bez obsahu. Nemusíme se hned zarputile vyhranit jedním směrem a tvrdit, že tento směr je jediným správným a tradičním. Co je vlastně v dnešní době tradiční? Naopak rozhled, otevření se novým přístupům nám dá značnou dávku svobody, inspirace, a tím ji můžeme předávat i dále. Tím, že se přestaneme škatulkovat, dostáváme možnost ukázat světu, co dřímá v nás samotných.

Jak řekl Charles Bukowski: "Svět patří těm, co se neposerou."

Kam dál?

 Vivéka artha: jógový učitel, nebo jógový mučitel?
"Učitel - lektor - instruktor jógy - jóga terapeut? Pro někoho slovíčkaření, pro jiného...
Věci nějak jsou a věřit tomu, že jsou tak správně, je mnohdy těžkým úkolem. Avšak pokud...
Tvorba svého prostoru je něco jako dítě. Nikoliv však tvorba dítěte. Těšíte se na to,...
 Očistit se skrze oheň a jít cestou srdce, to mě zajímá
Kdysi se mě někdo zeptal, co považuju v jógové praxi za nejpodstatnější. Odpovědí mě...
Go to top

Nejbližší akce

Pátek, 22. Březen 2024 - 14:15
Sobota, 23. Březen 2024 - 10:00
Pátek, 12. Duben 2024 - 14:00