Pravidelnost je v Ashtanga józe nezbytná. Proč?

Ashtanga jóga je často vnímána jako pouhé fyzické cvičení nejspíše z důvodu, že na první pohled jsou viditelné vždy pozice (ásany) a studenti Ashtangy, ze kterých při cvičení nezřídka teče pot proudem. Tento obraz dnes také přiživuje internet a sociální sítě, kde mnozí sdílejí své fotografie rozmanitých pokročilých ásan prováděných na atraktivních místech (nezastírám, že to čas od času také dělám...) – ovšem ásan vytržených z kontextu celé jógové praxe. Laik si potom může vytvořit poměrně nepřesný dojem, ať už v pozitivním či negativním smyslu slova.

Autor: 

Eliška Sluková

Hlavním cílem jógy jsou však její duchovní přínosy. Pravdou samozřejmě je, že praxe jógy (praxe pozic společně s dechem ujjayi, bandhami a drishti) zlepšuje zdraví, sílu, pružnost, odstraňuje stres, napětí a vede k pocitům štěstí. Mohlo by svádět smýšlet o Ashtanze pouze jako o dalším stylu cvičení, ale její skutečné léčivé přínosy pramení z celostního přístupu k tělu a mysli – úzce spolu spojených. Společně s formováním fyzického těla pracují jógové pozice tak, že mění zažité stereotypy v mysli, odstraňují sítě negativních vzorců jednání a myšlenek (samskara), které neustále opakujeme. Učením se nových pohybů a překonáváním tělesné pohodlnosti se i mysl učí pracovat v prospěšnějších vzorcích příspívajícím k dlouhodobě spokojenému životu a klidu. Jóga dává přístup k duchovnímu skrze fyzické. Ásany jsou základním kamenem, na kterém můžeme stavět dál – až když zbudujeme zdravé silné tělo a skrze správné dýchání v pozicích očistíme nervový systém a naučíme se plně soustředit mysl jen na naši praxi, tak teprve potom mají smysl další stupně jógy, tedy dechová, koncentrační nebo meditační cvičení (pranayma, pratyahara, dharana a dhyana).

Nicméně výsledky, ať už na úrovni fyzického těla nebo duchovna, nepřiházejí ihned a zadarmo. Význačným rysem Ashtangy je její praxe šest dní v týdnu a neměnná souslednost pozic v sérii, které se ashtangista právě věnuje.

Pouhé studium filosofických textů nebo sanskrtu na cestě za klidem a uvědoměním nestačí, protože informace sama o sobě není znalostí, která má pro nás nějaký přínos. Je potřeba zažít pravé účinky denní praxe na našem těle a posléze i v životě. Jedině tak je možné zařadit moudrost jógy do každodenního života a poznat sám sebe – skrze sebe. Četba základních jógových textů patří ale k praxi samozřejmě také a každý student se o ni začne postupem času přirozeně zajímat v rámci procesu osobního růstu; stejně tak jako o řízení se morálními principy yamy a niyamy, prvními dvěma stupni jógy podle Patanjaliho Yoga Suter. 

Tradičně se Ashtanga praktikuje v Mysore stylu, kdy každý cvičí v rytmu svého dechu důsledně  pozici po pozici tak, jak jsou za sebou v sérii řazeny. Buď takto cvičí samostatně doma, nebo na lekci s učitelem, který studenty při jejich praxi obchází, individuálně opravuje a dopomáhá do pozic podle jejich možností. Souslednost pozic má svůj význam - "zvládnutí" jedné pozice je propustkou posunout se v sérii dál, až je nakonec student schopen každodenně cvičit sérii celou. Zapamatování pozic také umožňuje obrátit pozornost dovnitř sebe, což je opravdovým cílem jógy, a ne se rozptylovat sledováním učitele a očekáváním "co přijde teď". Praxe se tak posouvá do hlubší úrovně vědomí a my rozvíjíme schopnost naslouchání svému tělua soustředěné mysli. Učíme se také trpělivosti a vytrvalosti při každodenním opakování těch samých pozic (pro nás třeba nepohodlných). Sri K. Pattabhi Jois říkával: "You have to do one asana one thousand times to make it perfect."  (Pro zvládnutí jedné asany je třeba ji provést aslespoň tisíckrát.) A Sharath Jois ho dopňuje: "If you don't have patience, you can't learn yoga." (Bez trpělivosti se nemůžete učit jógu.) Překonáváním překážek na jógové podložce se učíme překonávat překážky i v našem životě.

Požadavek šestidenní praxe rozvíjí určité vnitřní mentální odhodlání potřebné pro posun v rámci jógy. Pokud cvičíme jenom, když je nám to pohodlné nebo když se cítíme dobře, potom je jóga pouhým koníčkem, rozmarem, s kterým začneme nebo ho opustíme podle naší libovůle. Pravá duchovní praxe však nemůže být pouze volnočasovou aktivitou, pokud má být výsledkem uvědomění, vyrovnanost a trvalé štěstí. Je to závazek dělat vše, co je třeba k nazírání věcí tak, jaké opravdu jsou – naše fyzické i mentální limity, strachy či nepohodlí, které je nutné odstranit. Jóga jakožto cesta za změnou k lepšímu tedy nemůže být něco, co si zvolíme v pondělí a ve středu a po zbytek týdne předstíráme, že to neexistuje, jak trefně poznamenává Kino MacGregor v knize The Power of Ashtanga Yoga.

Na čistě fyzické úrovni, čím častěji cvičíme, tím rychleji vidíme výsledky – budování síly, flexibility, vytrvalosti. Pokud navštěvujeme lekce jógy jednou týdně, tak se vystavujeme těm samým každotýdenním útrapám, čelení té samé slabosti, svalové bolesti a dalším omezením, protože nemáme možnost zaznamenat posun možný skrze pravidelnou praxi a každý týden začínáme opět "od nuly".

S denní praxí přichází i určitá fyzická bolest – svaly se zapojují novým způsobem, učíme se novým pohybům a někdy se s úsilím přemlouváme ke cvičení, což také bolí. V józe platí, že akceptace bolesti je nutná na cestě za očistou těla (od ztuhlosti, slabosti) i mysli (zbavování se starých návyků, pohodlnosti, lpění, strachu). Jde o to naučit se čelit věcem tak, jaké jsou – neutéct a nevzdat se, jak nám naše stereotypy v myšlení a zažité vzorce napovídají. U bolesti těla ovšem mluvíme o akceptaci svalové bolesti (namožené svaly, třesení při cvičení); nikdy nesmíme pociťovat a překonávat ostrou bolest v kloubech. Pokud se zraníme, může to být nedostatkem koncentrace, kdy se necháme strhnout tokem myšlenek a nesoustředíme se na naše cvičení, na přítomnost – na pozici, správné dýchání a bandhy; nebo na tělo příliš intenzivně tlačíme a ono nám zraněním vyšle signál, že je potřeba někde ubrat, jít o krok zpátky a reflektovat svou praxi s jistým odstupem.

Jóga sama o sobě není univerzálním lékem na všechno, ani neslibuje zázračné výsledky. Je to praxe na celý život – možná po dlouhé roky nezaznamenáme velké změny. Rozhodně je však lepší pracovat na sobě, započít změnu k lepšímu a radovat se i z maličkostí a dílčích úspěchů, než nečinně proplouvat životem ve vlastní pasivitě, nespokojenosti a trápení. Záleží pouze na nás, jak k praxi jógy přistoupíme a jak hluboko se necháme vést za změnou k lepšímu – i přes všechny překážky, překonávání svého ega a pohodlných zažitých stereotypů, které nás činí ve skutečnosti svázanými.