Vše má svůj význam - realita studia jógy přímo u zdroje
Už druhý měsíc jsem v indickém městě Mysore, kde studuji a praktikuji Aštanga jógu v proslulém KPJAYI (Sri K. Pattabhi Jois Ashtanga Yoga Institute). KPJAYI je shala (jógová škola), kde současná podoba systému Aštanga jógy vznikla. Po smrti zakladatele a populizátora Aštangy na Západě Sri. K. Pattabhi Joise vede shalu od r. 2009 jeho vnuk Sharath Jois. Každoročně se sem sjíždějí davy studentů i učitelů z celého světa, nikde to není blíž ke "zdroji".
V úvodu chci vyjádřit úctu a respekt, které ke svému učiteli cítím. Sharath Jois je výjimečný člověk, jehož osobnost se slovy těžko popisuje – jako by vždy přesně tušil, jaké jsou vaše vnitřní spory a pocity; umí být velice přísný a nekompromisní, ale také milý a vtipný. V Aštanga józe nedošel nikdo dál než on.
Těmito řádky, které píšu přímo z Mysore, bych ráda popsala zdejší realitu, samotné cvičení Aštangy v KPJAYI, ale i další s praxí úzce související záležitosti, se kterými je možné se potýkat. Potýkat se totiž můžete samozřejmě ještě se spoustou dalších věcí mimo shalu, stačí si jen vybrat: organizace cesty, starosti s ubytováním, se spolubydlícími, s lidmi celkově, s jídlem, s nepohodlím, s hmyzem, se zdravím, s klasickými cestovatelskými záležitostmi a různými překvapeními od nevyzpytatelné Indie – ale o tom někdy příště.
Organizace a "shala time"
Pokud se rozhodnete praktikovat v KPJAYI se Sharathem (další možností je praxe s jeho matkou Saraswati, která ale sídlí v jiné budově), je nutné přihlásit se elektronicky tři měsíce před plánovaným pobytem a to k prvnímu dni v měsíci přesně o půlnoci – hraje se o vteřiny, tak velký je zájem tisícovek studentů. Minimální doba studia je jeden měsíc, maximální tři měsíce.
Jak to v shale chodí? Cvičí se tradičně šest dní v týdnu, neděle je volná. Dvě lekce v týdnu jsou vedené (led class) a zbývající čtyři v mysore stylu. Po příjezdu do Mysore se nejdříve v shale registrujete – v kanceláři zaplatíte Sharathovi školné a také obdržíte časový harmonogram vaší praxe. Lekcí je během dne několik, aby se studenti při v sále vystřídali – shala není nafukovací a v jednom měsíci ji navštěvuje až 350 studentů. Led class je rozdělena do tří skupin, z nichž první začíná ve 4:30. Pozor, 4:30 je tzv. shala time, který se zavedl pro dochvilnost, tudíž jde o 4:00 reálného času! Třikrát týdně dopoledne je půlhodina povinného chantingu (zpívání manter) a v sobotu dopoledne mají studenti na programu konferenci, na které Sharath mluví o vybraných tématech souvisejících s jógou a rovněž je zde prostor pro dotazy.
Vlastní postřehy a první paradox
Většina studentů má strach z velmi brzké ranní praxe, já jsem ovšem při registraci dostala pro první měsíc čas mysore lekce vždy v 8:30 shala time. Ve skutečnosti jsem se ale dostala na řadu až okolo 9:00, studentů je opravdu mnoho. Mému cvičení navíc předcházely zhruba 2 hodiny čekání venku před shalou (chtěla jsem se dostat na řadu alespoň v oněch 9:00) a poté další fáze čekání ve vydýchaném předsálí (tělo na tělo, tlačenice, předbíhání, otázky "What's your time?!") na to, než se v samotném sále uvolní místo, tzn. než někdo před vámi ukončí svou praxi a vy si rozbalíte podložku na jeho místo.
Po vstávání o půl šesté a dvou hodinách čekání jsem se tedy dostala k odcvičení hodinu a půl dlouhé série pozic – hlavnímu smyslu pobytu zde. To vše samozřejmě nalačno, první jídlo-snídaně proběhla až v 11 hodin dopoledne. Obzvlášt ze začátku to může činit člověku osobní boj jak s fyzickým tělem (po čekací proceduře chybí energie na samotnou praxi – toužíte se najíst), tak i s duševními procesy (jak se mám soustředit na svoji praxi Aštangy, když se vysílím ještě před ní?!). Praxi jsem často ukončila těsně před chantingem, který jsem (přiznávám se) několikrát vynechala a šla se najíst.
Všechno má svůj význam...
Proč vytrvat a smířit se s tím vším, i když vás možná napadne, zda to máte zapotřebí? Kromě očividných benefitů života s Aštanga jógou, které jogínům zde nemusím vysvětlovat, a praxe přímo se Sharathem, jsou zde pro mě tyto jasné důvody:
Věřím, že všechno má svůj účel a toto může být zkouška ušitá přímo pro naši mysl, která často operuje ve stereotypech, a zároveň výzva pro ego bouřící se vůči nepohodlnostem. Myslím, že je dobré, naučit se přijímat věci tak, jak jsou – obzvlášť věci, které stejně nemůžeme změnit. Neustálým přemítáním nad vlastní domnělou smůlou, trápením se, litováním se ("Proč zase já? Proč to musím mít vždy těžší než ostatní?" apod.) si jen sami v sobě vytváříme vlastní zuřivý boj a zoufalství, které stejně situaci nezmění. Každá životní situace je zde proto, aby nás něčemu přiučila a mnohdy zrcadlí pouze a jen naši vlastní vnitřní "temnou" stránku a to, s čím uvnitř sebe bojujeme; to, co nám překáží v nalezení klidu a spokojenosti. Podobně to funguje také s lidmi, které v životě potkáváme – poskytují nám zrcadlový obraz nás samých. Pokud nám na nich něco vadí, jsou to naše vlastní negativní vzorce myšlení a my si je tak můžeme uvědomit a pracovat s nimi. Co vysíláme, to také přijímáme.
V neposlední řadě vyvstává otázka, zda to k celé praxi v KPJAYI (dokonalá promyšlenost v někdy zdánivě nepromyšleném systému shaly?) a vlastně k učení se józe obecně ruku v ruce nepatří...
Druhý paradox, vedené lekce
Vedené lekce se u mnohých netěší takové oblibě, protože Sharathovo odpočítávání nádechů, výdechů a výdrží v pozicích může být pomalé a opravdu výživné. Já se ale na vedené lekce těšila, moje skupina začínala v sobotu v 7:30 a v pondělí v 6:00 (shala time) – konečně tedy ranní doba. Vedená lekce je navíc zahájena přesně na čas, tedy žádné čekání jako u mysore lekcí. I když ani zde to není úplně bez úskalí (pokud to tedy hodnotíme jako úskalí). Před shalou postává na schodech nedočkavý dav, jehož účastníci se strkají lokty, šlapou po sobě a to jen, aby mohli po otevření dveří zaujmout "lepší" místo v sále (někteří se tedy projevují vskutku jako praví jogíni...).
Které místo je však lepší, když je v závěru stejně podložka na podložce ve vzdálenosti od sebe zhruba jeden centimetr? "Lepší" je přeci jakékoli místo v sále, poněvadž pokud je již naplněn k nepohnutí, tak se cvičí v šatně či před dveřmi na toaletu. Někteří z první ranní skupiny (ve 4:30 shala time) prý čekají na svoje "lepší" místo už od 2:00. O tom se mimochodem přesvědčím během března na vlastní kůži – pro druhý měsíc jsem obdržela ranní jogínské časy a to 6:00 pro mysore lekce i sobotní led class a 4:30 pro pondělní vedenou lekci. Na moje přechozí pozdní časy se přesunou březnoví nováčci.
Během praxe
Pokud jste novými studenty Sharatha, tak nezávisle na tom, zda jste v první, třetí nebo šesté sérii, cvičíte i několik týdnů pouze sérii první. Sharath vás chce poznat a jen on určí, kdy se můžete posunout dál a přidá vám další pozici či "propustku" do další série. Leckdy to může být frustrující – tedy pokud se srovnáváte s druhými ("On nezvládne to a ono, tak proč cvičí druhou sérii a já ne?") Během mysore lekcí jsou v místnosti také Sharathovi asistenti (jím autorizovaní učitelé), kteří taktéž dopomáhají studentům v pozicích. Adjustmenty (asistence v pozicích) se však dostávají především úplným začátečníkům a potom každému v záklonech – tzv. drop-backs. Pokud toužíte po intenzivnějších a častějších adjustmentech, je prý vhodné studovat spíše v shale u Saraswati.
Mysore lekce mají také jednu organizační specialitu – po ukončení série (po urdhva dhanurasaně/drop-backs) se studenti odebírají docvičit závěrečné pozice do šatny, aby se uvolnilo místo v shale pro dalšího příchozího. Taktéž z časových důvodů trvá v led class závěrečná relaxační pozice jen zhruba 20 vteřin - "Go home, take a rest".
Instantní jóga?
Na závěr bych ráda zmínila slova Sharatha, která mají platnost pro všechny praktikanty jógy, a která souvisí se vším výše popsaným. Někteří navštíví shalu jen proto, že je to "cool", pořídí si fotku se Sharathem a vyvěsí ji na Facebook. Proto je možná také cítit trochu odlišný přístup Sharatha k dlouholetý studentům a ke studentům novým. Má zájem o vážné studenty. Nenabízí dnes tolik populární a často velice komerční krátkodobé učitelské tréninky či kurzy, jejichž cílem je obdržet certifikát dokládající, že teď jste se stali tím pravým učitelem jógy nebo zdatným jogínem. Jedině po letech soustavného studia s ním je schopen posoudit, zda můžete předávat Aštangu dál a udělí autorizaci k učení.
Nejdříve je nutné být trpělivým studentem a projít si kus jógové cesty na vlastní kůži, poté je možné učit. Zaplacený "papír" z kurzu vám navíc trvalou rovnováhu, štěstí a klid do života nepřinese – jóga nefunguje jako instantní, rychlý prostředek. Pořád je kam směřovat, cesta je dlouhá. A já už teď vím, že se do Mysore budu ráda každoročně vracet.
Eliška je lektorkou a oddanou praktikantkou ashtanga jógy již několik let, v únoru a březnu 2015 navštívila poprvé indický Mysore a zahájila každoroční studium v Sri K.Pattabhi Jois Ashtanga Yoga Institute se Sharathem Joisem. Zabývá se studiem východních kultur; výživou, funkční medicínou a zdravím (viz eliyoga.com) a životem v souladu s přírodními principy.
Kam dál?
Začínají dva víkendy, které mě mají otitulovat trenérem druhé třídy a tak, podle českých... |
Únor jsem strávila stejně jako loni v jihoindickém Mysore, kde jsem praktikovala ashtanga... |
Když někam směřuji, ať už na večerní lekci jógy, na indické velvyslanectví, na návštěvu k... |
Jóga dává přístup k duchovnímu skrze fyzické. Ásany jsou základním kamenem, na kterém... |
Komentáře
Představujeme
Oblíbená témata
Nejčtenější články
Nahlédněte do studia
Jógoviny do e-mailu
Zvolte si rubriku, která vás baví. Jógoviny vám pošlou e-mailem upozornění na každý nový článek.
Jógová poradna
Nejčtenější v rubrice
SOUTĚŽ: Pro všechny, kdo mají rádi bylinky
Kopírování nebo jiné formy šíření obsahu jsou bez výslovného svolení EuroAge, s.r.o. zakázány.