Bez urážky

Dnešní satsang byl jeden z prvních, zatím jen v malé skupince lidí, než přijede velká skupina z Německa a než začne kurz jógové terapie. Můj učitel mě pobídl, abych začala s prvním bhajantem (druh zpěvu, oslavné písně) Jaya Ganesha. A tak jsem začala. Je to celkem dlouhý zpěv vyjmenovávající božstva a učitele a tak jsem se tu zadrhla, tam přeřekla či jsem si lehce poupravila melodii. Jen pro pořádek - byl to můj první zpěv Jaya Ganeshi. Vždy jej totiž zpívá můj učitel Harilalji po úvodní Bhagavadgítě a meditaci. Uf, dozpíváno. Pak následují další a další písně až se prozpíváme ke konečnému Óm. A přichází prostor pro slovo učitele, pro rozmluvu mezi žáky a guruem.

Síla slova

Harilalji se nejprve zahleděl na malou Gayatri, svou roční dceru, a pak začal mluvit o slově NE a jeho síle. O malých dětech, které neslyší pouze vyslovené slovo - ony jej hlavně cítí. Takže když chceme dítěti něco zakázat, musíme být o významu takového zákazu pevně přesvědčeni my samy. Musíme se rozhodnout, musíme vědět, proč říkáme NE.

Hned si vybavím příklad maminky, která je v obchodě se svým dítětem - to pláče a žadoní o nějakou věc ve vitríně. Maminka asi dvacetkrát zopakuje NE, ale dítě stále žadoní a tak maminka nakonec povolí, řekne ANO a hračku koupí. Byla to její nerozhodnost. Dítě si tedy tuto situaci instinktivně spojí s dalšími chvílemi, kdy opět vycítí slabou vůli maminky - možná z únavy, ale je tam. A tak si to to dítě nese dál. V pubertě půjde o delší noční vycházku, později o auto, o byt...

Neplýtvejme slovem NE jen tak do větru. Naopak jej vždy zvažme a pokud se pro něj rozhodneme, stůjme si za ním. Sílu energie, která se skrývá v našich emocích, Hari přirovnal i k opicím z Keraly - často napadají ženy a děti. Proč? Protože ženy i děti se opic bojí a ony to vycítí. Muži se nebojí, proto na ně nezaútočí. Takhle to funguje.

Autor: 

Šárka Konečná

Když vám někdo řekne o vaší chybě, je to pomoc, ne výtka

Harilalji ke konci sastangu otevřel znovu zpěvník a pak začal znovu recitovat určitou pasáž z Jaya Ganeshi. Byla to ta, kterou jsem pokazila. Ta, která se (dle mého západního pohledu na věc) opravdu nepovedla. Hari opravoval výslovnost a intonaci, vysvělil nám, jak je to správně.

"Vím, že není jednoduché mluvit cizím jazykem. Když chcete něco říci v angličtině a vyslovíte slovíčko trochu jinak, pravděpodobně vám bude druhý rozumět. Nemusí to být perfektní. Vím, že není jednoduché vyjádřit pocity v cizím jazyce. Vyjádřit ukrytou energii za každým slovem, které použijeme. Ale můžeme se pokusit. Pokud recitujeme mantry, které jsou psané v sanskrtu, je důležité vyslovovat je správně. Mantry v sobě skrývají božskou sílu, energii, která má vliv na naše tělo, orgány, na pránické tělo, na mysl. Pokud budeme vyslovovat slova v sanskrtu špatně, tak nebudou mít žádný účinek. Proto je zkoušejme a učme se správnou výslovnost, melodii a zabalme do ní celou mantru. Zejména pro vás, pro učitele jógy, je důležité co děláte a co a jak učíte. Pokud své studenty něco naučíte špatně, je pak těžké odnaučit je to. Jako například Kršna, kdy většina lidí vyslovuje Krišna. A tak je to i s dalšími slovy, které jen mechanicky opakujeme."

Po těchto slovech můj obličej zrudnul. Může za to horký večer, anebo stud? "Pokud vám někdo v Indii řekne, že děláte něco špatně", podíval se na mě Hari, "není to ostuda, není to výtka, je to pomoc. V Indii neexistují chyby," dokončil svou řeč a nechal nás v příjemném zkříženém sedu přemýšlet nad slovy a nad naším západním naprogramováním.

Chceme být perfektní. Už z dětství si neseme touhu být nejlepší, mít samé jedničky, vyhrát. Jakmile se nám něco povede, něco dokážeme, jsme pochváleni. Zkusme se teď zamyslet a vnímat sílu slov, která volíme. Ať už jde o komunikaci se svým či cizím dítětem - už teď se vytváří jeho pozdější vnímání sebe sama, už teď si utváří svůj svět. Většina z nás si svůj svět tvoří neustálou honbou za tím, abychom byli stále lepší a lepší, chtěli víc a víc. Nemáš dost? Nejsi dost dobrý a nezasloužíš si to či ono. Pod věčným tlakem si nedovolíme ani chvilku odpočinku a když nám něco někdo vytkne, sesypeme se. Sesype se nám domeček z karet. S pláčem chceme vše vzdát, anebo naštvaní a uražení odcházíme pryč. Bereme to jako velkou prohru, přestože uslyšíme "já to ale nemyslím zle".

V Indii vám lidé řeknou na rovinu, co děláte špatně, ale hned s vámi ten váš domeček z karet zase postaví. Postaví jej na stabilnějším základu. Smích přihlížejících, který celou situaci doprovází, je srdečný a je myšlen ve smyslu "ty jsi roztomilý", namísto našeho známého posměšného "ty jsi teda blb".