Co člověk zaseje, to také sklízí

Příchod patnácti žen (včetně Meery, ženy mého učitele, která je i se symbolem bindi mezi očima stále Češkou) zvedl v místní restauraci vlnu vzrušení. Po půldenním putování mezi sloní rezervací a poutním místem Guruvajur jsme vyhládly a tak nám stín resturace přišel vhod.

U vstupu jsme si všechny koupily lístek za 70 indických rupií, což představuje necelých 32 Kč. Chtěly jsme se opláchnout, umýt si před jídlem ruce, a tak jsme hned zamířily k umyvadlu uvnitř restaurace, které je právě k hygieně určena, přestože připomíná spíše koryto pro domácí zvířata, jak jej známe z českého venkova.

Autor: 

Šárka Konečná

Poté jsme se usadily, přišlo několik číšníku a rozdělili si práci. Jeden smetl ze stolů zbytky od předchozích strávníků, druhý před každou z nás položil velký palmový list, třetí jej pokropil vodou a čtvrtý svými ne úplně čistými prsty vodu po listu rozetřel a list pak otřepal. Příprava ke stolování je hotová. Další muži chodili s velkými kbelíky a naběračkami a každý měl na starosti servírování část pokrmu, který byl pro tento den připravený. Jeden přinesl rýži, druhý papadam, třetí sambar, pátý pikl, šestý jogurt a sladkou rýži a tak to šlo dále, jen já už přestala počítat.

Jídlo jsme si bohatě zalévaly jogurtem, jelikož i pro ty, které mají rády pálivé, bylo jídlo k nepozření. Jedno sousto do úst a oheň je na střeše. V tomto případě kapky potu na čele a ústa v plamenech. Aby taky ne, když jsme si vybrali restauraci místních a nikoliv hotel na okraji pláže v turistické zóně. Číšníci chodili a chodili a i přes naše zvučné ne nám na talíře kladli další a další jídlo. A když jim připadalo, že si nevíme rady, přišli a jídlo nám podle svých indických chutí smíchali s něčím těžko identifikovatelným a stáli nad námi tak dlouho, než jsme připravené sousto ochutnaly. Zážitek výborný, ale pusa, oči a nos trpěly pod palbou čili papriček. 

Dojedeno, list přeložen, a na závěr ještě sladká rýže vařená v kokosovém mléce (recept v mém článku Indická hostina u vás doma) - byla to opravdu sladká tečka, potřebná pro pohlazení našich chuťových pohárků. 

Důkladná očista

Cestou z výletu zpět do ášramu si pár žen stěžovalo, že od příletu ještě nebyly pořádně na toaletě. Abyste tomu dobře rozuměli, v Indii se s každou skupinkou nakonec téma vždy stočí k vyprazdňování, jelikož dle jógové terapie, ájuruvédy a vlastně také podle životního stylu Indů jde o jeden z nejdůležitějších denních úkonů.

Pokud někdy budete cestovat Indií nočním vlakem, ráno vás jistě probudí směsice zvuků vycházející z těl spolucestujících - ano jde o ty zvuky, kterým člověk popustí uzdu pouze ve chvíli, kdy si pečlivě zkontroluje, že nikdo není v doslechu: tahání hlenu až z paty, vykašlávání, prudké odfrkávání z nosu, kloktání, plivání, až po zvuky doprovázající velkou potřebu. Za těmito zvuky nejspíše spatříte přidřepnuté malé postavy Indů lemující koleje. Jejich ranní očista je opravdu důkladná.

Zdraví podle ájurvédy

Při odpoledním příjezdu zpět do ášramu nás přivítal ájurvédský doktor i se svou přednáškou. Z celé dvouhodinové rozpravy si odnáším jeden důležitý poznatek a to, jak ájurvéda pohlíží na zdravého člověka podle pěti faktorů. Jde o celkem jednoduchý test, který si může udělat každý. Pokud člověk má všech pět následujícch bodů v pořádku, může se těšit dobrému zdraví. Pokud ne, měl by se dle ájurvédy zamyslet:

1. Hlad - musíme cítit hlad ve správné míře a ve správný čas
2. Zažívání - dobré zažívání bez nafouklého břicha, bez plynatosti
3. Vylučování - vylučování stolice ve stejný čas každé ráno, vylučování moče i potu
4. Spánek - usínat vždy ve stejnou dobu, ideálně do 22 hodin
5. Vstávání - vstávat brzy, bez budíku

A bylo naděláno 

Večer před satsangem jsem ležela na posteli a jako datel ťukala prsty do klávesnice počítače, když se náhle ozval z mého břicha ohlušující zvuk, který nevěstil nic dobrého. Ajaj, pomyslela jsem si, ale k pohybu jsem se neměla. Po chvíli se ke zvuku přidala i útrpná křeč. To už jsem nemohla na nic čekat a v předklonu, jak mě svírala tupá bolest, jsem vyrazila přes chodbu na záchod. Naštěstí byla toaleta volná. Jen co jsem dosedla, spustila se lavina, která i přes mé snahy nešla zastavit. A bylo naděláno. Doslova. 

Za pár minut mě čekal společný sastang, jenže já záchod ne a ne opustit. Co teď? Popadla mě panika při představě, jak na mě celá skupina čeká, zatímco já dřepím na toaletě. Sebrala jsem tedy odvahu a odlepila jsem se od záchodové mísy. Naštěstí žádná pohroma během satsangu nepřišla. Samosebou se objevily otázky, proč jsem přišla později, a tak jsem odpověděla popravdě. "Ježiš, to bude z té restaurace, já říkala, že tam nemáme chodit!", vykřikla úzkostlivě jedna z žen.

Autor: 

Šárka Konečná

Zákon padajícího…

Další den na ranní pránajámu nepřišla jedna žena z naší skupinky. Později jsem ji zahlédla, jak se s bledým obličejem opírá o chladnou zeď ášramu. Co se děje, jsem se ptát nemusela. Byla to stejná žena, která do teď trpěla zácpou, a která předchozího dne vyjekla nad představou, že jsme všechny chytly nějaké bacily v restauraci. Žena teď vypadala značně dehydrovaně. K jejímu rozčarování jsem jí ale řekla, že moje večerní potíže měly jinou příčinu, než špatnou hygienu v místní restauraci. Z její tváře šlo vyčíst jakési "aha" a jako mávnutím kouzelného proutku se jí náhle vrátila i barva do obličeje. Odešla zamyšlená, ale hlavně po svých.

Takto to chodí. Co člověk zaseje, to také sklízí. Co člověk vytvoří ve své mysli, to se také stane. Ať už je to neschopnost dojít si na záchod kvůli časovému posunu, kvůli odlišné stravě či zažívacím potížím z indické restaurace. Všechno je to v hlavě, přátelé.