Co je na první pohled špatné, může nakonec být nejlepší školou

Po týdnech zodpovědnosti, plánování a organizace jsem se na poslední týden pobytu v Indii moc těšila - přesunuly jsme se totiž do Varkaly, turistické části Indie. Varkala je podle turistických průvodců jedno z takzvaných "must see" (tj. musíš vidět) indických míst. Člověk si tady může obléknout bikiny a vystavit tělo slunci (a také místním zvědavcům, kteří každé ráno přijíždí okukovat polonahé ženy, jak jsem později zjistila). Pod nos vám tady přinášejí chlazené kokosy a servírují kvalitní kávu. Je ale opravdu tohle místo rájem na zemi? Se šibalským úsměvem to zmínil můj učitel poslední večer před odjezdem.

Autor: 

Šárka Konečná

Po strastiplné jízdě vlakem (podrobně ji popisuji v předchozím blogu Kdo nenaskočí, ten nejede) jsme vystoupily na sluncem rozpálenou nádražní plochu. Promočené vlastním potem a ufuněné pod tíhou zavazadel jsme se rozhlédly kolem. Všem nám sklouzl pohled na odhalená nejen lýtka, stehna, ale i části zadnic posedávájících žen. Kolem bylo více světlých hlav, než tmavých tváří. Jsme ještě stále v Indii? Zmateně jsme se rozhlížely a vzpomínaly na cestu nesprávným vlakem z předchozího dne. Byl druhý pokus opravdu správný? Nenastoupily jsme opět do špatného vlaku? V tom, že jsme doputovaly správně, nás utvrdil až mávající Gopáldží, 73letý pomocník Šivananda ášramu, který k nám čiperně doběhl. Velká zrezivělá cedule s nápisem Varkala nad našimi hlavami jej v ještě podpořila. Chuť otočit se, nikoliv na podpadku, ale na ztvrdlé patě (po týdnech chůze na boso) a vrátit se do klidného ášramu na břehu Arabskémo moře, byla znatelná ze všech párů unavených očí.

Jóga v denním životě není jen systém dle učení Paramhanse svámího Mahéšvaránandy, ale také holý fakt. Jóga nekončí srolováním jógamatky, ani ukončením lekce, ani zavřením dveří studia, ani opuštěním bran ášramu. Popravdě, tady jóga teprve začíná.

Jogínky, káva a toaleta

Další den ráno jsem se probudila na měkké matraci s tváří zabořenou do měkkého polštáře. Následovala sprcha, která k mému nemilému překvapení ve svých vodních trubkách skýtala vodu teplou. Pak už jsme všechny vyběhly vstříc rannímu programu Šivananda ášramu, jehož součástí jsme se staly na následujících pět dní.

Ranní praxe zde začíná půlhodinovou tichou meditací a pokračuje zpěvem oslavné písně Jaya Ganéša, recitací Šanti mantry a mantry Guru stotram. Pokračuje se výkladem obsahu jednoho úseku dlouhé Šanti mantry z úst svamidžího, svou dynamikou postupuje k Áratí, k rituálu světla přinášejícího moudrost do našich životů a reprezentujícího, svým ohněm, zničení ega. Po hodině a půl je konečně čas na ranní indický čaj slazený hnědým cukrem. Po čaji následuje lekce klasické hatha jógy ve stylu šivanandovského diktování. V 10 hodin máme odcvičeno a hurá na brunch, tedy jídlo servírující se mezi časem snídaně a oběda.

První dopoledne uteklo rychle. zastavila jsem se vlastně až kolem dvanácté hodiny, kdy jsem si uvědomila, že jsem si od rozbřesku nestihla dojít ani na toaletu. Ranní rituál nutných potřeb, na který si v ášramu v Arsha józe zvykl snad každý, nebyl dnes naplněn. Tedy, nazývejme věci pravými jmény - nebyl vyprázdněn. Co teď? Ajurvédské bylinky? Nikoliv. Pořádná káva. To už nás intuice zavádí na první podívanou po varkalské promenádě - do Coffee Temple (chrám kávy).

Autor: 

Šárka Konečná

Neulpívat na svých představách a přesvědčení

Často to, co se nám jeví jako něco špatného, je tím nejlepším učitelem. Mnohokrát jsem si tuto myšlenku potvrdila a potvrzuji i dnes, v ruchu střetávání různých národností a povah v turistické kavárně, kde se snažím sepsat pár smysluplných řádků. Na první pohled by se mohlo zdát, že je toto místo daleko od klidného ášramu a jógy. Ale vlastně zde je prostor pro opravdovou jógu - i pod tíhou slov, která se linou od sousedních stolečků, i pod tíhou hlasité indické muziky, která se line z nekvalitních reproduktorů a v níž se neustále opakuje Namah Šivája...

Když tak člověk sedí v kavárně, něco píše či je zabrán do rozhovoru, a pak vzhlédne, na první dobrou může být lehce zmaten, zda se nachází v Indii, anebo v některém evropském letovisku. Všechna velká města a turistická místa světa jsou víceméně stejná. Z těchto míst se člověk bohužel nemůže dozvědět více o kultuře, o tradicích, o životě místních. V těchto místech vás všichni oslovují stejně a nabízejí to samé. Kolikrát jsem se podivovala nad nabídkou pouličních prodejců v jednom státě a nad nabídkou toho samého i na Staroměstském náměstí v Praze. Proč tedy jezdit až do Indie? Slunce je stejně žluté, moře je teplé, písek horký, káva dobrá a pec na pizzu také nechybí. Opět se rozhlížím a přihlížím divadelnímu představení kolem. Lidé do Indie často jezdí za jógou. Její nabídka je zde široká, jen co je pravda. Každá větší tabule nabízí lekce jógy nejen v angličtině, na lekci hatha jógy lákají nadpisy i v azbuce. Lektoři jsou ale evropští učitelé, kteří znají pouze anglické názvy pozic a do sekvencí je řadí bez většího rozmyslu. Cvičícími jsou lidé, kteří se o jógu zajímají spíše z "fashion" pohledu, nikoliv z pohledu její definice "Jóga je schopnost uklidnit naší mysl" (Manah praśamana upalyah yoga).

Místo odpočinku? Nikoliv

Zdrcené tváře žen po prvních dnech ve Varkale, v místě odpočinku, jak slibují průvodci hotelovými resorty, mi jsou jasným potvrzením. Jaký byl váš relaxační den? Ptám se, i když znám odpověď. Volný program, nákupy, opalování, zákusky a internet, to vše dá zabrat, že? A z tváří mohu vyčíst jen tichý souhlas. Kdo by to byl řekl - pousměji se - že to bude taková fuška.

Nástrahy

Poslední týden našeho pobytu Incredible India je týdnem vlastní praxe svadhjáji, sebeanalýzy a zjištění, zda se necháme polapit nástrahami, které na nás vyskakují v podobě neodbytných prodejců ze Severní Indie. Jeden se k nám přihrnul s malým dítětem v náruči, slibuje good price (dobrou cenu) a podporuje to slovním nátlakem "You are my first custemer today" (jste dnes můj první zákazník)...

"Chybí mi spiritualita," slyším z úst žen. Ptám se, jaká spiritualita? Pokud je člověk spirituální, dokáže nalézt spiritualitu ve všem. Dokáže každou životní zkoušku, tedy i naléhání ukřičených prodejců a chtíč vlastní mysli, využít ke spirituálnímu růstu. Dokáže i za nákupem rohlíků v českém supermarketu vidět něco víc než jen nutnou službu rodině. A právě tento přístup, přístup jógový a spirituální, by si měl člověk z pobytu v ášramu přivézt domů. Nejen krabice levnějších zubních past, nespočet šátků, kalhot a triček se vzorem Om..

Spasí třicet meditujících jogínů svět? Ano

Nastal čas večerní meditace pod střechou z palmové kůry, na vysokém Šivananda ášramu. Po dni hluku mezi lidmi tvářícími se přinejmenším jako osvícený Budha, mezi znatelnými pokusy o shození ega toho druhého, jsem se na oázu klidu v tiché meditaci vysoko nad stánky a předesignovanými resorty v okolí ášramu hodně těšila. Přibližně třicet jogínů usedlo do meditačního sedu a svámí započal večerní satsang zpěvem Om. Nechávali jsme jej doznít ve svých srdcích do naprostého ticha, kdy samotná vibrace šimrala uvnitř i vně našeho těla. Přišel takový ten pocit "ano, to je přesně ono". Toto je ánanda, neboli blaženost.

Pocit blaženosti vydržel dalších pět minut, než se odněkud zezdola začala ozávat prudká hádka a výměna názorů mezi ženou a mužem, kteří někde pod ášramem bydlí. Hádka se nesla po zdech budovy a zachytila nás ve zkřížených sedech. To jsem si povzdychla a zmatené myšlenky přemítající o celém dni, běhající od jednoho stánku k druhému a analyzující, kde mají levnější mosazné Om, se rozeběhly do všech směrů a tvarů. Tichá meditace je u konce a má mysl je opět lapena.

Má to vůbec cenu? Sedět zde společně a snažit se o utišení mysli? Co takhle využít čas strávený ve zkříženém sedu ke přemýšlení nad otázkou, jak si pěkně po indicku vybavit byt? Co ještě koupit a komu co přivést? Stát se turistickým jogujícím, nikoliv jogínem? Odpověď zní: Ano, smysl to má a to dalekosáhlý.

Autor: 

Šárka Konečná

Pláténko a kuličky

Představme si pláténko napnuté ani příliš, ani málo a skleněné kuličky, se kterými jsme si jako malé děti hrály, či si s nimi hráli naši rodiče. Duhové skleněné kuličky představují nás, osoby, a pláténko představuje svět, ve kterém žijeme. Pokud budou po pláténku meditující kuličky různě rozmístěné, možná se nic velkého nestane. Pokud se však ony kuličky budou soustředit do jednoho místa, začnou vytvářet sílu, v tomto kontextu tíhu, a látka se bude v jednom místě "snižovat", díky váze kuliček půjde směrem dolů. Na okolní kuličky, lidi, bude mít tento pohyb směrem dovnitř chtě nechtě vliv také. Přidají se a sklouznou s ostatními. A tak se jednoho dne možná přidají i oni hluční sousedi.

Je to jen na vás

Na konci dne jsme předčítali přání svámího Šivanandy shlukující se do jedné modlitby. V jedné své části mluví o nepodléhání vlivům chtíče. Na tuto praxi jsme už ale sami. Učitel nám nemůže stát celý den za zády.

Cestou na pokoj potkala jedna z žen muže, v části, kde jsme byly ubytované i my. Na stolečku před ním ležel český pas a tak ho s radostí pozdravila zvučným ahoj. Muž si cosi ve smyslu pozdravu zamumlal pod vousy a nevěnoval ženě větší pozornost. O pár chvil se ale zvedl a zdvořile došel až k ní a představil se. Žena z naší skupiny vesele odpověděla: "Je nás tady víc - skupinka patnácti žen z Česka." Na to mladý muž procedil skrze zuby: "Už jsem syšel."

A tak se možná jeho sen o úprku do tichého ášramu na první pohled nezdařil. To, jestli je ale opravdu jogínem a dokáže najít klid i podle další z definic jógy, je už jen na něm.