Dokonalost, kterou hledáme skrze ásanovou praxi

První ásanová lekce probíhala na břehu arabského moře v českém jazyce se spoustou jemných slovních nuancí. Ach, jak jsem si to mohla krásně užít. Při závěrečné relaxaci skupinka žen spokojeně oddychovala. Z místa, kde jsem ve zkříženém sedu seděla, jsem se s upřeným pohledem do barevné indické krajiny nechala odnést do doby, kdy jsem zde byla na učitelském kurzu. Tehdy jsem se totiž přesně tímto směrem dívala naposled.

Autor: 

Šárka Konečná

Před pár roky jsem usedla na lektorský stupínek a rozklepaným hlasem jsem vyzvala přítomné jogíny lámavou angličtinou k lehu na zádech. Toho dne jsem měla svou první lekci nejen v angličtině, nejen v Indii, ale vlastně v celém mém životě. A měla jsem připravený tahák - papírek, kde jsem měla slovo od slova napsáno, co mám říkat. Vstup do ásany, výstup z ásany, název ásany, řazení ásan, čas strávený v ásaně, délka relaxace, pravá noha, levá noha, malíček u ruky... Ušmudlaný list papíru, který jsem si pilně připravovala tři předešlé dny na prudkém poledním slunci na střeše ášramu. Bylo to jediné místo, kde mě mé německé kolegyně neslyšely a já se mohla svou lekci učit nazpaměť. Snažila jsem si zapamatovat přesně to, co jsem chtěla říct a pro jistotu jsem si onen tahák vložila do zadní kapsy bílých kalhot, v kterých bylo dle ášramového pravidla nařízeno lektorovat.

Vzpomínám si, jak jsem přibližně v polovině oné lekce ztratila nit - chvíle výpadku, úplné okno. Na pokraji beznadějného šílenství jsem upřela bezradný pohled přesně stejným směrem, jakým jej upírám dnes. Jen s tím rozdílem, že dnes se již nebojím. Nebojím se chyby a nebojím se toho, že se nebudu lidem zdát dokonalá. Že se nebudu sama sobě zdát dokonalá.

Dnes si mohu pohrávat se slovy, s hlasem, s vyjádřením samotným. Dnes mohu při každém pohybu, který vede tělo do ásany, a při každé ásaně, nechat povolenou uzdu své představě, spojit ji se zkušenostmi a nechat volně plynout slova, která mě v danou chvíli napadají. Slova, skrze která se snažím lidem na lekci přiblížit či nabídnout to, co by v pozici mohli vnímat, jak by se v pozici mohli lépe "zabydlet", co kde protáhnout či naopak stáhnout, aby došli k nejlepšímu výsledku - nejen na oko viditelnému, tedy prostřednictvím dobře nastavené pozice, ale také k hlubšímu výslednému prožitku. Dnes mohu vytvářet pohádkové příběhy, které provází celou lekci. 

Pravý opak

Dalšího rána jsme vstávaly dříve než jindy, jelikož nás místní lidé pozvali na lekci jógy v jejich rodném jazyce s příměsí angličtiny. Když jsem se zaradovala z nadcházející lekce, právě jsme stály na značkách a velké hodiny vedle obrazu bohyně moudrosti Sarasvatí ukazovaly za pět minut šest. Vzkvétající radost byla dvojího důvodu. Jednak proto, jak pěkně jsme se do naplněné jóga shaly vešly, a pak také proto, že mohu být chvilku také vedena namísto, abych sama lekci vedla.

Snad každý lektor mi potvrdí, že jít na lekci jógy, kterou vede někdo jiný, je balzám na jógovou duši. Stejně jako kuchařka si nejvíce pochutná na jidle, které sama nevařila. Hudba z nedalekého chrámu nám dala znamení, že právě odbyla šestá hodina ranní a lekce pod vedením indického mládence začala. Zavřela jsem oči a ponořila se do hodiny ásan.

Po otevření očí jsem si sama pro sebe lekci shrnula asi takto: Počet slov lze spočítat snadno - 2x nádech, 2x výdech, názvy pozic ze sekvence pozdravů slunce, plus 12 názvů pozic z rišikéšské sestavy. Toť vše. Žádné pomocné manévry, jakými jsou například dotyky a vedení skrze ně správným směrem či hlouběji do oné pozice. I když tento aspekt lze v Indii pochopit jako součást etického kodexu - nedotýkat se opačného pohlaví. Ale nepřišla ani žádná pomocná slova, která by navedla člověka jak do pozice vstoupit a jak z ní vystoupit, na co si dát pozor, co zpevnit, co uvolnit či kde se protáhnout. Pada hastásana , nic víc. Nejspíše by tedy toto sanskrtské slovo, vyjadřující název pozice pro hluboký předklon, mělo obsahovat vše - tedy i onen vstup do pozice a výstup z ní.

Je to tam ale opravdu? Ptala jsem se sama sebe v průběhu lekce a otočila jsem se do pozice ardha matsjendrásany, do pozice polovičního rybáře, neboli skrutu. Stačí vyslovit otázku a dostane se vám odpovědi. Odpovědí mi byl pohled na indického muže vedle mě, shrbeného se znatelným napětím v oblasti ramen a v takovém záklonu v oblasti krčních obratlů, až jsem se bála, že hlavu znovu na své místo nevrátí . Odpovědí mi bylo NE, název pozice neobsahuje celý příběh skrývající se za pozicí.

Možná chceme moc

Nemluvím na svých lekcích příliš? Honila se mi zářící lebkou otázka koncem lekce, po závěrečném dechu kapalabhátý (překlad kapalabhátý zní zářící lebka). Západní člověk je člověk analytický a my, ať chceme či nechceme, západním člověkem jsme. Ale nechceme příliš? V pozicích máme hledat koncentraci, hlubší význam, vnitřní prostor pro dech, pro pránu. V pozicích máme hledat vnitřní chrám. Nastavení třeba i palce u nohy nás ale do oné koncentrace bohužel nedovede. Naopak naši pozornost obrací jiným směrem.

Mytologický příběh pozice Ardha Matsjendrasána

Indie je prošpikována příběhy, které symbolizují a vykreslují různé situace. Můj učitel je jich pln a jak jsem se několikrát přesvědčila, vyprávění je jeho vášní. Téhož večera se stočil satsang k mytologickému příběhu o Šivovi.

Bůh Šiva se provdal za Párvatí. Párvatí byla lidskou bytostí a už jako malá říkala, že si vezme za muže jedině boha Šivu. Když dospěla a rodiče pro ni hledali muže, vždy ho odmítla se slovy, že se provdá za Šivu. Říkali jí, že se nemůže přeci stát ženou Šivy, jelikož on je bůh a ona člověk. Od toho dne, kdy se jí naposled snažili její touhu vymluvit, začala každý večer nad Šivou meditovat. V Indii se traduje, že pokud meditujete nad určitým božstvem, skrze meditaci dosáhnete jeho kvalit. Párvatí meditovala tak dlouho, až se opravdu Šivovu ženou stala.

Autor: 

Šárka Konečná

Když spolu byli již nějaký čas, Párvatí ho na břehu řeky, kde sedávali, požádala, aby jí zasvětil do učení hatha jógy a aby jí vysvětlil, jak lze dosáhnou osvícení. Bůh Šiva je totiž tím, kdo přivedl jógu mezi lidi a Párvatí, jelikož byla stále po jeho boku, z jeho úst často slýchávala, jak toto učení předává dalším. Bůh Šiva jí odpověděl, že to není nic pro ni a že by jí učení přestalo v polovině zajímat. Ale Párvatí s jeho tvrzením nesouhlasila. Chtěla znát pravdu o hatha józe. Domluvili se tedy, že vždy po chvilce bude přitakávat citoslovcem hm, aby bůh Šiva věděl, že jej stále poslouchá. Což ostatně můžete slyšet v rozhovoru mezi Indy dodnes. Parvatí souhlasila.

Šiva se se zavřenýma očima ponořil do zdlouhavého výkladu. Párvatí stále odpovídala oním hm a tak Šiva pokračoval až do konce. Když Šiva po několika hodinách skončil, otevřel oči a spatřil dřímající Párvatí. Stále ale slyšel ono hm. Kdo tedy po celou dobu odpovídal? Podíval se na okraj řeky a uviděl rybu, která zde vyposlechla celé učení a tak jej mohla předávat dále. Do oné ryby se poté Šiva reinkarnoval a tak se učení předávalo dále i skrze rybáře. Pozice Ardha Matjendrásany je spojena s tímto příběhem jako symbol vyššího vědomí, skrze kterou se v pozici může stočit pozornost do oblasti mezi obočím, do adžňa čakry, do onoho vyššího vědomí. A tak jej v Indii také stáčí a vlastně i ásanu učí.

Dokonalost, kterou hledáme v dokonalých pozicích, dokonalost, kterou Indové hledají v dokonale čisté a koncentrované mysli. Rozdíl vně a uvnitř. A tak se tento přístup snažím propojovat. Ani moc, ani málo. Ani černá, ani bílá.