Jak se staví sen - jógové studio

Že sen se opravdu stává skutečností jsem pochopila ve chvíli, kdy přítel namířil prst na obrazovku laptopu, nahnul se přes mé rameno, přes které pokukoval u páteční dlouhé večeře, a dychtivě blížící se k monitoru s plnou pusou pronesl: "Podívej, to je ono!" A oba jsme věděli, že ono to je!

Čím více se blížíte snu, tím více se Osobní příběh stává pravým důvodem života. (Paulo Coelho)

Autor: 

Šárka Konečná

Nepolevit a důvěřovat

I když se mnohdy zdá, že je člověk na pokraji sil. I když se zdá, že je vše marné. I když se zdá, že sám člověk je marný. Když strach stojí jako vztyčený sloup v cestě, když jsou překážkové tratě náročnější a náročnější, když se vším chceme praštit a vrátit se za pult recepce, k práci, která nás nenaplňovala, která ale byla místem, jenž nás mohlo schovávat před okolním světem a před strachem projevit se. I když toto všechno na své cestě potkáváme, je důležité mít stále na paměti dvě slova: Nepolevit a důvěřovat. Nepolevila jsem a důvěřovala jsem.

Můj život, má Jógovna

Když mi jóga vstoupila do života, od samého začátku jsem věděla, že nechci být pouze lektorkou utíkající na lekci a po lekci zavírající dveře propůjčeného studia a s čistou hlavou a dostatečným odstupem od lidí odcházející zpět domů. Chtěla jsem být inspirací. Mít možnost onu inspiraci předávat. A tak ještě před tím, než jsem se poprvé postavila s třesoucími se nohami jako vystrašený ratlík před jógující připravené na značkách v prvním jógovém studiu, název zastřešující onu myšlenku inspirace byl dávno na světě. Jógovna, slovo hezké a české, vzniklo jednoho večera, kdy jsme s přítelem seděli vmáčknuti v našem prvním bytě, v malinké vaně uprostřed sídliště v umakartové koupelně pohrávající si s myšlenkou budoucnosti. Jógovna, slovo které popsalo celou myšlenku.

A tak, když jsem prodala auto a odcestovala do indického ášramu, Jógovna byla stále se mnou. Bylo to prozatím místo uvnitř mého těla, jakýsi chrám a tichá svatině, ke které jsem se každý večer plačící a plná strachu vracela a snažila se v ní najít chvilku ticha a klidu. Jógovna, která se se mnou vrátila o podstatný kus odhodlanější a která se mnou byla i ve chvílích onoho nástupu před partu jógujících. Jógovna nakonec zastřešila všechny mé aktivity s jógou spojené. Jógovna byla tedy do této doby jen název prostoru, který jsme si každý vytvářeli sami a přesto spolu. Vnitřní prostor, vnitřní chrám, jenž vlastní každý. A jak na cestě jógy postupujeme od hrubého k jemnému, tedy od chápání světa jako hmotu, od chápání těla jako hmotu, k pochopení toho jemného a neviditelného, co stojí za celým vesmírem, s Jógovnou se to má naopak. Prvotní myšlenka jemného charakteru, pouhá energie se přeměňuje do hmotné a hrubé podoby. Jedno má ale Jógovna stále společné... Bylo, je a bude to místo, skrze které bych vždy chtěla vyjadřovat své myšlenky a způsob mé práce, místo které má příběh.

A tak rozhodnutí, které jednoho dne přišlo, a to zhmotnit Jógovnu, bylo na stole a my plni nadšení s rozzářenou tváří před ním.

Je to tady - pomyslela jsem si a snad i nahlas zavýskla. To jsem ale nečekala, jaký kolotoč událostí se kolem celého vybudování Jógovny seběhne. A to jsme teprve na začátku - upřímně se plná zvědavosti raduji.

Nadšení nezná únavu. (Sri Chinmoy)

Jak to celé začalo?

Všichni, jenž znají mé články a možná i osobu samotnou, vědí, že ukrývající se příběh za tím celým nápadem je obyčejná holka, která jednoho dne prodala auto a odcestovala do ášramu studovat jógovou terapii. Zde příběh, jak by se mohlo zdát, ale nekončí. Zde celý příběh začíná.

A tak bychom tento blog, který právě pootevírám a připravuji pro vás jako nakouknutí do života běžné moderní jogínky nežijící ani z prány a ani o chlebu a vodě, mohli nazvat jako blog, jenž pokračuje z Indie nohama na zem a to rovnou na studenou podlahu úřadu.

Stačí si přát či je potřeba jít štěstí naproti?

Nemusím být matematik, abych sečtla pět a pět a zjistila, že z výdělku coby lektor jógy nemohu našetřit na potřebnou finanční injekci, která byla dle našich propočtů nutná pro rekonstrukci a start celého projektu bez velkých kompromisů, které by ze snu udělaly jen něco tak na půl. Naše rozhodnutí bylo jasně definováno - vybudovat Jógovnu jako místo, které má příběh s duší, nikoliv stůj co stůj jakékoliv další jógové studio v řadě, spíchnuté na koleni. A tak bylo jasné, že zde není prostor pro velké kompromisy a tudíž pár korun na účtu nesplňovalo naši představu.

Zavřít oči a vizualizovat si, jak otevíráme dveře studia prvnímu jogínovi či nechat oči pěkně dokořán, abychom nezakopli a ono štěstí nepřehlédli? Otevřené oči to jistí - usoudila jsem a nechala jsem je doslova dokořán, jak jsem samým štěstím nemohla ani spát.

Materiální jogín

Běh událostí se za posledních pár dní od rozhodnutí "pojďme tomu naproti" seběhl opravdu rychle. První otázka, která padla, se týkala financí. A tak mi namísto ranní meditace s pocitem prázdného prostoru někde za čelem běhala před očima čísla, jako bych se ocitla v Matrixu plném zelených číslic. Čísla, nad nimiž jsem nemohla mávnout rukou se slovy: Nějak to bude. Čísla, která mají tu sílu a schopnost přiblížit mě o další podstatný kus ke splnění snu ve formě zhmotněné Jógovny, i když, jak mě učil můj učitel v Indii, správný jogín by se měl od hmotného a materiálního světa naopak oprostit. Čísla, jenž mi coby jogínovi plnící měsíce karma jógy, činnosti bez nároku na odměnu v indickém ášramu, nic neříkala.

Naštěstí víme, že vše se ve dvou lépe táhne, a tak přítel, jenž stojí za mými zády po celou dobu od onoho prodeje auta, vytočil jedno důležité číslo na mobilním telefonu a druhý den mi slavnostně potvrdil, že celý úvěr vezme na své jméno. Tedy prozatím jeho žádost.

A tak jsme žádali, propočítávali, dokládali vše potřebné a dle mého názoru i nepotřebné, než zavolala milá paní z banky, aby nás upozornila na důležitý krok z jejich strany, a to nacenit hmotný statek, jenž vlastní přítel na Moravě. Nuže dobrá. Pro jistotu jeden telefonát starším prarodičům žijícím v onom baráku, aby měli o příchodu naškrobeného úředníka ponětí. Úkoly rozděleny a teď jen čekat - lehce nervózně jsem se nad tím vším, co mi poslední dny přichystaly, usmála.

Zkouška důvěry

Od chvíle, kdy jsme s mírnou netrpělivostí (alespoň v mém případě) dali všechny podklady do banky a nechali tak pracovat Vesmír, uběhl nejméně týden a žádná zpráva nepřicházela. Že bych přibrala více lekcí? - ptala jsem se sama sebe. Ale ani dalšími lekcemi bych do rozpočtu valnou sumou nepřispěla - zoufala jsem.

"Častěji nás oklame nedůvěra než důvěra." (Jean François Paul de Gondi)

Až onen vytoužený telefonát přišel. Alespoň jsem si to tak myslela, než přítel posunutím prstu po obrazovce telefonu umlčel hlasité vyzvánění a přiblížil jej k uchu. Hned v první chvíli, dle jeho výrazu v obličeji, jsem věděla, že poslové nenesou dobré zprávy.

Jak přišli tam, kam neměli

Na druhém konci sluchátka nebyla ona milá paní z banky, ale maminka přítele volající a nechápající, proč se u ní v ložnici prochází muž v kravatě a lakovaných botách a fotí si ji. Tedy ložnici, nikoliv maminku. A tak překvapení, o kterém jsme se chystali říci až z očí do očí pro případ, kdybychom chtěli použít metodu obejmutí pro utišení ať už vzteku či obav, bylo venku. Museli jsme s pravdou ven i za cenu, že necháme zastavit rodičům barák. Naštěstí zástava celého rodinného majetku nakonec nebyla nutná.

Autor: 

Šárka Konečná

Zkouška důvěry po druhé, po třetí, po čtvrté...

Ukázalo se, že chyba byla na straně banky, tedy odhadce, který si spletl z neznámého důvodu dům a tak se celá taškařice s papíry a s naceněním domku dala do běhu znovu a mě nezbývalo nic jiného, než opět důvěřovat.

"Budete dostávat lekce. Jste ve stálé neformální škole zvané život. Každý den budete mít v této škole příležitost učit se. Lekce můžete mít rádi a nebo si o nich myslet, že jsou nepodstatné, nebo hloupé." (Svámí Šivananda)

Důležité je mít cíl. A i cesta je cíl.

Plán je jasný. Otevřít v září 2016. A my víme, že je před námi ještě velký kus práce, ale cíl nás žene kupředu. Tak, jako když sedíme ve vlaku, který míří do Dillí. Víme, že vlak do stanice dojede, a tak proč si neužít cestu?

"Když putujeme za svým cílem, všímejme si při tom cesty. Cesta nás učí, jak co nejlépe dorazit do cíle, a obohacuje nás, když po ní kráčíme." (Paulo Colelho)

A tak budujeme. Budujeme Jógovnu, místo které má příběh. A vy se můžete stát součástí příběhu jogínky, která prodala auto a odcestovala do indického ášramu. Vytvořte společně s námi další kapitolu. Stačí alespoň na chvíli podržet palce, abych na úřadě, v lepším případě na paní za přepážkou nezačala zpívat Om Šanti přející jí a celé chladné budově mír v duši a sobě samotné peníze v kapse.

Co nás čeká příště? Jak tato eskapáda pokračuje? Byla půjčka schválená? Byl ten prostor tím prostorem a jak se takový prostor hledá? Jógové humoresky o tom, co se děje po cestě, o prekérních situacích, které ani ostřílený jogín neprobruslí s klidnou hlavou a přátelským úsměvem.

"Když člověk něco chce, celý vesmír se spojí, aby toho dosáhl." (Paulo Coelho)