Kdo je v józe pokročilý?

Ve skupině učitelů jógy, kteří přijeli na kurz jógové terapie, se najdou tací, kteří již od brány volají, že mají advanced (pokročilý) certifikát i tací, kteří pokorně přiznávají, že ještě nezačali po svém učitelském kurzu učit a raději ještě pracují sami na sobě. Skupina je rozmanitá a v tomto duchu se nese celý kurz.

Autor: 

Šárka Konečná

Je mi 25 let a nemůžu říct, že se jógou zabývám celý život. Starší učitelský pár, který hledá spiritualitu po celém světě, mi dal jasně najevo, že jsem mladá. Ty nás nemáš co naučit, nemůžeš nám nic ve svém věku předat. Slova ostrá jako břitva. Slova, která jednoho rána přišla. Z ničeho nic. Po týdnech lekcí, pomoci, snahy. Slova, která zabolí, ač na sobě pracujete a utišujete právě tyto přilnavé tendence. Přiznávám, že jsem se ten den chtěla zavřít ve svém pokoji, posadit se na zem a nechat emocím volný průběh. A přesně to jsem udělala. Posadila jsem se. Zbičovaně. Smutně. Unaveně. Po týdnech bez energie. Nechala jsem volný průtok emocím. Slzám. V tu chvíli přišel můj učitel. Opatrně zaklepal na dveře a čekal, než si utřu slzy a vyzvu ho, aby vstoupil. 

"Člověk může být inteligentní, ale nemusí být moudrý," pravil a posadil se o kus dál na zem. Po krátké odmlce pokračoval: "Jsme zahlceni informacemi. Informace, které hromadíme, nám ale nemusí zajistit moudrost."

Vidím sebe samu před dveřmi našeho bytu na Vinohradech. Vidím, jak se otáčím a běžím nazpět k velké knihovně. Ještě tuto knížku, né, ještě tu jednu tenčí, co když z ní budu něco potřebovat. Jsou pryč ty doby, kdy jsem nemohla vyjít ven bez namalovaných řas. Nyní nemohu vyjít bez knížky, bez více knížek, bez deníku, a kdyby náhodou tak ještě nějaké popsané papíry ze školy v podpaží a pak teprve, stále lehce nervózní, že nemám vše, co potřebuji, vycházím z domu. Možná se v tom někdo poznává.

Vím dost?

Jsme zahlceni informacemi - pravil můj učitel. Z televize. Z internetu. Z rádia. Od lidí kolem. A hledáme další a další. V jednom kuse přilepené prsty na klávesnici telefonu, tabletu, počítače. Miliony a miliony informací proudící každou sekundu. Představme si množství těchto informací, které neustále skrze naše smysly přijímáme. A pak tu je ten pocit, že stále nevíme dost. Pocit, že potřebujeme vědět víc. Jako hrnečku vař. Miluji, jak jsou pohádky moudré a co si z nich můžeme vzít i v dospělosti. Chci ještě a ještě a ještě. Není konec, ani ve chvíli, kdy nejsme schopni množství, natož obsah, pojmout. Jako přetékající hrneček. Tak si můžeme představit přicházející a kupící se informace.

Co s takovými informacemi můžeme dělat? K čemu nám jsou? K ničemu, když nevíme, jak s nimi pracovat. Zahlcená hlava. Chceme být moudrými a myslíme si, že jediná cesta je, přečíst toho co nejvíce, navštívit co nejvíce kurzů, naučit se toho co nejvíce nazpaměť. Není divu, vážení. Vzpomínám na má školská léta, ano, což není tak dávno, vzpomínám na předměty, které jsem si myslela, že v životě nebudu potřebovat. Vzpomínám, jak mi strejda říkával, abych se látku na nadcházející test naučila prostě nazpaměť. Zatni zuby. Nauč se to. Po testu? Znáte ten pocit, kdy po testu nevíte nic? Kdy po maturitě nevíte nic? Tak přesně to se děje s informacemi. Často jsou nepoužitelné.

Jak získáme moudrost? Zeptala jsem se svého učitele. Prožitkem. Zkušeností. To neobejdeme. Na to si nevytvoříme tahák, nenaučíme se to nazpaměť.

Co těmito slovy měl na mysli, jsem pochopila o pár dní později. Začínala hodina ásan jógové terapie na vybrané onemocnění v rámci kurzu. A tento den vedla hodinu právě žena z toho páru, který jsem zmínila v úvodu. Připravili jsme se do sedu na začátek podložky, starší lektorka se posadila na tradiční vyvýšené místo pro učitele, položila před sebe kus popsaného papíru a tvrdým hlasem nás vyzvala, abychom zavřeli oči, a abychom je nejlépe neotevírali po celou dobu lekce. V ten den jsem nebyla na místě lektora a tak jsem pozorně poslouchala a činila tak, jak žena pravila. Hodina začala. Přicházely jasně vyslovené příkazy bez špetky citu, bez jakékoliv variace, i když do zvolené ásany či cviku, podle toho, jak jej popisovala, nešlo vstoupit. Mluvila dále. Nebo spíše diktovala dále.

Už v tu chvíli jsem pochopila, že cviky z jógové terapie, které popisuje, které opravdu jen mechanicky opakuje, sama nejspíše ani nevyzkoušela. Jinak by přece člověk, učitel jógy, musel vědět a cítit, že do onoho úklonu nemůžeme jít s nádechem či se zádrží dechu. Z myšlenek mě vytrhlo náhlé ticho. Zůstala jsem v jedné pozici ukloněná bez dechu a nepřicházelo žádné rozuzlení. Ticho. Nic. Jen nějaký šum. Pootevřela jsem opatrně oči, abych se podívala, zda jsem v pozici nezaspala, či zda mě myšlenky neodnesly někam daleko a já nepřeslechla její slova. Ne. Když jsem otevřela oči, naskytl se mi pohled na její zoufalou tvář, která hledala svůj papír s podrobně popsanými ásanami, s posloupností pozic a s přesným časem relaxace, jak jsem mohla vidět později, když jsem ztracený papír našla při úklidu pod skříňkou. Nejspíše vítr, který foukal silněji než jindy, ten jej odnesl. Ten den byla hodina rychle ukončena šavásanou (závěrečná pozice pro relaxaci). 

Umět procházet situacemi bez naplánování

Ač jde "jen o běžnou denní situaci" či cvičence, kteří chodí na otevřené lekce, nikdy neprožíváme to samé, nikdy nepotkáme ty stejné lidi. Dva lidé můžou vypadat v jedné pozici úplně stejně, ale uvnitř budou úplně jiní. A k tomu, abysme mohli procházet situacemi bez taháku, abychom jako učitelé mohli pracovat bez nakreslených postaviček, aby nás najednou nepřekvapila omezená hybnost ať už cvičence či situace, potřebujeme moudrost. Ne pouze informace.

Neakceptovat něco jen proto, že to řekl guru

A tak jsem měla možnost měsíc pozorovat ty, kteří o sobě každý den hrdě hlásali, že jsou "advance" a ty, kteří se pokorně posadili do zkříženého sedu na ranní pránajámě a následovali ranní praxi. Měla jsem možnost pozorovat, jak člověk "pokročilý v józe" nevydrží sedět ani pět minut bez pohybu. Jak se při meditaci stále škubavě hýbe ze strany na stranu. Jak místo uvolněného nádhi šudhi (střídavý dech), který je podle mě pro začátečníky, provádí anulom viloma (střídavý dech se zádržemi) přidušený a s rudnoucím obličejem v křeči. Hlavně, že dělají pokročilou praxi, že. Měla jsem možnost pozorovat tyto lidi při ásanách, do kterých se chtěli dostat co nejlépe ze všech přes zborcenou páteř či naprosté vybočení v kyčlích. Závěrečnou relaxaci chtěli mít co nejdříve za sebou a tak po krátkých intervalech otevírali oči a pohledem na velké hodiny dávali jasně najevo, že by to už stačilo. Při očistných technikách, které odmítali dělat, při komunikaci s ostatními, při naprostém neakceptování něčeho nového, co vyučoval Harilalji. To vše jsem pozorovala. A za tuto možnost děkuji. Opět, jen kdybych věřila učiteli a nevyzkoušela jsem si to sama, nevypozorovala, ta slova by zůstala jen slovy, jen informacemi.

Možná mi je teprve 25 let, možná nedělám jógu deset let, možná nemám advanced certifikát, ale snažím se to dělat opravdově. Snažím se vše vyzkoušet a pochopit nejdříve na sobě. Snažím se hledat své cesty. Snažím se vzít informace, které mám a změnit je v moudrost. A to zabere čas. A tak zatím budu s pokorou vyučovat to, co vím a budu otevřena všemu novému, co mě může obohatit.

Pár odjíždí bez vytouženého certifikátu jógového terapeuta. Mysleli si, že jej dostanou jen proto, že za kurz zaplatili. A já si z toho měsíce odnáším více, než jsem čekala.

Pochopila jsem pár věcí

Co je karma jóga? Není to jen činnost "zdarma", jak ji na Západě často chápeme. Tak nějak s tímto jsem sem jela i já. Z knížky opravdu nevyčtete zážitek. Když za vámi někdo přijde poté, co jste z celého srdce a co nejlépe odvedli práci, pomoc, a řekne vám, že je to celé špatně. Když jsem třeba od páté hodiny ranní připravovala vodu na denní očistu džala néti, pak podložky na meditaci, do oběda jsem se nezastavila, neustále kontrolujete, aby vše bylo v pořádku, aby kurz probíhal v poklidu, aby lidé byli na místě před příchodem učitele, aby nešlapali na knihy, aby, aby, aby... A mohla bych pokračovat. Chtěla jsem ale jen zlehka přiblížit práci, kterou v ášramu odvádíte. Za kterou nechcete odměnu, dle karma jógy. Nechtít finanční či materiální odměnu v podobě statku je jednoduché. To mi věřte. Ale nechtít letmou pochvalu, vděk, hezké slovo či upřímný úsměv, to už je těžší. O tom se nepíše. Nepíše se o tom, že karma jóga je zbavení se sobectví. Že karma jóga je práce pro druhé bez chtíče odměny i bez slova děkuji. Karma znamená čin. Karma jóga je nejen činnost vnější, to co vykováváme ven, ale i činnost vnitřní, to co vykonáváme uvnitř nás. Tím je náš postoj, myšlenky a laskavost, s jakou práci vykonáváme. Nyní, zbavena alespoň částečného sobectví, chápu co je karma jóga.

Co je moudrost? Pochopila jsem, slovy to nejde vysvětlit. Musíte se to prožít.

Kdo jsem já a jaké jsou mé hodnoty? O tom snad příště, před odjezdem, či na některé z mých lekcí. Protože slova někdy nestačí. A někdy jich je naopak moc.

Na úplný závěr kurzu se objevila věta, jejímž prostřednictvím jeden z praktikantů vysvětloval jógu: Moje pokročilost v józe se nepozná podle další naučené pozice, ale podle toho, jak se chovám k manželce a dětem.

I kdyby měl člověk pokročit o malinký kousek, bude to vždy o mnohem větší kus než u takového člověka, který stagnuje a o své pravdě mluví dogmaticky jako kolovrátek.