Lepenková krabice plná příčin utrpení

Namísto působivého znáčku OM se mi na vysněných klíčích pohupuje kapesní metr. Namísto vybírání mezi měkkou a ještě měkkčí dekou vybírám mezi rovnou či zakulacou baterií umyvadla. Namísto rituálu očišťující prostor a zpěvu manter křičím na dělníky, ať netípají cigarety o starou dřevěnou podlahu, aneb po dovolené rovnýma nohama až na chladnou dlážděnou zem celního úřadu. 

Neodkládat potřebné. Ano, bylo jasné, že některé nezbytné práce kolem vytvoření studia nastanou a já budu mít tendenci vybírat si libé nad nelibým. Tendence, které jsou už staletí popsány ve druhé kapitole Pataňdžaliho Jógasútry jako kléše (pančakléš - pět kléš), tedy překážky.

 Jógový deník
Autor: 
Šárka Konečná
 

V blogových příspěvcích redakce neopravuje pravopis, za gramatiku i stylistiku si ručí každý autor sám.

 

V rubrice Jógové blogy můžete i vy sdílet se čtenáři Jógovin své jógové zážitky. Pokud se chcete přidat, kontaktujte nás na info@jogoviny.cz.

Rága, přilnavost, připoutanost, držení se toho, co je nám příjemné. A druhá, stojící proti ní, dvéša / dviš znamenanící odpor a strach z nepříjemného, potřeba vyhnout se tomu, co se nám nelíbí. Tendence, které znám ze svého učitelského kurzu už z Indie, kdy si na jejich zapamatování můj indický učitel potrpěl. Jedna věc je vrýt si do prchavé paměti jejich složitý sanskrtský název a jejich překlad. Věc druhá je porozumět obsahu. Obsahu, který mě jednoho dne doběhl a který jsem si s kecnutím na zadek a s krupěji potu na čele uvědomila. 

Občas, s rukou na srdci musíme uznt, že spíše často odkládáme to, do čeho se nám nechce a raději se zaměříme na to, co nás baví a co děláme rádi, či alespoň raději. Odkládání nepříjemného hovoru s vedoucím, odsouvání nevyřízené e-mailové schránky plné úkolů, prodlévání s potřebnými papíry, které jsou nutné podat za přepážku toho či onoho úřadu, váhání nad zvednutím telefonu blikajícího na nás neznámým číslem, které  nevěstí žádné milé zprávy. Zkrátka to známe všichni. 

Když jsem byla naposledy v mé milované Indii, v malém obchůdku jsem na spodku police našla zaprášené jógové deníky plné stránek připravených pro vepsání osobních zážitků ať už z meditace, či z "prosté" jízdy indickým autobusem. Deníky, které v rohu každé své stránky ukrývaly malý obrázek pozice a kousek moudra. Tu z Jógasútry, tu z Hatha Jógy Pradípiky. Deníky, které by si přál snad každý jogín. Už v tu chvíli, kdy jsem se zvedala ze všech čtyř, oprašovala si kolena a s blaženým úsměvem spěchala zaplatit indickými rupiemi svůj poklad, jsem si řekla: Až budu mít jednou své studio, takové deníky tam budu také prodávat. 

Znáte to. Bacha na to, co si přejtete. Naštěstí mé přání bylo opravdu krásné. A to vlastní studio, tedy prostor, kterým bych chtěla dále lidi inspirovat a kde bych chtěla nechat volné tvůrčí pole dalším lektorům. A tak se stalo. Po návratu z Indie přišlo zásadní, rychlé a nečekané rozhodhutí. Jdeme do toho! 

Nedávno, když jsem rovnala svůj koutek, kterému příhodně říkám Jóga office, jsem narazila na stoh deníků. Se zatajeným dechem jsem si sedla do velkého křesla a pomalu přiblížila otevřený deník až k nosu, abych mohla nasát vůni Indie. A opravdu. Vůně z otevřených stránek stále sálala. Ten den jsem otevřela deník na straně, která skýtala jedno moudro z Pataňdžaliho Jógasútry: Krijajóga (praktická jóga činů) se provádí dosažením soustředění (samádhi) a oslabení příčin utrpení (kléša). Listovala jsem dál, než můj prst spočinul na stránce s malinkými písmeny říkající mi toto: Přitahování, toužení (rága) je to, co je nám příjemné, co způsobuje potěšení. To je jedna z příčin utrpení. Ten den mi nejspíše dávka mouder nestačila a tak jsem zalistovala do třetice všeho dobrého. Možná tak žádala dovysvětlení. Nechuť, odpuzení, odpor (dvéša) je to, co je nepříjemné, co způsobuje utrpení (duhkha). 

Sice jsem v tu chíli nechápala souvislost mezi tím, co mi chtěji deníky, či cokoliv vyššího nad námi a kolem nás, říci, ale vzpomněla jsem si na slib, který jsem dala sama sobě a sama před sebou onoho horkého dne v indickém obchůdku zpocená až na zadku, ale spokojeně žmoulající úlovek ve formě jógových zápisníků. Vesmír zapracoval, studio se rýsovalo a teď byla řada na mně a splnit tak svůj slib. 

Meera, má drahá přítelkyně a žena mého učitele, naštěstí ještě stále pobývala v ášramu, chystající se na cestu do Evropy a tak na únik před přicházejícími monzuny, které v měsících duben / květen začínají a pomalu pohltí celou Jižní Indii. A tak jsem sesmolila milý mail s požádáním, zda by využila svůj um a tamní jazyk k domluvení koupě několika deníků i do Jógovny. Slovo dalo slovo a za týden se mi Meera ozvala s potěšující zprávou, že i přes spadlé vedení internetu se jí podařilo zkontaktování a domluvení spolupráce mezi neznámým indickým obchůdkem, který bych njespíše už ani nenašla a mezi Jógovnou. Za další týden mi bylo potvrzeno odeslání prvního balíku,a tak jsem netrpělivě čekala, co bude. 

A bylo.. Nadělení, panečku. Čekání na balíček jsem si krátila prací mezi počítačem a vznikem nových webových stránek, mezi schůzkami s lektory, mezi schůzkami s tvůrci různých uměleckých kousků jak na poli originálních legín, tak na poli osobitých futrálů na jógamatku a mezi svými lekcemi, kterých postupně, s přibývajícími povinostmi v Jógovně, začalo ubývat. Až do chvíle, kdy mi místo milého pošťáka přišel mail s ohlášením zásilky na celním úřadě nutné k proclení. Ajaj, tohle budu muset vyřešit, pomyslela jsem si. 

Další dny mě však pohltily úkony jako rezervační systém, bolstry a jógamatky, výběr sprchového koutu, výběr zrcadla, výběr židliček, dokonce i tvar kliky od záchodu, které mi byl zjevně milejší než řešení s celním úřadem. 

Jednoho rána jsem se probudila s kamenem tížícím mě v oblasti žaludku. Veděla jsem, že jsem něco nevyřídila a něco jsem vyřídit měla. Co to však bylo? Nemohla jsem si vzpomenout. Jen ten nepříjemný pocit, který se mě držel celý den až do pozdních hodin, kdy končila má lekce jedním z citátů, který jsem intuitivně nalistovala: "Dílo, které člověk vytváří, není nic jiného než forma deníku." (Pablo Picasso). Ach, deníky! Svitlo mi a pocit stažených vnitřností mi souhlasně potvrdil, že jsem na zprávné stopě.

 Moudro z jógového deníku
Autor: 
Šárka Konečná

Už cestou domů jsem se snažila ve svém chytrém telefonu dočíst, co je potřeba, abych zdárně dostala deníky do svých rukou, potažmo do obchůdku Jógovny. Než jsem se však stačila zaradovat, že jsem došla ke šťasnému konci dlouhého mailu popisujícího vše, co je potřeba říci, doložit a sepsat, s bradou, která mi padla přinejmenším k prsům, jsem si přečetla větu obsahující informaci, že balík je uschován do dne, který byl před dvěmi dny. Tak proto mě už dva dny bolí žaludek, protočila jsem panenky směrem vzůru, jakobych mluvila někam tam nahoru. Někam tam, odkud je snad vše řízeno? Věta, která mě ten večer zastihla v přelidněné tramvaji byla větou, kterou jsem v čase příchozí zprávy s uskladněným balíkem na celním úřadě v textu neviděla. Za to bych bývala dala ruku do ohně, pomyslela jsem si. Ale že by se věta ohlašující termín odeslání zásilky zpět, tedy do Indie, objevila až teď a jen tak? Zasmála jsem se sama nad sebou a nad svými úvahami. 

A tak deníky putovaly. Kam? Do Indie plné silných dešťů, do Keraly, kde nikdo z mých známým už z důvodu monuzunů nebyl. Do Vatanapaly, kde se schovávali před burácejícím nebem jen ti, kteří neměli útočiště napříkald v Evropě, jako můj učitel a jeho žena. Co teď? Vidina mé lepenkové krabice houpající se na rozbouřeném arabském moři nebyla tou, kterou jsem si přála. Ale byla tou, kterou jsem si sama způsobila. Tím, že jsem odkládala nelibé a obracela jsem se k libému. To mi chtělo poselství stránek říci.. 

Na opravdové kamarády se můžeš spolehnout aneb karma jóga za hrob. Meera, ona žena mého indického učitele, zmobilizovala všechny své síly a zkoušela se i přes strhané dráty silnými dešti dovolat do malého mestečka. Tedy těm, kdo měli telefon a tak postavit na nohy skoro půl Indie. Déšť nedéšť. V Indii platí jedno - když je potřeba pomoc, pomáhá se. Možná s myšlenkou na karmový zákon, zákon příčiny a následkuu, kterým je indický lid ovlivněn. Možná se známým rčením jak ty ke mně, tak já k tobě. Jedno je jisté. Společné síly přemoci silné deště vyhrály a po nějakém čase mi přišla vesela zpráva s fotkou promočeného balíku choulícího se někde na zemi indické půdy. Deníky jsou zachráněny!

 Lepenková krabice plná přičit utrpení
Autor: 
Šárka Konečná

Když mi deníky s velkou slávou došly, když jsem postupovala tak, jak jsem postupovat měla a vyřídila vše, co jsem vyřídit měla ještě před koncem lhůty, vítězně a s úsměvem na rtech jsem jimi naposledy zalistovala. 

Příčiny utrpení, které se projevují změnami mysli, lze odstranit meditaci (dhjánou). 

A tak medituji. S deníky na prsou a klidnou myslí, která už nemusí putovat přes rozbouřené moře spolu s lepenkovou krabicí. 

Často k nám promlouvají signály a my jsme slepými vůči jejich volání do doby, než nás pořádně kopnou do zadku.

Kam dál?

Pobíhání po stavbě, vrstva špíny na bílých konverskách, děravé kalhoty víc než se teď...
 Jak začít s jógou a jak je to vlastně s batikovanými tričky
Nedávno za mnou přišla kamarádka s prosbou, ať jí poradím, kam má jít na svou první lekci...
Čas od času bychom se měli ohlédnout zpět do doby, kdy jsme byli malí a kdy jsme...
První kroky po schodech nahoru, první cvaknutí zámku na dřevěných dveřích, poprvé...
Go to top