Potřeby člověka se na cestě mění a tak místo hodinky ásan usedám dnes k meditaci. Chci se opět podívat dovnitř. Chci jít hlouběji. Zastavení těla, zastavení změn. Otevření mikrokosmu v makrokosmu. Chci se s vámi podělit...
Velké bíle plátno usazené na dřevěném stojanu. Tichá místnost. Ateliér. Všude kolem pootevřené olejové barvy. Vůně barev, ředidla, kadidla, dřeva. Pološero, zatemněné okenice, jen ostrý proužek měsíčního světla svítící přímo na ono neposkvrněné plátno.
V blogových příspěvcích redakce neopravuje pravopis, za gramatiku i stylistiku si ručí každý autor sám.
V rubrice Jógové blogy můžete i vy sdílet se čtenáři Jógovin své jógové zážitky. Pokud se chcete přidat, kontaktujte nás na info@jogoviny.cz.
Špička štětce vložena do skleněné nádoby s vodou. Opatrné namočení červeného válečku barvy, vymáčknuté ze staré tuby. Jemný dotek plátna. Hra začíná. Ve skleněné nádobě s vodou se pomalu rozpouští barva ze štětce. Znovu jemné přitlačení na plátno. Teď už s větší jistotou. Tahy. Dlouhé tahy barev.
Potichu sedět a pouze pozorovat. Pozorovat dílo, které před námi právě vzniká. Nehodnotit. Každý tah štětcem má svůj význam, každý tah je jedinečně krásný a důležitý v celku, který postupně vzniká. Hodiny a hodiny. Týdny a týdny. Roky a roky. Životy a životy. Tak toto dílo vzniká.
Po nějakém čase sedím v lotusové pozici před nádherným dílem. Před obrazem. Před celkem. Takovým, jakým je. Ani kousek plátna nezůstal bílý. Každá část je zaplněna. Hra barev tvoří celý obraz. Celý vesmír. Má dnešní meditace. Mé dnešní představení v lotusové pozici. Můj dnešní vesmír.
Jednu věc jsem pochopila. My jsme tím štětcem. My jsme tím nástrojem. Učitel jógy jako nástroj, jako štětec. Skrze prsty, které drží štětec, skrze štětec jen prochází energie, která přichází ze zhora. Aby energie mohla proudit, musíme otevřít kohoutek. Představme si kohoutek přímo nad naší hlavou a energii, která díky zavřenému kohoutku nemůže proudit nahoru ani dolů. Stagnuje. Drží se na jednom místě a hromadí se. To představuje jistotu, zásobu. Bohužel k nám v tomto postavení kohoutku nemůže více energie přicházet. Zkusme kohoutek povolit. Otevřít. Nechat odejít starou energii, jistotu, a nechme přicházet novou. Nechme jí přicházet a odcházet. Jako nádech a výdech. Jako příliv a odliv.
Lektorovi jógy nemusíme děkovat. Alespoň mě ne. Za pocit uvnitřnění a nalezení malého obrazu uvnitř sebe nenese tak úplně zásluhu lektor jógy, ale vy samy. Nádherný obraz jste vy. Štětec je učitel. Učitel je nástroj, který vám může zprostředkovat onen obraz vnitřní krajiny.
Jsme dokonalí takoví, jací jsme. Nepotřebujeme více. Nepotřebujeme méně. Máme vše. Takhle jsme dokonalí. Jen občas potřebujeme nástroj, který nám pomůže obraz nakreslit. Bez štětce bychom si možná nevěděli rady. A možná bychom použili k nanesení barvy prsty. Možná bychom na to celé přišli sami. Jedno je jisté: všichni ono plátno máme v sobě.