Ženy prý zvládají více věcí najednou. Je to ale výhra?

Ženy nejenže rodí děti (chlapci už na vojnu nemusí, jak se dřív dodávalo pro dorovnání "úkolů"), ale dokonce mají daleko těžší spirituální cestu.

Dnes ráno jsem si během meditace vybavila moji mámu, jak stojí u žehlicího prkna a zručně žehlí u zapnuté televize, kterou zároveň pozorně sleduje - mezi jednou a druhou tátovou košilí. Pak se na chvilku otočila, vložila formu s bábovkou do trouby, otočila se zpět a mojí malé sestřičce podala dudlík. A zpět k žehlicímu prknu. Zpět k rozkoukanému filmu. Ještě pohlazení malé Elince a za chvilku už se ponese bábovka a nedělní odpolední káva na stůl.

Autor: 

Šárka Konečná

Zpoza stolu toto představení sledoval můj táta. Zamyšleně si dumal nad nějakou svou myšlenkou či nad novým projektem a ze sousředění ho vytrhl až hlučný dialog v televizi. A zeptal se mámy: "Jak můžes sledovat televizi a do toho dělat to všchno kolem? Z toho filmu nemůžeš nic mít!" A já dnes dodávám, že bohužel může. A může stihnout vše kolem.

Snad každá žena by odpověda: "Protože ženy dokážou dělat víc věcí najednou, drahý". Vzpomínám si na jedno velice populární video o rozdílnosti ženského a mužského mozku. Menší energetický mužík, Mark Gungor, stojí před dvěma sádrovými hlavami. Jednu hlavu představuje jako mužskou a druhou ženskou. Mužský a ženský mozek. A vysvětluje jak pracují. Ukazuje pěkně uspořádanou krabici v hlavě muže a spletenec nějrůznějších drátu a elektrických zkratů v hlavě ženy. Tato ukázka mi pomohla pochopit, co se odehrává ve mně.

Nelítostné pozorování vlastních myšlenek je tvrdá zkouška

Přiznávám se, nelítám v meditativním vesmíru. Sedím ve zkříženém sedu na tvrdé rákosové podložce a po 30 minutách se modlím, aby swámiji prolomil ticho zvučným Óm. Sedím v padmásaně (což je pokročilejší lotusová pozice zkřížených nohou) a ptám se sama sebe, proč jsem si na začátku nezvolila sukhásanu (v překladu jednoduchá pozice). Sedím a snažím se ovládnout smysly (pratjáhára), snažím se koncentrovat (dhárána) jen na svůj dech a poté na svou mantru Óm při nádechu a Aim saraswatyai namaha při výdechu. Tato technika meditace se nazývá mantra meditace, či džapa meditace.

Opakování mantry přináší soustředěnost na jednu věc a díky tomu dochází k odputání smyslů z věcí okolních a k meditativnímu stavu "uvnitřnění".

Nějakou dobu mi to jde celkem dobře. Odpoutávám se. Přichází meditace (dhjána). Ale najednou hop - v mysli vyskočí situace ze základní školy a nabalí se na ni další a další myšlenky. Jako sněhová koule valící se ze svahu, nabírající rychlost, sníh, děti a vše kolem. Uvědomím si to až po chvíli. Dobře, vrátím se zpět ke své mantře. Ale ocitnu se někde v neznámu - staré příběhy, věty, nesmyslné postavy, to vše se objevuje v mé mysli. Kolotoč se točí a nejde zastavit, nejde ovládnout.

Kdyby jen jedna

Kdyby mi hlavě zůstala jen jedna myšlenka, jeden jediný obraz, na který bych se mohla soustředit. I to by byl druh meditace. Ale vlna myšlenek je tak silná, že bere a vytahuje vše, co stálo někde v pozadí, v minulosti. Páté přes deváte. A do toho všeho si ještě stále odříkávám mantru!

Přesně v tuto chvíli vstoupí na scénu moje maminka. V pozadí jasně slyším její hlas: "Protože ženy dokážou dělat víc věcí najednou, dokážeme zkrátka myslet na více věcí v jednu chvíli - na třídní schůzky, na domácí úkoly svých dětí, na inveturu v práci, na žrádlo pro kočku, pro psa, co bude dnes k večeři, co připravím pro návštěvu o víkendu, splatnost složenek, manželovi dochází čisté bílé ponožky, v těch barevných s dírou na schůzku nemůže..."

A přesně takto naše vytrénovaná mysl bez ustání pracuje a pracuje i na cestě jógy. V rámci meditace, na jednom ze stupňů osmidílné stezky jógy, chceme dosáhnout zklidnění právě těchto změn mysli. Naše mysl totiž takto pracuje i při ásanové praxi, při fyzickém cvičení jógy. Takže milé dámy, a vlastně i pánové, nejsme na tom lépe jen proto, že máme větší rozsah kyčlí, protaženější hamstringy či delší šíji. Jóga je o zklidnění změn mysli (čitta vrtti nirodha), nejde o soutěž o hlubší předklon v kleštích.

Autor: 

Šárka Konečná

Klaním se každému muži, který když šroubuje šroubek neslyší/nevidí, co mu žena zrovna říká či naznačuje posunky. Už nikdy si, milé dámy, nestěžujme, že nás chlap neposlouchá, či že na místo odpovědi na naši otázku "jaký jsi měl dnes den, miláčku?" ještě řeší pracovní záležitosti. Naopak, vezměme si od pánů ponaučení. Zeptejme se jich, jak to dělají a zda nám mohou trochu pomoci a pochopit naší neuspořádanou mysl.