mókša
Muc - muñcati (muč - muňčati): vypustit, uvolnit, osvobodit, zanechat.
Vysvobození, uvolnění z (něčeho).
Vysvobození ze světské existence, nebo z koloběhu převtělování.
Vypuštení, zanechání, zřeknutí se.
Význam slova mókša může napříč směry šesti hlavních proudů indické filozofie (Šat daršana) lehce variovat. Mókša je finálním cílem cesty k seberalizaci, je dosažením stavu dokonalosti, poznáním pravdy (Sat). Mókša je vyvázáním individuální duše z cyklu přerozování (samsára), překonáním karmického zákona.
Ve staroindickém kulturním kontextu byla mókša čtvrtou fází či finálním životním cílem člověka (purušártha). Někdy bývá slovo mókša významově spojováno s pojmem (a stavem) samádhi, což ale není zcela správné, byť stejně jako samádhi předpokládá mókša nutné odstranění nevědomosti (avidjá) iluzivního stavu bytí ve světě jevů. Stav samádhi v různých svých stupních a úrovních předchází mókšu, jako konečný stav na cestě poznání.
S obdobou pojmu mókša (např. nirvána, kaivlaja atp.) pracují i jiné filozoficko-náboženské směry (buddhismus, sikhismus, džinismus).
