samádhi
Samādhā - samādadhāti - napravit, urovnat, vyřešit, odevzdat se, dokázat.
Jednota, celek, dovršení, souhlas.
Rozhodnost, pozornost.
Soustředění myšlenek, hluboká nebo abstraktní meditace.
Intenzivní kontemplace nad nějakým objektem, se kterým člověk splyne v jedno (poslední stupeň jógy).
Samádhi je finálním stupněm Pataňdžaliho osmiramenné (aštanga) neboli královské jógy (rádža jóga).
V různých zdrojích zakládajících textů je samádhi pojato různě. Někde jako završení velké jógy ve smyslu spojení esence s Existencí (átman + paramátman) - např. Ghéranda samhitá (7.1). Jinde jako extáze nebo "dokonalé zapomnění" (na připoutanost k iluzi ega a mysli) - Bráhmanópanišad (2.31). Kúrmapurána (2.11.41) o něm hovoří jako o stavu sjednocení s bytím mimo formy (éka-ákára). Středověká Hathajógapradípiká (4.108) jej definuje jako stav extáze, kdy jogín překoná čas, karmický náboj svých skutků, omezenost smyslů a pohnutek mysli.
Samádhi lze obecně chápat jako stav vytržení z dosavadního rámce vědomí, hluboký vhled na vlastní podstatu a podstatu Univerza.
Tradičně jóga definuje několik stupňů samádhi, dalo by se říci s ohledem na hloubku a trvalost tohoto vhledu. Přestože se někdy operuje s pojmem "osvícení", vhodnějším termínem, který se nabízí, je možná "probuzení", ve smyslu procitnutí ze snové skutečnosti, která brání ryzímu poznání.
Mezi stupně (druhy) samádhi patří:
- asampradžňáta samádhi,
- sampradžňata samádhi,
- nirvičára samádhi,
- avičára samádhi,
- nirvitarka samádhi,
- savitarka samádhi.
Dané stupně patří do nejvyšších kategorií metafyzického uvažování a jejich přesný výklad spadá do vztahu učitele a žáka potřebné zralosti (guru-šišja parampará).
