karman
Termín karma, jak ho běžně používáme, se v sanskrtu užívá jenom ve sloučenině (kompozitu) s dalším slovem, např. karmajóga. Když chceme termín použít samotný, správně musíme říct na konci slova –n, tedy karman.
Akt, čin, práce, výkon, povinnost.
Náboženský úkon (např. oběť, úlitba).
Produkt, výsledek, efekt.
Čin, který vede k nevyhnutelnému následku, osud (jako určitý následek činů z minulého života).
Jógová filozofie s sebou přináší pojetí karmanového zákona – principu, na základě kterého podobné přitahuje podobné. V praxi to znamená, že svými činy (ale i myšlenkami a záměry) neustále vytváříme energetickou stopu, skze kterou pak "sklízíme, co jsme zaseli". Podstata karmické zátěže může dle klasické jógy pocházet z tohoto, ale i z minulých životů, mezi nimiž je souvislost.
Setkat se můžeme i se slovním spojením karmajóga, či karmamárga.
Karmajóga (nezaměňovat se stylem jógy v dnešním pojetím - nejde o způsob vedení jógové lekce, ale o životní cestu) je praxí založenou na nesobeckém konání. Dle Bhagavadgíty je "dokonalým konáním", tedy činností, která není vykonávána s cílem zisku, ale je prováděna s maximálním úsilím a čistotou záměru, sama pro sebe.
V indických ášramech se můžete i dnes setkat s rutinou karmajógové praxe, která často zahrnuje pomoc s údržbou a chodem ášramu, či charitativní činnost.
Karmamárga je pak praxí mravní, ritualizované činnosti se zbožným záměrem mysli, typická v tradičních indických směrech Bhakti jógy, jógy oddanosti (i zde jóga ve smyslu životní cesty).
