Rasa má v kontextu indického myšlení poměrně široké spektrum významů.
V józe se obvykle spojuje s tzv. indríjemi neboli smyslovými orgány, kanály percepce, kterými je živena lidská mysl. Nejstarší textové zdroje (např. Rgvéda, Atharvavéda anebo Upanišady) se rasou zabývají spíše ve smyslu esence, chuti, nebo zkrátka zabarvení smyslového prožitku. Teorie ras hraje ústřední roli v indické estetice (divadlo, tanec, hudba, výtvarné umění).
Tantrický proud a ágamová literatura se nezřídka kdy zabývají rasa sádhanou - což bychom s velkou nadsázkou mohli nazvat praxí emocionální inteligence. Tedy schopností zdravě komunikovat, prožívat a transformovat své emoce. Zde se nejčastěji setkáme s konceptem devíti hlavních ras: láska, radost, údiv, mír, vztek, odvaha, smutek, strach a opovržení.