Jak na Nový rok, tak po celý rok aneb Jógově do nového roku

Silvestrovský den, konec jednoho roku a přivítání roku nového, začal romanticky ve dvou na vodopádech v Athirappilly. Poslední dny pobytu mého přítele Honzy v Indii se ubírají ke konci a tak oba dva odjíždíme z ášramu směrem do města Cochin, kde se naše cesty rozdělí. Honza odletí zpět do Čech a já se připojím k Meeře a malé Gayatri. Na velkém vlakovém nádraží budeme čekat, zda na nás vyjde místo v nočním vlaku, abychom se dostaly za mým učitelem a skupinou německých jogínů do velkého ášramu Vivekananda Kendra v Kanyakumari.

Rozhodnutí, že odjíždím na týden putovat, přišlo náhle - nové dobrodružství jsem ale s nadšením přivítala.

Autor: 

Šárka Konečná

Nezapomeňte, že oslava je vnitřní rozpoložení

Od vodopádu jsem se kodrcali přes dvě hodiny až do Fort Cochin, což je prý bezpečná turistická čtvrť Cochinu. Ubytovali jsme se v malém rodinném penzionku. Už při prvním otevření dveří od pokoje jsem se pobaveně pousmála a okusila měkkou postel. Byla tak měkká, že se na ní snad ani nedá spát! No jo, turistická čtvrť přece...

Večer jsme vyšli do ulic, najít vegetariánskou restauraci a načerpat energii končícího roku po indicku. Cestou jsme potkávali nejrůznější Santa Clause - jeden byl připevněný na autě, další opřený o strom, a jak jsme tak šli, stále se objevovali další a další. Silvestr a Santa Claus? Ptáte se, co to má společného? Jak jsme se později dozvěděli, po příchodu půlnoci zapálí mladí Indové všechny Santa Clause a tančí kolem ohňů v ulicích. A tancují až do ranních hodin.

Z rušné ulice jsme zašli do vegetariánské restaurace, která byla před turisty ukrytá ve spleti uliček. A právě tam se nám dostala chvilka klidu. Po celém dni chození, kodrcání v autě (které je snad ještě více vysilující než chození) jsme si objednali došu masalu (druh jídla) a spokojeně jsme tuto výbornou slavnostní večeři snědli. Ale co dál? Noc je ještě opravdu mladá.

Autor: 

Šárka Konečná

Je sedm hodin večer a nám se zavírají oči. Pořádně silný indický čaj z pouličního stánku-vozíku bude ten pravý nabouzeč. Jenže ani ten nepomohl a tak jsme se pomalu vydali k hotelu ohromeni karnevalovou přehlídkou v ulicích. 

Není hloupé jít už spát? Stěží jsme drželi oči otevřené. A v tu chvíli jsem si na internetu přečetla komentář u novoroční fotografie učitelky jógy Báry Hu - "Nezapomeňte, že oslava je vnitřní rozpoložení". Není to přece o vypitém šampaňském, není to soutěž o to, kdo vypije víc panáků či piv na jeden zátah. A tak jsme se s touto myšlenkou uvelebili do postele a se spokojeným úsměvem na tváři jsme oslavovali příchod Nového roku v devět večer.

Kam se poděl klid, který znám z ášramu?

Mám zavřené oči. Je klid. Ano, takto chci vstoupit do dalšího roku namísto opilého motání bez sebekontroly někde mezi stovkami dalších. Ach, ta blaženost nelze slovy vyjádřit.

A slovy popsat nelze ani ten randál, který začal o pár minut později, kdy jsme se pomalu propadali do říše snů. Přímo pod okny, na ulici, kde stál jeden ze Santa Clausů, začala hrát hudba. Kdyby indická, kdyby jakákoliv jiná, než tato tuc tuc tuc. Znáte to - už je všem jedno, co se hraje, všichni jsou pod parou díky alkoholu i únavě, a nevnímají ani okolí a vlastně už ani o sobě nevědí. Takový ten pocit, že vám není dobře, že chcete do své postele a nemáte se tam jak dostat. Tak taková ta hudba přesně tady, v srdci Indie, hrála. Chci zpět, chci do klidu ášramu!

Ášram v nás

Není umění meditovat v tichosti himálajských hor či v Pataňdžaliho sále, kde platí přísné pravidlo ticha, žádné vyrušování. Ten klid, který hledáme, není ale klidná místnost, nejde o odstřihnutí se od lidí, od běžného života, není to ústup někam do odlehlé jeskyně. Je to o nalezení klidu v nás samotných, o nalezení ášramu v každém z nás. Ne vždy jsme na tichém, klidném a příjemně energetickém místě a tak si jej pěstujme, stavme a chovejme v sobě samých.

Začala jsem se soustředit na dech, na klid, který přichází s každým výdechem a na hřejivou energii, která přichází s každým nádechem. Začala jsme si představovat zahradu plnou květin a zeleně přímo v mém srdci. A tuto představu jsem s každým dalším nádechem rozprostírala ve svém těle. Dunící zvuky z ulice se vzdalovaly a vzdalovaly a já jsem se ocitala v tichosti. S oslavou ve svém ášramu jsem naposled usínala v roce 2014.

Přesně o půlnoci mě probudila petarda. Políbila jsem přítele, popřála mu vše nejlepší, otočila se na druhý bok a sladce upadla do své snové zahrady.

Ranní jóga - jak na Nový rok, tak po celý rok

Po vydatném spánku jsem se v roce 2015 probudila plná sil, energie a elánu. Vstala jsem v šest ráno, olej na tělo, sprcha, očistná technika džala néti, zuby, sezamový olej do úst, lehké oblečení a jógamatka do podpaží. Vyšla jsem ven z pokoje a tiše zavřela, aby mohl Honza dospat.

Byla ještě tma, v dálce byla slyšet hudba z nějakého chrámu. Tahle hudba ale byla jako balzám oproti koncertu z předešlé noci! Jemná indická melodie v doprovodu indické flétny. Našla jsem si malé místo na balkóně mezi květináči, které jsem odsunula do stran. Rozložila jsem podložku - vešla se jen tak tak - a postavila jsem se na její začátek. Tak. Rok 2015 právě začíná. Zavřela jsem oči, sepnula dlaně před srdcem do pranamásany, nadechla jsem se do nového indického rána a začala s pozdravem slunce, súrja namaskár.

Novoroční předsevzetí skrze ásany

Jak jsem tak dál cvičila, ztrácela jsem pojem o čase, o tom, kde jsem, o slunci či o větru. Přestala jsem cvičit ásanu (pozici těla), ale tou ásanou jsem se stala. Dýchala jsem s ní, vnímala jsem ji. Nevěděla jsem, kde mé tělo začíná a kde končí. Nevěděla jsem, zda se nadechuji či vydechuji. Jen jsem cítila, co mi chce která ásana říci.

Obrácená pozice mi ukázala obrácený pohled na svět, na situace. Ukázala mi, abych se na věci dívala vždy z více úhlů - mohou totiž vypadat jinak, než se na první pohled zdá.

Rotační pozice, konkrétně pozice ardha matsjendrásana mi umožnila pohled do minulosti a odpoutání se. V rotaci, když jsem pohlédla přes pravé rameno, jasně jsem pocítila emoce z minulosti. V tuto chvíli jsem si řekla dost. Už se nemusím držet minulosti. Mohu se odpoutat, otočit se a přejít do přítomnosti, vyrazit kupředu.

Úklony jako trikonásána nikdy nepatřely mezi mé oblíbené pozice. Vždy mě táhla jedna strana těla a těšila jsme se na ukončení ásany. Dnes jsem ale odhalila hloubku této pozice a pochopila jsem její zprávu - říká "přizpůsob se". Když je potřeba jít doprava, jdi. Když je potřeba jít doleva, jdi. Neochota přizpůsobovat se, může značit právě problémy v těchto pozicích. Přešla jsem k poslední ásaně.

Strom, balanční pozice, mi ukázal pevnost, ale zároveň volnost. Otevřela jsem oči a přímo přede mnou stála velká palma. Pevný kmen, pevný kořen. Stála pevně a rozhodně, ale ve své koruně se pohupovala v rytmu jemného větru. Šla s důvěrou v rytmu života, reagovala na vše, co přicházelo, a nebránila se. Tak jako bychom měli jít i my - pevně, rozhodně, napřímeně s důvěrou, se sebedůvěrou. S lehkou myslí (hlava představuje korunu stromu) bychom se měli oddávat okamžikům. Pomalu jsem se položila k relaxaci, k odpočinku, který je důležitý jak na hodinách hatha jógy, tak v životě. Relaxace zklidňuje tělo, dech i mysl. Relaxace je důležitá pro nabrání sil, pro mě v tu chvíli pro rozvahu k dalším krokům v roce 2015.

Autor: 

Šárka Konečná

Čočkový dhál ke snídani aneb I jogíni potřebují peníze

Tradice se musí dodržovat a tak jsme šli posnídat do nedaleké místní vegetariánské restaurace Sri Krishna Cafe, kde jsme dostali pěkný nášup čočkového dhálu. Čočka by neměla chybět na novoročním svátečním stole, aby se rozmnožovaly peníze - tak praví český zvyk i moje babička.

Mějte krásný celý nový rok.