Jak to chodí v Gurukulamu

Vydala jsem se na nečekanou (o to možná zajímavější) putovní cestu do vedlejšího indického státu Tamilnádu, do ášramu swamího Vivékanandy a zpět přes Gurukulam a ášram Šivananda Yoga Vidya Peeth ve Varkale.

Autor: 

Šárka Konečná

Co zanamená ášram už jistě víte. Ale co je to Gurukulam? Je to místo, kde žák bydlí pod jednou střechou se svým guruem, učitelem. Tak jsem tento pojem chápala já po přečtení překladu. Gu znamená temnota. Ru znamená světlo. Guru je ten, který odstraňuje temnotu nevědomosti a zapaluje světlo moudrosti. Guru je ten, který je znalý, moudrý a autentický s ohledem buď jen na jednu oblast vědění, nebo na celé vědění jako takové. Guru ukazuje správnou cestu ostatním díky své moudrosti. Kulam znamená domov. Gurukulam tedy znamená domov, ve kterém guru přebývá. Aby se člověk mohl stát moudrým, je zapotřebí, aby s guruem žil a jeho životem se nechal inspirovat. Moudrost se nedá naučit. Je předávána žákovi, který si ji zaslouží, když přijde ta správná chvíle.

I já pobývám tady v Indii v ášramu, který je také takovým Gurukulamem. Hloubku slova Gurukulam jsem ale pochopila až při cestě do Thiruvanthapura, do centra Janaka Janani Kripa Gurukulam.

Chlapci, chlapci

Do Gurukulamu jsem přijela po úmorné cestě autobusem a měla jsem tu čest strávit jeden den opravdu přímo pod střechou se swámim. Spali jsme totiž venku, v horním patře pod tenkou plechovou stříškou, která zastřešuje tento domov. Pokoje jsou plné dětí - malých i větších rošťáků. Tento Gurukulam je místem pro kluky bez domova, bez matky, bez otce, pro chlapce z velmi chudých rodin.

"Letos tady máme 24 chlapců," vítal nás s úsměvem swámi Tatvarupananda. Když jsme se usadili na zem kolem něj a dětí, pokračoval v příběhu. Nemluvil ale o sobě, o tom, co dokázal či co udělal pro děti. Nechtěl oslavovat sebe jako hrdinu. Mluvil o dětech. Mluvil o jejich životech, o jejich hrdinství. Vyprávěl nám například o klukovi, který do Gurukulamu přišel, když mu bylo 8 let. Matce bylo tehdy 16 let a jeho otec byl mentálně retardovaný. Tady v Gurukulamu byl malý chlapec šťastný. Byl ze všeho byl nadšený, těšil se na každý další den, vše pro něj bylo nové, chtěl všem pomáhat, chtěl vše vědět.

"Jednoho dne brzy ráno ale najednou zmizel a s ním zmizelo i docela dost věcí. Zavolali jsme policii a všichni jsme se vydali chlapce hledat. Bylo mu teprve 8 let, ale už byl tak chytrý," vzpomínal swámijí. "Za dva dny se pak vrátil s tím, že ty věci odnesl rodičům. Chtěl jim přinést alespoň kousek štěstí, které tady nalezl. Jenže tak to samozřejmě nefunguje. Tento chlapec tedy ve svých 8 letech zjistil, že štěstí nespočívá ve věcech vnějších a materiálních, ale že se nachází uvnitř. V Gurukulamu kluk zůstal dál, dostudoval a všechnu svou moudrost teď předává dál - aby lidé mohli pocítit stejné štěstí, jaké nalezl on, malý chlapec z chatrče." Svému učiteli, swámímu Tatwarupandovi, je chlapec dodnes vděčný a jsou spolu v kontaktu. "Tím, že žil tady, měl lepší šanci k přežití," dodal ještě swámijí.

Védská výchova

V Gurukulamu se zaměřují na seberealizaci, zdraví, vzdělání klasické a vzdělání dle Védanty. Jsou tu hodiny jógy, sanskrtu, Védanty a Bhagavadgíty.

Védanta je poslední část Véd, je filozofií, ze které vychází výchova v Gurukulamu. Je to filozofie o životě, říká, jak se chovat, jak myslet, jak konat, aby jsme byli šťastní sami se sebou. Védanta je stará tisíce a tisíce let a i dnes je aplikovatelná v běžném životě i u nás. A možná má nyní ještě důležitější význam, abysme ve zdraví a hlavně s klidnou myslí vědomě přežili.

Tvrdý režim, pevná ruka a otcovská láska

U hlavního vchodu jsem se zahleděla na rozpis denního rozvrhu v Gurukulamu. Je napěchovaný k prasknutí - má 19 bodů, vše je rozčleněno na minutu přesně. 4:45 budíček, 5:30 jógové cvičení - sekvence pozdravů slunci, 5:50 ranní motlitba (zpěv mantry), 6:30 karma jóga, 7:00 studium, 8:15 snídaně... Mám pokračovat?

Autor: 

Šárka Konečná

Možná kroutíte hlavou, kde je svoboda volby. Pokud byste stáli u nástěnky vedle mě a mohli byste se dát do řeči s místními chlapci, kteří alespoň trochu ovládají angličtinu, zjistili byste, že si vůbec nestěžují. Naopak. Disciplínou, která se jim v životě bude hodit, získávají daleko více než dítě bez povinností. Řád nám nedává možnost výběru. Nevolíme mezi tím, co je dobré a co je špatné. Řád nám nedává možnost nudit se a vymýšlet, čím bychom se z dlouhé chvíli zabavili. Když v životě řád nemáme, neustále hledáme nové a nové zážitky, prožitky. Nestačí nám obyčejné. Nestačí nám útulná knihovna, hezký film, chceme víc adrenalinu, víc vzrušení. Končímě pak mnohdy v pět ráno uprostřed parketu, bez jedné boty, tak trochu mimo...

Swámí malým chlapcům nedovolí tyto myšlenky, vede děti k tomu, aby život prožili se všemi jeho dary. S nádechem a výdechem. S novým ránem, se sluncem houpajícím se na horkém indickém nebi. A kluci ho prostě milují - jako gurua, jako otce.

A co holky?

Swámijí právě staví podobný Gurukulam pro děvčata. Nelze pomoci všem, ale někomu ano. Já se rozhodla pomoci Gurukulamu příspěvkem 1700 rupií měsíčně. Vím, je tolik organizací, které nabízí pomoc po celém světě, skrze které můžeme finančně pomoci. Je tolik obrázků, přívěsků, plyšáků, které si můžeme na ulici koupit a pomoci tím například dětem v nemocnici. Ale jsou tady také podvodníci...

Já jsem se rozhodla pomoci tady - v místě, kde jsem strávila nějaký čas, kde jsem si to oblíbila. Tam, kde dětem dávají dobrý příklad a kde je vedou k dobrému životu. Vy můžete také.