Obecné povědomí o józe vypadá asi takto: lehárko, ani se u toho nezapotím, nohy za hlavu, nějaké protahování, pomalé cvičení, prostě lážo plážo. Ale není jóga jako jóga! I mezi jógíny jsou tací, kteří prahnou po dynamice a kteří si potřebují dát pořádně do těla. A to nabízí právě Ashtanga jóga, přestože samozřejmě zdaleka nejde jen o fyzické cvičení, jak už jsme ale u jógy jako takové zvyklí...
V Ashtanga józe jde o přesně danou sérii cviků, v nichž se vždy setrvává po dobu pěti dechů. Mezi jednotlivými pozicemi se navíc zařazuje tzv. vinyasa, kratičká sestava, při níž jógín plyne společně s dechem a zároveň udržuje své tělo ve varu. A proč se pořád cvičí stejné ásany? Protože jedině tak se můžete odpoutat od vnějšího světa a v ideálním případě si dokonce vychutnáte "meditaci v pohybu". Přesně totiž víte, jaká pozice následuje a soustředíte se jen na její správné provedení, na svůj dech, na sebe.
Jak vlastně Ashtanga chutná, vám ale nejlépe řeknou sami její praktikanti. Oslovili jsme je během workshopu, který v Praze vedl Manju Jois, nejstarší syn zakladatele Ashtanga jógy (Sri K. Pattabhi Joise). Manju se v ČR objevil letos v červenci vůbec poprvé a to díky Petře Vonšovské z Ashtanga Yoga Shala Praha, která u něj už několik let Ashtangu studuje, aby ji v tradičním pojetí mohla předávat dál. Podívejte se:
Naučme se dýchat, není to tak snadné, jak by se mohlo zdát
"Úplným začátečníkům ze všeho nejdřív vysvětluju, jak by měli správně dýchat. Jen málokdo to totiž umí. Teprve až zvládnou svůj dech, pomalu je přivádím k jednotlivým pozicím. Jedině tak se podaří rozproudit v těle energii," vysvětluje Manju Jois během našeho rozhovoru těsně před zahájením druhého dne jeho pražského workshopu. A my mu dáváme za pravdu!
Pokud už s jógou máte nějaké zkušenosti, určitě si dokážete představit, jak by jednotlivé ásany "odcvičil" člověk jógou nepolíbený. Místo hlubokého předklonu (Uttanasana) by předvedl prostocvik se snahou přiblížit natažené ruce k chodidlům, zavzpomínal by při tom na hodiny školního tělocviku, ale dál nic. Usmál by se a řekl něco v tom smyslu, že to přece nic není.
Vy ale budete při provádění stejné pozice dýchat ujjayi dechem, zapojíte bandhy (energetické zámky), drishti (směr pohledu) a ucítíte velmi důkladné protažení právě díky dechu, který za nás odvádí velký kus práce.
Když přesně nevíte, jak lidem v pozicích pomoct, můžete jim i ublížit
"Adjustment (asistence v pozicích) je velmi důležitý. Když vám učitel dobře pomůže, ásanu si hezky prožijete a pro příště budete vědět, jak se do ní snadněji dostat. Právě proto učím další učitele, jak žákům správně asistovat, kladu na to velký důraz," popisuje Manju Jois.
Petra Vonšovská, jeho studentka, o tom také ví své. S Manju Joisem absolvovala už čtyři učitelské tréninky první ashtangové série a jeden věnovaný druhé sérii. Proto bylo docela přirozené začít Manjuovi během workshopu s asistencí pomáhát. "Důležitá je především moje vlastní praxe a pak také porozumění tomu druhému člověku, jeho tělu a tomu, jak se cítí, v jaké situaci se nachází zrovna dnes," dodává Petra.
Doktor nebo učitel jógy?
"Můj otec doma pravidelně praktikoval jógu a když mi bylo asi šest let, začal jsem ho pozorovat. Vždycky se mým směrem jen usmál, ale do ničeho mě nikdy netlačil. Když jsem ale trošku povyrostl, začal mě učit. Přál si sice, abych se jednou stal lékařem, nicméně já jsem chtěl být jako on, chtěl jsem být učitelem jógy. Na jógovou cestu jsem se nakonec opravdu vydal a toho rozhodnutí nelituju, moc mě to baví," vzpomíná Manju Jois na svého otce, který je považován za zakladatele Ashtanga jógy.
Od roku 1975 žije Manju Jois v Kalifornii, hodně ale cestuje po celém světě. "Do Prahy jsem se už dlouho chtěl podívat. Moje žena tady má své kořeny z otcovy strany. Z matčiny strany je to pak italský vliv. Studoval jsem navíc historii, je to dodnes moje hobby a Evropa mi je i z tohoto důvodu opravdu blízká. Jsem moc rád, že jsem díky Petře tady."
Nejdřív je to peklo, ale pak...
"Když jsem s první sérií Ashtangy začínala, bylo to opravdu těžké. Doslova peklo. Pak se to ale pomalu začalo zlepšovat a nakonec jsem to zvládla. S druhou sérií to bylo úplně stejné. Zase peklo. No a pak za mnou jednou Manju přišel a říká mi, druhá série už je pro tebe moc lehká, a začal mě učit třetí sérii. A tam jsem právě teď, učím se ty pekelně těžké balanční pozice na rukách," líčí s úsměvem Petra.
A jaké z toho pro nás, jógíny - věčné začátečníky, plyne ponaučení? Nevzdávat to, hledat svůj styl a když to bude právě Ashtanga, tak se nevzdát a vydržet.