Ášram calling aneb Jógování v Indii

Přihodí se to občas každému z nás – tedy alespoň chvilkový pocit, že to, co zrovna hledá nebo čeho se mu v jeho aktuální situaci a kontextu nedostává, by možná mohl nalézt snad někde jinde, nějak jinak, čím dál, tím líp.

A tak se i mně a mojí kamarádce, též jógové lektorce Veronice, nutkavě zachtělo dálek.

Autor: 

Barbora Hu

Poněvadž jsme obě ženami okamžiku, od prvotního rašení ideje sbalit krosnu a odletět za hlubším studiem jógy do její indické líhně k momentu, kdy jsme stanuly tváří v tvář divoké a horké pouliční vřavě, vystřídané záhy tichým prostředím ášramu, neuplynulo mnoho času.

Ášramová zkušenost nám oběma dala mnohé, byť každé trochu jinak. Společně nás však znovu přesvědčila o pravdivosti tisíckrát omletého klišé, že „právě cesta sama je cílem“.

Dvakrát měř, jednou věř

Navzdory poměrně kvapnému rozhodnutí „vypravit se“, proběhl výběr konkrétního místa velmi pečlivě, což bych rozhodně doporučovala každému, kdo o podobném podniku uvažuje. V Indii jsem nebyla poprvé a vím, jak čile reagují Indové na na mnoha místech rozbujelou poptávku „duchovně vyprahlého Západu“. To, čím onu dualistickou žízeň Zápaďáka na mnoha místech hasí, má však k autenticitě poměrně daleko.

Autor: 

Barbora Hu

Indie jako i spousta jiných zemí vytvořila v posledních desetiletích poměrně pestrý a rychle reagující trh – nejen s jógou, ale i s východní spiritualitou a rozličnou odnoží New Age směrů obecně. Mnoho svatých míst tak připomíná spíše duchovní supermarket s pestrou nabídkou polotovarů, či cosi jako spirituální Disneyland. Naše stávající jógové vzdělání jsme si toužily rozšířit o metody aplikované jóga terapie, čímž se možnosti výběru podstatně zúžily, poněvadž ta alespoň zatím nepatří mezi „nejpopulárnější položky ášramových menu“.

Vítejte u bráhmanů!

Autor: 

Barbora Hu

Naše stopy vedly do ášramu nedaleko jednoho z velkoměst středoindického regionu. Tedy velehorská romantika ani sáhodlouhé pláže mořem omývaných jižních pobřeží se nekonaly. Mělo to však i své výhody. Při vybraném ášramu funguje i nemocnice, kde se vyučované techniky a metody přímo uplatňují, stejně jako univerzitní centrum pro vědecký výzkum těchto metod. Měly jsme tedy skvělou příležitost vídat, jak fungují vyučované metody v praxi. Do ášramu docházeli na terapie místní lidé – počínaje sedláky a rolníky, přes rodiny s dětmi až k několika místním „bílým límečkům z města“.

Ášram spravuje Guru, který je pokračovatelem sta let trvající linie učitelů, kteří od jednoho k druhému tradují dávné poznatky jógové tradice, ve snaze je přizpůsobit dnešní době. Indie je Indie a nejeden našinec by zde mohl mít problém přizpůsobit se kontextu, tedy přijmout nebo ji alespoň respektovat takovou, jaká je – v dobrém i zlém. Ášramové prostředí i řád, kopíruje v mnohém dosti věrně starou tradici. Ženy a muži spíš zvlášť než dohromady, muži v mnohém spíše než ženy, avšak nikterak dramaticky. Na pořadu dnů je pokud možno jednotný oděv v bílé barvě, kalhoty pod kolena, zakrytá ramena. Za barevná trička a tu a tam odhalené rameno v ásaně, nám však nikdo hlavu netrhal. Jogínský koncept áhimsá (nenásilí) je zkrátka výhodou!

Ášramová praxe

Krom daných pravidel ášramového života do denní praxe patří brzké ranní vstávání, vlastní i vedené praxe meditací a ásan, teoretická výuka filosofie, metodiky, anatomie a fyziologie, ájurvédy, rozpravy s Guruem – ať už ty osobní, nebo formou deníkových záznamů, které se každý den odevzdávají.

V ášramu spravovaném bráhmany neuniknete analytickému studiu posvátných textů a s velkou pravděpodobností ani každodenním obřadním úkonům (púdže) před oltářem mnoharukých božstev hinduistického pantheonu. Nechat zbytečné předsudky stranou a přibalit si s sebou do batohu místo nich potřebnou dávku respektu k jiné tradici, se vyplatí. Jí se obvykle třikrát denně – lehká vegetariánská strava inspirovaná lokálními recepturami. Šestkrát týdně od rána do večera je co dělat, přestože leckdy je onou náplní právě to nejobtížnější – „nedělat nic“, tj. meditovat. Volné chvíle přísluší samostudiu či karma józe (józe nepodmíněného konání), která většinou zahrnuje výpomoc ášramovému provozu – v kuchyni, na zahradě, v gaušále (kravíně). Neděle jsou volné, avšak většina studentů je tráví tím, že tráví nabyté poznatky uplynulého týdne, ve snaze je všechny pojmout a vstřebat.

Vesmírně hlučné ticho

Ášramový režim i prostředí má svá specifika a má je zcela záměrně. Upírá člověku jistou pohodlnost. Napěchovaný program i jistá izolovanost nedávají mnoho prostoru tomu „dělat si co člověk zrovna chce“. Je to schválně, poněvadž do jógy by se člověk neměl pouštět k načechrání svého ega, nýbrž k jeho disciplinovanému zkrocení, případně uvědomění si, že nejen z ega je člověk živ.

Ášram zaměňuje naši úzkostně pěstěnou individualitu za kolektivní přístup. Některé techniky meditací, jsou pak podobny hloubkovým ponorům pod hladinu běžného vědomí – toho jak obvykle myslíme, cítíme, vnímáme. Může zde tak jako při potápění, nastat vyšší úroveň komprese a nepřipravený člověk ji pak těžko „vydýchává“. Setkávání se sebou samým v zapomenutých nebo potlačených podobách, nemusí být vždy zcela příjemné. Taková zkušenost však může působit terapeuticky, přinést uvolnění. Výhodou je stálý dozor zkušených učitelů, kteří jak jsme si ověřily, skutečně vědí, co a proč dělají.

Zpět z/v Matrixu

Po složení všech praktických i písemných zkoušek následovalo konečné přijetí u Gurua, které zahrnovalo osobní rozpravu, společnou meditaci i tradiční obřad přidělení jógického jména (námkaran samskár) a osobní mantry. Ta je individuální, neveřejná a každému adeptovi slouží čistě k jeho dalšímu rozvoji.

Autor: 

Barbora Hu

Z Indie jsme se vracely plné pojmů, dojmů, ale i silné osobní zkušenosti, za kterou jsme obě vděčny. Těžko říct, zda by byly možné v jiném prostředí, v režimu každodenního života nebo ne. Mezi mnoha poznatky, které jsme spatřily vykukující zpoza ostře zářícího indického slunce patří i ten, že veškeré klíče k tajemstvím duše i těla, stejně jako k řešení jejich problémů, má člověk všechny v sobě. Někdy je však asi potřebuje převést na jiný kontinent, aby si je lépe a skutečně uvědomil. Zda k jejich objevení potřebujete vízum, je tedy čistě na vás.