Můj příběh nalezení harmonie začal dnem, kdy jsme si pořídili malé štěňátko. Ale od začátku... Po návratu z Indie každé ráno vstávám ve 4:50 a přes oporu ruky usedám na okraj postele, přesouvám chodidla z pod teplé peřiny a pokládám je na studenou podlahu. Vstávám a jdu skoro poslepu do koupelny. Postavím se pod studenou sprchu a až v tuto chvíli otevírám oči a dívám se na kachličky mé bílé koupelny: „Dobré ráno.“
Jaký je život v ášramu a jak jógu vnímají sami Indové? Jak vypadá ranní pránájáma pod vedením indického učitele a jak lekce ásan? Jak chutná v Indii jídlo, jaké jsou meditace, jaké pocity a jaké myšlenky?
A jak se hledá rovnováha tady na Západě, v Evropě, v Čechách, v bytě, tady a teď? O tom všem si s vámi budu na Jógovinách "povídat" pravidelně.
Tyto řádky věnuji všem ženám přebíhajícím z kanceláře do jógového studia, těm, které pak z lekce domů chvátají obtěžkány taškami s denním nákupem, těm, které cestou myslí na to, zda mají děti hotové úkoly, co bude dnes k večeři, a zda manžel přijede brzy domů.
Tyto řádky věnuji všem, kteří odsouvají svůj sen o klidné mysli někam do dáli...
A začíná můj ranní ceremoniál. Ohřeji si vodu, část vypiji a naladím tak své zažívání. Druhou část teplé vody dostatečně osolím a použiji na jednu z jogínských očistných technik - džala néti, neboli očista a proplach nosních dírek. Poté ze šuplíku vytahuji dlouhou šňůrku a pomalu ji vsunuji do nosní dírky, přes hrdlo až do úst a znovu ven, pár pohybů sem a tam a vytažením dokončuji druhou očistnou techniku - sútra néti. Volně a plně se přes obě nosní dírky nadechuji a vydechuji a po špičkách přecházím na místo, kde každé ráno leží má jógamatka. Má modrá, teplá jógamatka, na které jsem ještě před pár týdny usedala v Patanjaliho sále na střeše ášramu. A zatímco se Indie probouzela do nového dne, já jsem začínala s pránájámou a meditací...
Mou ranní praxí byla koncentrační meditace na jednu opakující se mantru (tzv. džapa). V Indii se mantry používají k dosahování vyšších duchovních cílů, k osvobození. Nejznámější mantrou pro nás je mantra Óm, vibrace všeho. Jeden ze stupínků na cestě jógy je ona meditace, soustředění mysli na opakování mantry - mysl se postupně stahuje dovnitř od vnějších podnětů, které křičí, mávají a snaží se všemi silami, aby si jich naše smysly všimly a zahltily nás tak emocemi a informacemi.
Na cestě jógy se snažíme mysl uklidnit, zkrotit. Skrze meditační techniku zaměření pozornosti pouze na mantru postupně vjemy kolem nás ztrácejí barvy, tvary, hlasy a vážnost a dochází k oproštění se od hurikánu vnějšího světa. Mysl je klidná a soustředěná.
A já tedy usedám v pražském bytě, zklidňuji se a začínám se koncentrovat pouze na slabiku Óm, z které při vyslovování vznikají tři písmena A-U-M. Soustředím se pouze na ně, na každé písmenko zvlášť. Představuji si je, pozoruji je, stávám se jimi. Po meditaci otevírám oči plné klidu, odpoutanosti a bezpodmínečné lásky. A den začíná. Každý den stejně, každý den ve 4:50. Do té doby, než jsme si celý radostní přivezli domů štěňátko - Robina.
Jako každé krásné ráno ve 4:50 začala vyhrávat znělka z filmu Eat, Pray, Love a já se posadila na postel, nohy sklouzly dolů a ejhle, šlápla jsem do loužičky. Cestou do koupelny jsem zakopla o malého sladkého Robina a tak jsem ho vzala do náruče a ze 4. patra seběhla ven, aby se můj malý miláček naučil, kde se má čůrat. Když se nahrbil a zvedl ocásek, vše jsem doplňovala pochvalným pokřikem: „Loužička, to je šikulka!“.
To ráno jsem už svou denní praxi nestihla. Ani další ráno, ani celý týden. A upřímně, byla jsem z toho zmatená, roztěkaná. V Indii jsem nalezla klid, sílu a rovnováhu a najednou jsem měla pocit, že to vše tady v denním životě začínám ztrácet.
Namísto mantry Óm a vzpřímeného sedu v lotosové pozici jsem každé ráno před domem, schoulena nad Robinem, opakovala svou novou mantru „loužička, loužička...“. A mé myšlenky utíkaly nahoru do bytu, za kamarádkou jógamatkou, která na mě volala: "Pojď, pojď si zacvičit, zameditovat a zklidnit a srovnat své rozběhané myšlenky - měla bys jít, než ztratíš pevnou půdu pod nohama, než tu půdu dočista rozcupují tvé myšlenky a ty spadneš a budeš padat dolů a dolů a pak tvé myšlenky rozcupují i tebe."
Asi po týdnu jsem jako každé ráno opět venku opakovala ono "loužička, loužička, loužička" a to tak dlouho, až pro mě to slovo přestalo mít význam. Vnímala jsem ho pouze jako melodii, jako vibraci, jako to jediné, co se kolem mě děje. A přesně v tu chvíli se Robin vyčůral. A já jsem si přesně v tu chvíli s hlubokým uvolněním uvědomila, že jsem svou rovnováhu neztratila. Naopak! Došla jsem do cíle, po zlaté střední cestě. Naprostým soustředěním na přítomný okamžik, naprostým soustředěním mysli na jeden čin, na jednu věc, na jedno slovo. Zbavila jsem se hlasu pochybností, hlasu, který mi diktoval, co bych měla, či neměla, hlasu neklidu, řevu mé mysli.
Nemusíme sedět hodiny v meditačních pózách, anebo se odsoudit na 1 hodinu jógového cvičení týdně někde ve studiu. Žijme tím. V každé situaci, v každé hodině, v každé minutě, v každé vteřině se snažme být si vědomi toho, co děláme s plnou soustředěností, pozorností. O tom, zda duchovně žijeme a zda jsme na správné cestě jógy, nerozhodují hodiny vydřené potem ve studiu, lepší pozice svíčky či delší výdrž v překříženém sedu, ale náš vnitřní postoj, procítění, konání a přijetí všeho s láskou, pokorou a důvěrou.
A věřte. Každý den se máme co učit, z každé situace, z každé vteřiny. Jen se dívat a přijímat s otevřeným srdcem a s důvěrou. Vše je, jak má být a každá situace nám přináší poselství.