Barbora Hu
První setkání s jógou se u mě odehrálo v době kolem mých patnácti, kdy mě poměrně elegantně vytáhlo z vážných zdravotních problémů.
Po jazykovém gymnáziu zaměřeném na výuku v italštině, jsem na pražské FF UK absolvovala pětileté studium indologie se specializací na hindštinu a bakalářskou kulturologii. Přestože jsem nakonec přehodila výhybku z akademického prostředí na jinou kolej, zůstal ve mně živý zájem o antropologii umění, které jsem se původně věnovala.
V průběhu let jsem se s jógou v různých podobách, stylech a pod vedením různých učitelů doma i v zahraničí poznávala čím dál víc. V posledních třinácti letech se pro mne jóga stala něčím víc, než jen exotickým tělocvikem, který člověku pomáhá, aby se cítil dobře. Dnes pro mě jóga znamená něco jako celkový přístup k životu, který je otevřený, svobodný, nezatěžkaný předsudky a očekáváními, ale má i svá pravidla a předpoklady.
Jóga mě stále učí umění vnímat pozorně okamžik přítomnosti v neustálém procesu dění, což považuji za jeden z jejích největších přínosů dnešnímu člověku. Učí mě odstupu a nadhledu, pokoře. Živí ve mně stálou fascinaci vazbami mezi vnitřním a vnějším, na všech myslitelných úrovních.
Vnímám, že jedinou jasnou stálostí je změna. A že transformace je základním projevem života. A tak i má sádhana (životní praxe), má hodně transformativní charakter. První léta mé praxe patřila aštanga vinjáse, posléze jsem se přiblížila více hatha józe a jejímu terapeutickému aspektu (svastha józe). Dnes se nejvíce věnuji čakra józe, která je v mém přístupu eklektickým směrem, který je výrazně vyživen tantrou, ale objímá i jiná pole praxe sebezkušenosti.
Před několika lety mi bylo jedním z mých učitelů Dr. Ómánandem Bavédžou z Paramanand Institute of Yoga Sciences and Research dáno symbolické jméno Má Sarasvatí, což beru jako závazek, dostát ve své osobní praxi i výuce jógy moudrého přístupu, nejlépe jak v daný moment mohu.
Jógu se ve své učitelské praxi snažím s respektem a pokorou propojovat i s jinými poli poznání, která člověku nabízejí nosnou zkušenost pro osobní rozvoj, s nimiž mě pojí silná osobní zkušenost.
V roce 2012 jsem založila a do roku 2017 vedla Bindu Yoga Studio – tvůrčí prostor pro jógu, které jsem se s vděkem za nabytou zkušenost předala dál, abych se mohla více věnovat sobě, své rodině a jógové sádhaně.
Těší mě práce se slovem a krom intimní a neveřejné tvorby malých forem poezie, se v současnosti věnuji také publicistice na jógová témata na portálu Jógoviny, Yogapoint, tištěném časopise Jóga DNES a mezinárodní platformě Galaxy of Yoga.
Stojím za projektem “Jóga pro dobrou věc”, který se zaměřuje na šíření terapeutického aspektu jógy tam, kde je to potřeba.
Ve spolupráci s kamarádkou a spolužačkou z indologie Gabrielou Juhásovou tvoříme i online výkladový slovník sanskrtských termínů v józe.
Jsem autorkou dvou knížek – Teorie čakra jógy, cesta od podmíněnosti k potenciálu (Fontána 2016) a Jógátky, pohádky na motivy jógové filosofie (Fragment 2016).
Věřím tomu, že všechny otázky, odpovědi, problémy i jejich řešení si každý člověk nese sám v sobě. A že jóga může být jednou z cest, vedoucích k osobnímu zrání, které může umožnit jejich vzájemné propojení.
Dnes vnímám jógu jako jako práci s pochopením, uchopením a rozvinutím přítomného okamžiku skrze pozornost. Jsem vděčná všem svým učitelům – vnitřním i vnějším. Mezi své učitele řadím i svoji rodinu, přátele, lidi se kterými pracuji i různé životní situace a zkušenosti. Zenovým mistrem mnoha výzev je v neposlední řadě můj syn Tadeáš.
Mám ráda les a jazz, hory a zen, poezii psanou i žitou, černou kávu a černobílou fotku, zelený čaj a červené víno, malbu a ilustraci, podzim a jaro i většinu věcí mezi tím.
